1.Task – sobota Předpověď bouřek nás nepřekvapuje, v horách se to kumulí a oblaka nabíhájí do vertikálních výšek. Task o délce 59 km se dnes nepodařilo doletět nikomu, nejdále skončil Sefan Wyss na 51 km. Silný vítr sfoukával stoupáky a nejnáročnější se ukázalo poslední rameno, nastavené proti větru. Partička byla rovnoměrně roztroušena po trase podél cesty, takže dřív než jsem se mohla sbalit, bylo svozové autíčko u mě, spolu se spoustou místních tmavých dětí.
2. Task – pondělí Dněšní den nás bouřky neohrozily, zato se na 70 km trase pořádně zastínilo a tak jen ti nejvytrvalejší pokračovali a překonali kritický 30 km. Tři čtvrtě hodiny jsme se v malé skupince plácali 500 m nad zemí. Stín odcházel a údolí se konečně začalo rozsvěcovat, ale očekávané dardy do plachty nepřicházely. Sfouknuté šudlání pokračovalo. Skupinka mi frnkla a tak dalších 20 km pokračuji sama podél silnice k poslednímu Ob. Chytám cestou menší bublinky, z níž tu nejvýživnější jsme si vytočili společně s dravcem. Poslední rameno trasy bylo opět bokem na vítr a tak okolo benzinky posedalo kolem 20 lidí. Jedinému pilotovi, Andreasu Maleckimu se podařilo zdolat pásku. Po stažení GPS se hlásím na kurz navigace, protože se mi nepodařilo vletět do cylindru prvního Ob, tudíž mám minimálku a přišla jsem o krásnou vedoucí pozici v ženách. Smolíka měl také Radek Vyhlas, kterému vozaři někde zašantročili celý padák i s přístroji. Hurá, objevili jsme obchůdek s pivečkami. Ajran nám už leze krkem a párty rozjíždíme v protější restauraci s Tureckými specialitkami. Za to že jsme si mohli otevřít vlastní pivko nás taky pořádně natáhli.
3. Task – úterý Dnes se bude hodně spěchat, jak už tomu napovídala oblačnost. Tentokráte 77 km task přes hory s cílem u jezera. Hodina do otevření vzdušného startu, není kam spěchat. Jak říká Radek Večeřa, stále jsme výš tady na startu než většina pilotů ve vzduchu, bojujících v chumlu o každý metr. Startem a přímým letem to namířím proti větru doleva, kde není ani noha. A vida, katapult až pod základnu. Opět let do rovin, spolupráce ve skupinkách. Ta první nemá očividně problém se zvedat, zatímco my bojujeme o každý metr. Pořádný stoupák se dostavil až v horách u fabriky. Namířila jsem to po větru na největší kopec. Pastička, hory jsou tu pořádně placaté. Naštěstí se zvedám. Jakto? Při pohledu dozadu je mi vše jasné, začíná to nosit úplně všude, něco je špatně. Mraky ocelově šedé barvy s rozplizlou kovadlinou. Po celou dobu letu bedlivě sleduji déšť s hůlavou. S prvním zahřměním a blesky hlásím na safety frekvenci level 3, a z 2500m spiráluju až na zem. Přistání za pět minut dvanáct na 50 km. Podobné dobrodružství si prožívali také piloti po trase a v blízkosti cíle. Karlík přistával na couvačku, Martin Orlík si šel zakajtovat na jezero a Slovinského závodníka to povláčelo tak že si vlastním tělem na maděru rozmačkal své GPS.
Teprve po sbalení křídla se rozhlížím kolem sebe. Nejsem tu sama, také Holanďan Ruth přistál v tomhle bohem zapomenutém místě. Podle Radka 5 km od cesty začíná zóna smrti. Bouřka za zády a před námi dlouhá cesta po náhorní planině rozbrázděná kaňony. Po hodině šlapání to mám chuť zapíchnout, na každém horizontu se nám rozprostře další kilometry prašné cesty. Pouze černavy v zádech nás ženou kupředu. Vida, osel, ovce, pasáček….domy….civilizace! Jsme zachráněni!!! Místní stařečci nás zvou na vítečný čaj a déšť přečkáváme v jejich kutlošku. Díky Tureckému pilotovi je zajištěn i odvoz, co více si můžeme přát. Večer u kluků se koná videotéka s proslaveným „Svérázem národního lovu“ a oslava Karlíkových a Oslíkových narozenin. Tak jsme to všichni přežili!
