• Jaká je tvoje specializace v paraglidingu a co tě přimělo zaměřit se právě na tohle odvětví?
Po letech létání a zájmu o akrobacii jsem se rozhodl vyzkoušet něco nového, což mě přivedlo k rychlejším křídlům. Vyzkoušel jsem miniwing a zároveň jsem v krásném Ölüdenizu potkal několik speedflyerů. Po prvním letu s rychlým křídlem jsem tomu zcela propadl. Od té doby pravidelně speedflyuji a stalo se to velkou součástí mého života.
• Na jakém křídle létáš a čím je pro tebe výjimečné?
V poslední době nejčastěji létám na Pixel 7, a když objevují nová místa nebo mám menší přistávací plochy, používám 9metrový Pixel. Dříve jsem létal na 11metrovém křídle, než přišel Pixel, ale došel jsem do bodu, kdy mě už swoopy neuspokojovaly. Většina křídel ztrácela energii a rychlost nebo během swoopingu nečekaně stoupala, aniž bych použil brzdy nebo zadní popruhy, což bylo velmi frustrující. Zkoušel jsem i jiné značky, ale všude jsem měl stejný problém – dokud nepřišel Pixel. Ten mi konečně poskytl pocit plnohodnotného swoopingu, při kterém neztrácím rychlost a křídlo krásně kopíruje terén. Byl jsem nadšený už z prvního prototypu, a přestože od té doby prošel mnoha úpravami, stále je Pixel na vrcholu mého seznamu oblíbených křídel.
Jsem také nesmírně spokojený se systémem zadních popruhů, konkrétně s B/C popruhy, kde rukojeť výrazně usnadňuje a zpříjemňuje létání. Díky širokému rozsahu umožňuje okamžitě měnit klouzák. Je to jako mít pohodlnou rukojeť, která funguje jako trimy, a zároveň s ní lze létat podobně jako se zadními popruhy. Jsem opravdu vděčný za tak pohodlný a bezpečný systém, který mi nejen zjednodušuje létání, ale také přináší spoustu radosti.
• Jaký byl tvůj první kontakt s paraglidingem?
Bylo to v roce 2009 v mém rodném městě Teheránu. Viděl jsem lidi létat z hor a sledoval je až na přistávací plochu. Našel jsem tandemového pilota a rozhodl se to vyzkoušet. Hned po prvním letu jsem si to zamiloval a přihlásil se na začátečnický kurz – tehdy mi bylo pouhých 14 let.
• Jak dlouho létáš a kde nejčastěji?
Létám od roku 2009 a většinu svých letových hodin jsem strávil ve své domovině. Nyní však žiji trvale v Turecku a veškerý svůj čas věnuji speedflyingu a dalším formám paraglidingu v Ölüdenizu.
• Čelil jsi při létání strachu nebo jiným výzvám a jak jsi je překonal?
To je opravdu dobrá otázka, protože pokud bychom v našem sportu necítili strach, znamenalo by to, že neznáme své limity. A pokud neznáme své limity, můžeme je hnát příliš daleko, což by mohlo skončit špatně. Byl jsem v situacích, kdy jsem pocítil strach a jsem si jistý, že většina pilotů také. Je dobré mít respekt a cítit zdravý strach.
• Kam si myslíš, že tě tvoje paraglidingová kariéra zavede?
Už několik let přemýšlím o tom, že se stanu instruktorem a pomohu dalším lidem připojit se k nám. Na druhou stranu mám ale obavy, že pokud svůj koníček proměním v práci, nebudu si ho užívat tak, jako nyní.
• Jaké jsou tvoje cíle v paraglidingu?
Mým cílem je stát se profesionálním speedflyerem a sportovcem v této disciplíně, abych mohl pomáhat ostatním lidem a nováčkům létat bezpečněji.
• Co si tvoje rodina a blízcí přátelé myslí o tvojí paraglidingové kariéře? Jak tě podporují nebo ovlivňují tvoji cestu?
Moje rodina paraglidingu naprosto rozumí, protože můj otec začal létat ve stejnou dobu jako já. Většina členů mé rodiny už se mnou letěla, takže mě vždy podporovali, protože to sami zažili. Stále mám ale pár přátel, kteří to nikdy nezkusili, a občas mi jen řeknou: „Buď opatrný!“ 🤣
• Jak vnímáš rizika spojená s paraglidingem a jak s nimi během letu pracuješ?
Osobně vnímám riziko tak, že i skateboarding má svá rizika. Pokud nepostupujeme krůček po krůčku a nenaučíme se základy, riziko se zvyšuje. Správným výběrem instruktorů, získáním kvalitních znalostí a učením se pomocí osvědčených postupů lze riziko výrazně snížit.
Například ve speedflyingu by se neměl přeskočit žádný krok. Vyžaduje to spoustu času, praxe a důslednost v každém kroku, aby člověk vše zvládl a snížil riziko na minimum.
