Upravit stránku

Následovaly každodenní exkurze na startoviště do mraku, čekání v naději, že se základny zvednou a my poletíme. Občas se ukázalo pětiminutové okno, do kterého však stihli odstartovat pouze windammíni alias chrousti. Každodenní hromy blesky a průtrže mračen vytvořili z kempinkového místa bažiny a močály tak, že si mnozí vytvořili okolo svého stanu hradní přikop.

Jako lék proti trudomyslnosti zorganizovali místní barbicue. Po 4 dnech to polovina závodního pole vzdala a odjíždí domů, včetně několika favoritů. Z původních 130 pilotů zůstala zdravé jádro. Ještě že se ukázalo slunce, konzumace vínka bylo dost.

SOBOTA 16.6.

Zatímco se v údolí válí stratus, na startoviště již svítí slunce a my se jdeme mrknout turistickou cestou na Monte Dolladu do sedla, odkud se nám naskýtá krásný pohled na Dolomity. Bohužel tento týden první a poslední. Zanedlouho se začaly tvořit chmurky, které zakryly výhled a nám cestu zpět dolů.

Breefing!!! Základny těsně nad start umožnily vypsat tak akorát disciplínu cik cak podél hřebene. No to bude zajímavé. Kdo dneska nebyl v mraku, tak lže, našívačka byla solidní. Raději se připravuji o zážitek se opět s někým setkat ve vzduchu a volím variantu smrčkoplaziče. Po půl hodince odstartováno, let podél skal, šlo o větší morál, kdo bude víc lízat uchem skálu, méně točit a držet plnou šlapku. Řekla bych že to bylo lehce hravé. Na to doplatil jeden závodník vedoucí skupinky a šupl si hned záložku.

Za chvilku jsem měla hokej v těch otočácích, track log jak pavučina, chumle pilotů roztroušené rovnoměrně po trase. Jako záludný OB se ukázal poslední, nasměrovaný do údolí a 9 km návrat proti větru do pásky. Vedoucí skupinka dala těžký skok a z 6 ti dolétli 4 do pásky v čele s Nikolajem a Malim. Druhá a třetí skupinka zakopla o zem 4 km před cílem. Naše Hanče to utavila a dnešním Dolomitenmanem se stal Pacoš s Jiříkem Dlaskem, kterým se nechtělo čekat na svoz. Zvolili 3 hodinový pětkový výstup s následným sletem do kempu. Všichni již dávno po večeři a se setměním jsou tady kluci jako na koni.

NEDĚLE 17.6.

Den jak víno, až na ty základny, které se opět válí tak 2 stovky nad startem. Tentokráte necelých 80 km přeskok údolí Piavy, který se ukázal jako nejobtížnější. Opět létání mezi mraky podél skal. Ze 17 ti stovkami byl přeskok zajímavý. Pouze vedoucí skupince se podařilo doletět na zelené travnaté a návětrné louky Monte Rossy. Zbytek pod hrankou v závětří se sype k zemi. Záchranu vidíme v údolí vedle sportovního letiště. S Mírou Volným se zvedáme sotva z 50 ti metrů nad zemí. Šudlačka neskutečná, šlo o to kdo má pevnější nervy a ostřejší lokty.

Není nic neobvyklého mezi Ruskými závodníky, že přilítající začne točit opačně a tím rozhodí celý gugl. Což bylo v těchto podmínkách fatální. Z celého hroznu nás zůstalo pět, zvedáme se snad ještě na dvakrát a driblujeme proti silnému větru. Nakonec však stejně končíme s celou partičkou u oblíbeného supermerkátoru. Zatímco se svážíme busíkami do kempu, vidíme se trousit 14 vytrvalců, kterým se povedlo otočit přehradu a s větrem a kumulonimbem v zádech to smaží zpět. Nejdéle a nejdále se dnes proletěl Janusz Fuszovski.

Zrovna přináším nejčerstvější výsledky: Je 21:00 a je to tady: Máme zlato v ženské kategorii, sláva!! Druhá se umístila Marina Olexina a třetí Klaudia Bulgakow. Z mužů obsadil třetí příčku bratia Slovák Pišta Vyparina, druhý skončil Ital Vitale Biagio a první suverenně Ruský závodník Nikolaj Shorokov. Slavíme a zvolna také přejíždíme do Feltre na další závody a to Italy Championship.