4. Task – středa Oblohu dnes výjimečně nezdobila kovadlina a my si mohli v klídku odletět 57 km trať. Start opět s Radkem mezi posledníma, na známé místečko a katapult do mraku. Roviny fungovaly parádně, letělo se podle mraků, dokonce byl čas i na fotečky. Točení v houfu je hodně o toleranci. Ale když se tam potkají dva beraní, udělá to duc. Tak se setkali v sobě Anja Kroll se Stefanem, kdy jeden to rozchodil záložkou a druhý utrženým stabilem. Vše OK a pokračujeme dále. Problémky začaly opět v horách u známé fabriky. Po včerejší zkušenosti to pouštím na vyzkoušené místa. Což se časově moc nevyplatilo. Vítr zesiloval a stoupáky se vytrácely. Pár pilotů přistálo v této „zóně smrti“ a pěkně se prošlo. Rafal Lukosz překonal hřeben ve dvou metrech v naději že se v údolí zvedne. Kopec byl však pod takovým úhlem, že se po něm proběhl dalších sto metru s vrchlíkem nad hlavou a nakonec přistál. Chytali jsme se teprve pod úrovní kopce v zasekaném údolí. Rovinoletci to vychytali a horoletci měli co dělat, aby se protlačili proti větru do pásky. Téměř 80 šťastných tváří v cílí a s největším úsměvem vítěz kola Andy Aeby.
5. Task – čtvrtek Předsevzetí, že nebudu startovat až na ohonu se nevyplnilo. Sotva rozhodím padáček, drží pomocníci místo náběžky odtokovku nahoru. Při snaze mi pomoct mi vyrobili ze šňůr karabáč. Takže umění paličkovat ze základních kurzů se vyplatilo. Ready? Rozhlížím se kolem sebe, nikde ani noha, všichni pod základnou, zbývá 25 min do otevření vzdušného startu vzdáleného 6 km. Hmmm, tak to bude zajímavé. Úzké a silné stoupáky, skvělé, za chvilku už mám partičku a hurá na start. Pole pilotů se rozděluje na dva gůgly. K otočáku přilétáme v lepší pozici, avšak první partička nás s přehledem přetáčí a smaží dále. Je to nádhera být s těmi nejlepšími alespoň chvilku. Je to jako umění, dokonalé hladké a čisté točení bez chyb. Konečně máme něco přes 3600m, kumuly poskládané do šachovnice, prostě Austrálie. Pořádné a silné stoupáky, protivítr, stejně tak silné opadání, výživná termika přes hory, taktizování, různorodý terén, prostě nádhera. Téměř sedmdesáti pilotům se dnes podařilo po třech hodinách doletět 96 km dlouhou trať. Pastičky pro některé nastaly opět v horách, které jak jsme zjistili, tady vůbec nefungují. Pacoš si dal mezipřistání, vyšlapal na kopec a sletěl do stanového městečka, kde jej pohostili.
6. Taks – pátek Dneska se očividně nikomu do vzduchu moc nechce. Poprvé vymeteno, ani mráček, jen silná inverzní vrstva a vítr ze zadu. Což tak jet na výlet? První vindamíni se však chytají kolem druhé hodiny a tak padá rozhodnutí: „ letíme“. „Tomu se říká homosexuální lítání“, tvrdí Tomík. Horko těžko se zvedáme, vypadá to že do jednoho vyhnijeme. Termika se nakonec rozchodila a my pokračujeme v 50 km dlouhé trase bokem na vítr. Druhé rameno bylo proti silnému větru, že jsme chvílemi letěli dopředu sotva 10 km/h. První partička se na 20 km chytá, druhá polovina lidí přistává jak s šutrem na krku. Chvílemi to vypadalo nad zemí na couvačku. Tolik padáků v okolí jedné vesničky. Na to se musely všechny děti podívat. Nabízí krom své pomoci balení – rolování padáku na koberec, také čerstvě utrhnutý meloun či slunečnice. V doprovodu tohoto hejna se scházíme na hlavní trase a čekáme na svoz. Mezitím sledujeme 60 pilotů bojujících proti silnému větru dalších 10 km. Po tomto otočáku zbývalo 20 km s větrem v zádech do pásky, kam se podařilo dostat 30 ti pilotům.
