Upravit stránku

Nebudu zastírat, že jsme na ten závod ani nechtěl jít, protože to je známá věc. Trochu jsem proto divil, když ke mně, tuším že po třetím kole, přišli s tím, že bych snad mohl zíkat titul mistra ČR. Ani tu nebudu rozebírat, jak a proč mě Tomáš Lednik na tu soutěž vytáhl z postele. Původně jsem se chtěl zúčastnit a nasbírat nějaké ty zkušenosti. Když jsem se však od ředitele soutěže Kamila Konečného asi dva týdny před jejím konáním na terči pod Javorovým (který jsem vyměřil na centimetry a někdo ho těžce křivě přesunul!) dozvěděl, že se nebude lítat z kopce, ale z navijáku, přestala mě akce zajímat. I Míra Oros hned po prvním soutěžním kole uznal, že je nesmysl nechat se tahat na špagátku kdesi v rovině na letišti, když je po třech týdnech konečně letové počasí a valil do hor.
Sešlo se nás necelých třicet soutěžících na letišti v Dolním Benešově – Zábřehu, abychom se utkali v soutěži na přesnost přistání. Po neskutečně neletovém, chladném a uplakaném srpnu to byl opravdu první den, kdy vysvitlo sluníčko a kdo byl na kopci, tak létal. My létali též, ale jen několik metrů na provázku nahoru a hned zas dolů, abychom se pokusili došlápnout prvním dotykem na palačinku uprostřed terče. Někdo se pokoušel trefit do terče o poloměru 1000 bodů, tzn. 10m a kupodivu nešlo o to nasbírat co nejvíce bodů. Slunce svítilo, jako by si chtělo vynahradit co zameškalo, nám bylo hic a vůbec se nám po dvou kolech nechtělo přecházet na druhou stranu letiště kvůli změně směru větru. V poledne byla vyhlášena pauza na oběd a protože na letišti stín nenajdeš, vyrazili jsme se ochladit k vodě. Nesledoval jsem výsledky, jen jsem se prostě snažil trefit co nejblíž středu terče. Jen jednou jsem chtěl demonstrativně alespoň protestovat proti týrání pilotů na rovině, když je v horách tak krásné počasí a nad pšeničným polem při třetím kole začal kroužit termiku, místo toho, abych se vykracoval na přistání. Brzy jsem si to však rozmyslel a zase přistál do středu. A pak ještě dvakrát. Tak nějak jsem získal titul Mist České republiky v přesnosti přistání. A jak že se to dělá? Vezměte si s sebou takový padák, co umí na pětníku točit v termice a nechá se nádherně nabrzdit při přistání. Takový co šijou ve Sky Paragliders. Dvacetkrát za den přistávejte na Javorovém na parkovišti, na heliportu nebo při západním větru na severní sjezdovce a pak to chce jen trochu klidu, nic neřešit a radovat se ze života. P.S.: někde jsem tam pod bednou zapomněl to víno :-)

Zdeněk Čermák