Upravit stránku

Naše přibližovadlo – obytný Fiat -dokázal pojmout všechnu naši leteckou výbavu, slušnou zásobu českého piva i nějakou tu šílenou krávu v podobě několika konzerv a štanglí salámu. Vše se nám podařilo uložit tak, že jsme se ještě pěkně vyspali.

15. 6. 2001 Ráno jsme se probudili do zcela jasné oblohy asi 40km od Granady. Pak jsme se přesunuli do Sierry Nevady, kde jsme se potkali s Petrou Krausovou a Martinem Slívou, kterým se podařilo sehnat slušné ubytování za dobrou cenu. Počasí vypadalo dobře a tak jsme jeli na start, ale zesilující vítr nás odradil od letu. Po trochu zdlouhavé registraci, která se neobešla bez několika zmatků jsme se večer vydali na slavnostní \\\\\\­\„welcome party\\\\\­\\“. Večeře byla dobrá i přivítání české výpravy se neobešlo bez potlesku. Zítra je první tréninkový den tak uvidíme, jestli počasí umožní alespoň menší seznamovací let po okolí.

16. 6. 2001 Tréninkový den začal jemným zpožděním vývozového autobusu, který nás kupodivu nevezl nahoru na start, ale dolů na nižší startoviště, neboť v předpovědi počasí bylo opět hlášený silný západní vítr. Takže jsme se dopravili na start ve výšce 1300 m, kde z počátku nefoukal žádný vítr a později jen termika. První pilot se ve 14:20 vydal na start tréninkového kola, které vedlo přes tři otočné body do cíle na upatí pohoří Sierra Nevady. Celkem 52 km. Dostupnost kvůli inverzi byla dnes kolem 2200, což na zdejší terén je žalostně málo, obzvláště potom vzhledem loňským pětitisícovým zkušenostem. Na trať se postupně vydává většina závodních pilotů včetně české výpravy. Ještě stihnu udělat par fotek při startu Tomáše a asi za 10 minut po něm vyrážím na trať. Ta vede postupně výše za start na větší kopce pak zpět na úpatí pohoří, kde se potkávám s Tomášem a společně letíme jihozápadním směrem na předposlední otočňák, který je zcela vpředu, takže se po otočení musíme rychle vracet na kopce a zvedat se do potřebných výšek. U kopce mi Tomáš ulítává a já se troch trápím v rozbité termice ještě s několika dalšími piloty. Postupně se však nasouvá vysoká oblačnost tlumící dost výrazně termiku. Poslední otočný bod je ode mne asi 10 km a já se spolu s pěti piloty snažím dohnat skupinu, ve které je Tomáš. Je to ale dost proti větru a navíc do zcela zastíněné oblasti. Tomášova skupina se taky nezvedá a moji spolu piloti to otáčejí na přistávačku. Je to pravděpodobně bez šance, ale snažím se hledat termiku proti větru tak, abych při případném točení se snášel k otočňáku. Ale nic nenacházím, a tak se taky vracím na přistávačku. Tomáš to dotáhnul až těsně k poslednímu OB, ale zvednout se už nedalo. Ostatní si vedou velmi podobně a také se vracejí na přistávačku – je to jen trénink. [page]

17.6. 2001 Dnes jsme absolvovali druhy tréninkový den. Pořadatele postavili obdobnou trasu jako včera. Let na cíl přes tři otočné body v okolí hlavního hřebene. Dnes byla na startu i kompletní slovenská výprava ve složení Juraj Kleja a Mišo Orolin. Hned po startu jsme vytvořili česko-slovenskou skupinu ve které Duro vydržel jen do druhého otočňáku a pak nám nekompromisně uletěl. Většina z nás doletěla do cíle 52 kilometrové trasy. Dnes byla termika o něco lepší , dostupy do 2700 m.n.m. rychlost 5–6m/s.