Tak a máme to za sebou. Každodenní náročné létání. Jak to dopadlo se dozvíte později, hlavní GPS man onemocněl a výsledky vyrábí provizorně řidiči svozových aut. Krom zajímavého létání nechyběla každý den nějaká ta akro sestava či záložák. S tím se musí hold na takových závodech počítat. Slabší termika v okolí startoviště a vyčkávání u startovní kružnice, vychytávání té nejlepší pozice, to vše je hra na nervy. Téměř sto lidí v jednom stoupáku, snažící se dostihnout ty nejvýše. Šlapání do plachty, halekání, těsnotky kolem ostatních, ne každý má na to žalůdek.
Pokračování
Je deset večer, kluci nikde. Zatímco si s Haničkou vegetíme na našem pokojíčku, ani netušíme, jaká dobrodružství prožili naši. Pro jistotu to jdeme zkontrolovat. Na chodbě slyšíme se mohutně rozléhat zpěv Polského sólisty Pavla. Na pokojíčku je veselo: „Slavíme narozeniny!!!“ Vidíme polomrtvého Oslíka na posteli s rentgenem hlavy (podobné humrovi), přilepeného na zdi. „Poprvé jsem musel házet záložku na závoďáku. Z vyklepávacího manévru brutus ušus nad cílovou páskou to šlo do saku. 100 m nad zemí jsem to házel a otevřelo se to tak 30. Řacha pořádná, jak rentgeny celého těla ukázaly vše v pořádku. Premiérka také u Davídka Ohlídala, který 2 km nad zemí u druhého otočáku chytil pořádnou kravatu. Ani fulstall, který prý řeší vše nepomohl, a tak se na zem snesl na bleděmodré záložce. Baterie piv nakoupeny, z poloviny vypity, vytahují se další železné zásoby domácí slivovice. Ale to už přichází i Polská většina spolu s dalšími piloty, kteří nikam nevyrazili do ulic. Krom tanečních kreací a rockového koncertu nás přišla navštívit ochranka, která nevím z jakého důvodu neměla pro nás pochopení. Pro jistotu se stěhujeme do kamenného amfiteatru pod hvězdnou oblohou, kde si svou rolu dirigenta a herce v představení Kleopatra zahrál Karlík Vrbenský.
Ještě že už dneska nemůsíme letět, konstatují všechny pomačkané obličeje plížící se ven. Pár bláznu jede ještě na kopec, ten zbytek využívá pozvání na výlet do známého kamenného městečka Kapadokia. Příroda tady vytvořila ze slepence nádherné kamenné útvary podobné homolím. Kde v minulosti si lidé vyhloubili své jeskyně a přístřešky. Navštěvujeme rozhlednu a malé kamenné městečko. Avšak v 50 ti supňovém hicu se dlouho nedá vydržet na slunci, většina pilotů našla útočiště na zahrádkách v restauracích u chlazeného pivka. Neobešlo se to bez nákupů suvenýru, vodních dýmek, handrkování a smlouvání s obchodníky. Doplnění odpoledne tanečním představením v typicky svůdném Tureckém oblečku z třasní a mincí završilo zájezd. Řidiči jsou tady fakt šaleni. Při jednom nájezdu a předjíždení zastavujeme a ti dva si to šli vyřídit opodál. Facka zleva zprava, vyřešeno a už jsme zase kamarádi.
Vyhlášení výsledků předcházela významná ceremonie konaná na obrovském prostranství s večeří a promítáním. Byli pozváni významné osobnosti, Turecká skupina zpěváků a další. Po hodině velice „záživné“ ceremonii bylo naše vyhlášení sfouknuto během pěti minut. Zhasli, děkujeme, odejděte…..zajímavé…většina to tak neprožívá a tak opět busíkami do hotýlku a zítra hurá domů…
Výsledky: overall a ženy 1.Urban Valič, 2. Aliaž Valič, 3. Stefan Wyss, 4. Andy Aeby, 5. Karel Vrbenský 1.Anja Kroll, 2. Ewa Wisnerska, 3. Claudia Bulgakov, 4. Keiko Heraki, 5. Renata Kuhnova