Upravit stránku

Lidičkové, paraglidisti, zoufáte nad deštivým a chladným červencovým počasím v našich končinách? Hle, je tady řešení!!! Což takhle si vyrazit na pár týdnů do slunného Španělska? To je vončo. Ale kam? No možností je spousta. Buď Pyreneje, jižní Sierra Nevada, nebo centrální Kordilery. Volba padla za C, jelikož nás s Hankou lákaly navštívit dva velice prestižní závody. Dutch a British Open v Piedrahitě.

Představu o vyprahlé a nehostinné zemi v centrálních Kordilerách jsme měnili den ode dne. Čím více jsme poznávali různá zákoutí, lítali a setkávali se s dalšími lidmi, tím více se náš dojem probarvoval….Před­stavte si atmosféru tohoto hornatého a suchého kraje, kde platí nejen pro místní „maňáno“ což znamená „pozdějí, někdy, nebo nikdy vůbec“. Místo kde se zastavil čas, kde nikdo nikam nespěchá, kde každý si žije vpoklidu a hospodaří na svém políčku, chová ovce nebo býky, či nabízí své služby.

V tomto prostředí se podařly zorganizovat dva skvělé závody, proslulé svými dlouhými tasky, vysokými dostupy a silnou termikou. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se sem sjel velký počet závodníků nejen z Evropy, ale i JARu, Austrálie a Ameriky. Již počátkem května byly všechny místa zabukovány a zaplaceny, což svědčí o velké prestiži.

Sojí zato i zmínka o naší cestě spolu s Hankou a Tačutem, která se neobešla bez menších komplikací. Jestliže si dostatečně v předstihu zabukujete letenku do Madridu, nevyjde vás tato cesta ani draho. Dále pokračujete metrem a busama. Pokud se chcete podívat do této zajímavé země, doporučuji si pořídit malý španělsko český slovník, protože s jakýmkoliv jiným světovým jazykem nic nepořešíte. Jediné co funguje je řeč těla a obrázková metoda. Tímhle způsobem jsme se snažili domluvit s taxikářem ohledně levného ubytování. Ne vždy se vám podaří dojet ten den až na místo, proto doporučuji navštívit Pacejkův park před autobusákem v Avile, nebo skvělý parčík před studentskou ubytovnou v centru města, kde je dokonce zajištěno noční hlídání. Krom nejlacinějšího noclehu stojí zato také shlédnout toto nádherné a historické město obehnané monstrózními hradbami.

To jsme už jako na místě? Divíme se když nám řidič autobusu oznamuje konečná….V malé vesničce pátráme po Padeira Baru, známé paraglidistické hospodě, která se nedala minout už jen podle zavěšeného kluzáku. Kolem 12 hodiny se pomalu začíná sjíždět partička, ve které poznáváme známé tváře z Anglie a Holandska. Skvělé, vývoz je zajištěn, tož jdem hned lítat. Ani jsme se nerozkoukali a už jsme jeli serpentýnama vzhůru v modré Frenkově dodávce na start. Únava z cesty šla stranou ihned poté, co jsme vylezli na startovačku. Výhled z obrovského hřebenu ve výšce okolo 2000m do prostoru široké doliny s malebnou krajinkou různě barevných políček byl fantastický. A co teprve lítání?

No byl to mazec. První dva dny byly tréninkové, seznamovací s místními podmínkami. Ani jsme si nezjišťovali nějaké informace co se počasí týče, prostě jsme do toho hupli hned po 13 hodině a lítali jak o dušu, dokud nás to nepřestalo bavit. První den se dalo držet mohutného a táhlého hřebene, na každém žebru stoupák, přímo učebnicové lítání. Na přistání jsme se moc divili, že to moc nejde dolů, a když tak na vrtulník. Okolo 15 hodiny je zde nejsilnější termika a údolím to pěkně protahuje. Takže doporučuji jít na zem až po 19 hodině.

Silný vítr a velice ostrá a turbulentní termika zde nebylo nic neobvyklého. Můžu říci, že mi ty první dva tréninkové dny pěkně lepilo a Erisek se projevil jako úžasně hodné křídlo. Když chtěl řachnout, tak mi dal předem avízo. Denní doba, po kterou se tu dá lítat, začíná kolem 12. Pokud chce někdo trhat časové rekordy, tak tam může viset až do západu slunce, což je do 22 hodin.

Tato krajina nás také překvapila zjištěním, že se zde naleznete spoustu řek, jezer a koupališť. To je také důvod, proč je centrální Španělsko domovem mnoha čápů. Tito ptáci jsou schopni si postavit hnízdo na jakémkoliv vyvýšeném místě a nejoblíbenější z nich jsou kostelní věže.

Představte si že sedíte navečer na náměstíčku u pivka, po krásném létání a posloucháte jejich klapot. Setkat se se skupinkou 50 těchto nádherných ptáku není nic neobvyklého. Řekla bych že jsou daleko lepší piloti, než naše Káně Beskydské, které pěkně švindluje. I místní dravci se nebojí padačkářů a dokonce pomáhají ustřeďovat stoupání. Ne jednou mě zachránili od vyhnívky.

Stejně jako většina s karavany a stany, jsme se ubytovali na přistávačce za městem u kamenné zídky. Výhled na zapadající slunce a kolemjdoucí stádo ovcí se stalo našim oblíbeným večerním TV programem. Jsme celí nedočkaví, jak budou probíhat následující závody a zda si zalítáme v těch neuvěřitelných dostupech ty dlouhé kilometry. S tímto pocitem se zachumláme do teplého spacáku, protože noci jsou tu chladné.