18. 6. 2001 První závodní den přinesl dost obtížnou 79 km dlouhou trasu přes pět otočných bodů. Tentokrát se startovalo z nejvyššího startu 2600 a až do druhé hodiny se čekalo než se silná inverze konečně protrhne. Téměř hromadný start všech sto padesáti padáků přinesl pěknou podívanou pro diváky ale pro nás piloty to byla jen práce s neustálým vyhýbáním mezi sebou. Naštěstí se nikdo nesrazil. Nejlépe se dnes dařilo Mirkovi Varvařovskému, který dolétl do cíle kolem padesátého místa. Já jsem protnul cílovou páskou tři minuty před její uzavření po více jak pětihodinovém letu. Při kontrole GPS mi pak sdělili, že nemá žádný záznam tracku! Takže nula bodů a poslední místo. Co nadělám, nějak se z toho vyspím a půjdu do toho nanovo. Ostatním členům české výpravy se tolik nedařilo a posedali na trati. Nebyli však samotní mezí těmi, kterým se předčasně zaprášilo od bot byli větší esa. Počasí je tu pořád stabilní – letové, takže máme možnost vše dohnat. Držte nám palce.

19.6. 2001 Dnešní den přinesl ještě silnější inverzi než včera. I přesto byla vypsána 62 kilometrů dlouhá disciplína vedoucí přes pět otočných bodů do cíle pod startem. Hned po briefingu nám bylo jasné, že bude kumšt tohle uletět. Ze startu, který je zde nejnižší (1200 m) bylo velmi obtížné se zvednout a nabrat potřebnou výšku na dolétnutí do prostoru vzdušného startu, který byl umístěn pod kopcem na přistávačce a ještě se vrátit v dobré výšce zpět na kopec. Pak trať vedla poměrně dost termicky aktivním úsekem až před předposlední otočný bod. Tam se začal lámat chleba. Počet pilotů kterým se podařilo pře tento obtížný úsek dostat by se dalo spočítat na prstech dvou rukou. Nám se přes tuto obtížnost nepodařilo dostat ani jednomu, i když já s Varvarem jsme k tomu neměli daleko (cca. 20 výškových metrů). Do cíle dorazili pouze tři piloti. Mezi nimi i Tameger který nejspíše po dvou kolech povede. Včerejší kolo vyhrál Rakušan Martin Brunn před Italem Luca Donini a Švýcarem Stefanem Wyssem.

21. 6. 2001 Kvůli předpovědi silného větru bylo dnešní kolo zrušeno. Vydali jsme se tedy poznávat okolí. Návštěva starobylého města skončila fiaskem, neboť počet osob, kteří mohou denně prohlídku absolvovat je omezen, a my jsme bohužel přišli pozdě. Zvolili jsme tedy místní koupaliště, abychom se v tom vedru, které tu panuje neuvařili. Ještě ke včerejšímu kolu. Dnes se pořadatelé omluvili za špatně zvoleny otočňák, protože v jeho blízkém okolí přistalo 70 procent pilotů. Včera večer nám ještě vyprávěl veselou historku Duro Kleja. Po přistání na odlehlém místě se vydal hledat civilizaci. A jak si tak kráčí po prašné cestě, tak najednou se na něj vrhnul, podle jeho slov, metr a půl dlouhý had a ještě k tomu zelený. Rychle se otočil a začal utíkat pryč. Durův náskok se však ztenčoval až na pouhé dva metry. Durko však neztratil duchapřítomnost a se slovy: teď se ukaž, jak se umíš plazit s batohem, na něj ten batoh hodil. To divokého plaze dokonale zaskočilo a zpod batohu koukala a nevěřícně se kroutila jen hadova hlava. No jo ale co teď? Přece mu nenechám úplně nového Edela. Pak se mu však podařilo hada přemluvit a batoh mu bez újmy vrátil.

22. 6. 2001 Dnes – po včerejším dni volna – jsme začali konečně pořádně lítat. Měli jsme vypsanou zatím nejdelší a nejhezčí disciplinu s cílem na pláži u moře. První část tratě byl takový rychlostní 50km trojúhelník. Po návratu na místo startu se dalo vytočit až do výšky 4400 m a následoval 37 kilometrový dokluz až k moři. Tento zcela výjímečný let se podařilo dotáhnout do cíle jen 15 pilotům. Byl jsem první, kdo se na tento dokluz vydal. Zvolil jsem však tu nejhorší stopu jakou jsem mohl a zkrátka nedoletěl. Nejdál to dnes dotáhl Tomáš, kterému chybělo k vytouženému moři necelých 8 km. Trochu smůly mněl Varvaro, který utrhl speed a bez něj se to prostě nedalo. No a největší dnešní smolař Radar, který otočil první otočnák tak nešťastně, že všechny body track logu jsou všude možně jen ne v určeným prostoru. Zatím tedy neoficiálně vyhrál kolo Achim Jos.

23. 6. 2001 Dnes pořadatelé neustále odkládali otevření okna z důvodu silného větru, až se konečně v 15:30 ozvalo Window is open. Všech 150 pilotů se vydalo do místy velmi silné termiky se snahou, co nejdříve dosáhnout maximální výšky a připravit si tak co nejlepší pozici před otevřením vzdušného startu. Trať byla dnes přímá, tedy bez otočných bodů, o celkové délce 70.1 km. Dostupy dnes dosahovaly 4700m.n.m.! Takže těm nejrychlejším v cíli, kterých bylo jen 25, stačily dva stoupáky. Zvláštností dnes bylo to, že ve výšce foukal silný vítr směrem do cíle, ale tak od 1000 metrů n. m., nad zemí přesně opačně. Takže komu se nepodařilo nabrat dostatečnou výšku záhy pocítil, že je bez šance se prosazovat a při přistání i couval. Nejlépe se dnes dařilo Varvarovi který z nás jako jediný uviděl cílovou pásku, zbytek týmu posedal po trati mezi padesátým a pětadvacátým kilometrem. Zítra by mnělo být slavnostní zahájení celých leteckých her ale naši pořadatelé se rozhodli že pokud se bude dát lítat tak se poletí. Tak uvidíme.

24.6.2001 I dnes byla vypsána disciplína let na cíl. Trať měřila 90 km směrem jihozápadním tedy z velké části po větru. Startovní okno bylo otevřeno od 13:45, ale nikomu se příliš startovat nechtělo, protože na startu nebyly cítit žádné výrazné závany termiky. Počáteční chaos na startu přinesl boj o každý metr výšky i prostoru. První piloti se začali zvedat až necelou půl hodinu po otevření okna. Pak už to šlo docela dobře, dotáčely se výšky nad 4000 a vítr v zádech posouval piloty k cíli místy i přes 50km/h. Po zhruba 35 kilometrech bylo nutné se zvedat z rovin a tam už tak silné stoupání jako na kopcích nebylo, i dostupy byly podstatně nižší. I přes tato úskalí se na závěrečný 20-ti kilometrový dokluz vydala více jak stovka pilotů. Do cíle dorazilo kolem 90 pilotů včetně zhruba na výborné dvacáté pozici Varavrova a za ním pak ještě Tomáše. Mně, Radarovi i Petře chybělo do cíle pár kilometrů. Dnes je zatím mírně zataženo a fouká dost silný vítr ale uvidíme, tady je zvykem, na rozdíl od českých krajů, že se počasí zlepšuje.

25. 6. 2001 I dnešní kolo bylo zrušeno pro silný jižní vítr. A tak se rozhodujeme, jak vyplníme volný den. Tomáš pojede povzbuzovat parašutisty do Granady, Varvaro se vydá na horském kole zdolávat místní vrcholy pohoří a zbytek asi bude hledat klidné místo v chladném stínu, nejlépe asi u vody. Po pěti odlétaných disciplínách je na tom z českého týmu nejlépe Varvaro na výborné 21 pozici a dále pak dle pořadí: Tomáš, Radar, Milan, Petra a Martin. Zejména díky dobrým výsledkům Varvara jsme v hodnocení týmů na 14. místě ze 37 států. Takovou zdejší zajímavostí je, že zde můžeme zhlédnout testování úplně nových modelů osobních aut mnoha světových výrobců. Z Granady sem do Sierra Nevady vede 37-mi kilometrová cesta s celkovým převýšením téměř 2000metrů, a to poskytuje testovacím týmům jedinečné možnosti sledování výkonů jejich strojů při zdolávání náročného stoupání. Pokud si však myslíte, že modely jsou perfektně připravená a naleštěná auta, jste na omylu. U většiny prototypů nepoznáte ani jejich výrobce. Auta jsou zakamuflována různými kryty a plastovými výlisky a maska je zakrytá zcela. Testovací posádku jednoho auta tvoří většinou testovací řidič a mechanik a nepostradatelná výpočetní technika. A tak mnohdy vidíme jak si mezi sebou posádky propojovacími kabely předávají informace. Večer pak znovu vyhodnocují a ladí motory no a kdoví co ještě.

26.6.2001 Start šestého kola se stále odkládal, ale nakonec se v16:45 rozezněla siréna doprovázená hlasitým WINDOW IS OPEN. Vydali jsme se tedy na 47 km dlouhou trať vedoucí přes čtyři otočné body do cíle pod nejnižším startem. Otevření startovního okna se neustále odkládalo, protože několik vyslaných předletců se nedokázalo ve slabé termice ani udržet natož nastoupat potřebnou výšku pro další let. Trať byla takovým prologem, který se podařilo zvládnout většině pilotům. Čas se tentokrát měřil pilotům individuálně tak, že v cíli nebylo hned možné zjistit, kdo vyhrál. Velmi dobře si však vedl Tomáš, který bude z nás mít nejrychlejší čas. Do cíle se nepodařilo doletět jen Radarovi a Slívovi. K našemu překvapení se do cíle Slíva dostavil, ale už i se svým psem, což vypovídá o velmi rychlém přistání, pokud vůbec letěl. Na zítra pořadatele slibovali velkou změnu v počasí, tak jsme zvědaví jestli k dobrému nebo k horšímu.

28.6.2001 Dnešní 81 km dlouhá disciplína byla po hodině letu zrušena pro neustále sílící vítr ze severu. Začátek tratě vedl po hřebenu směrem na jih tedy po větru. Dostupy okolo 3500 m, ale to na tak vysoké hory jaké jsou tady je velmi málo. Už při letu na první otočňák bylo jasné, že let zpět proti větru přes téměř třítisícová sedla bude velmi obtížné. A skutečně tomu tak bylo, museli jsme neustále dotáčet výšku nad hřeben a tlačit se proti větru. Při přelétávání jednoho takového sedla jsem viděl už několik padáků na zemi. Opravdu jim nezávidím tu cestu zpět, protože v místě, kde přistáli, se pravděpodobně nedalo už znovu odstartovat. Takže to po zhruba odletěných třiceti kilometrech zrušili. No uvidíme protože si ode všech stáhli track logy a možná že to uznají podle toho, kde kdo byl v jednom čase. Zítra budeme mít poslední příležitost si vylepšit umístění.

30.6.2001 Pos­lední letový den začal chaosem s výběrem startoviště. Nejdříve jsme jeli na nejvyšší start všechno jsme si tam rozložili, seděli a čekali, až se na sněhu vyřádí několik exhibicionistů s padáky. Foukalo více než včera při zrušeném kole, a tak asi za hodinu jsme všechno zabalili a přesunuli se na nejnižší startoviště. Ten přesun trval se všemi možnými komplikacemi dvě hodiny. Dostal jsem se na start až kolem třetí hodiny. O půl čtvrté je otevřené okno na 49 km dlouhou trať vedoucí přes čtyři otočné body do cíle pod startem. Vcelku v pohodě se zvedáme nad start do 3000 metrů a letíme si vybudovat co nejlepší pozici před otevřením vzdušného startu. Docela se nám daří a po necelé půl hodině se dostáváme zpět na start, který je druhým otočným bodem. Výšky je dost a tak pokračuji v čelní skupině k 9 km vzdálenému dalšímu otočnému bodu. Mám vítr v zádech a vše pokračuje jaksi příliš snadno. Problémy nastaly u dalšího otočňáku, kde se mnoha pilotům daří jen obtížně zvedat ve slábnoucí termice. Já to pustím trochu dopředu nad nedaleký lom, ale tam se nekompromisně prosedám až na podlahu. Takže pro mě šampionát skončil. Většině pilotů se nakonec podaří zvednout, otočit poslední otočný bod, a pak už to je jen dokluz do pásky. Jak tak balím padák, tak nade mnou dolítává jeden pilot za druhým. Odhadoval bych to tak na osmdesát až sto pilotů v pásce. Konečné výsledky samozřejmě nejsou doposud známy. Ale v kuloárech koluje fáma že doposud vedoucí pilot nedolítl do cíle. A tak se stane mistrem světa Luca Donnini z Itálie. My se ještě dnes v noci vydáme na dlouhou cestu zpět k domovu.