Upravit stránku

I letos poznamenalo složení reprezentačního týmu mnoho úrazů. Ondra Dupal spadl v Sierre Nevade a má zlomený kotník, Martin Slíva má podobné zranění ze závodu PWC v Portugalsku. A tak, po všech korekcích týmu, byli nakonec nominováni – Petra Krausová, Milan Michna, Tomáš Lednik, Miroslav Varvařovský, Radek Večeřa, František Pavloušek a Miroslav RADAR Stěhula.

29. 7. 2000

Probudili jsme se do velmi studeného rána. Během dopoledne se však sluníčko prodralo mezi mraky a my jsme se rozhodli podívat se na startoviště.

Na východ od Garmische leží kopec Wank – 1640 m.n.m se startovištěmi orientovanými na západ a jih. Ve 12.30 jsme byli na startu, foukal západ o síle asi 5 m/s a obloha se začala zase trochu zatahovat.

Já, Tomáš, Franta a Peter Hvorka (slovenský reprezentant) jsme odstartovali a celkem v pohodě se drželi zhruba sto metru nad startem. Já jsem se rozhodl odletět směrem na sever podél hřebenu s úmyslem prohlédnout si některé nejbližší otočné body.

Oblast pod kopcem byla zastíněná, ale hřebeny jsou zde natolik strmé, že nebyl problém si udržet výšku. Nad golfovým hřištěm jsem to otočil a vracel se k asi 7 km vzdálenému startovišti, kde jsem se opět zvedl a zkusil si dolet do pásky.

Odpoledne jme se prošli ve slavnostním zahajovacím průvodu městem a jen tak demonstrativně spojili český tým se slovenským (Juraj Kleja a Peter Hvorka), což zaujalo mnoho postranních diváků. V místním divadle jsme si pak vyslechli přející slova od různých významných osob a shlédli zajímavý kulturní program ve stylu ALLES GUTE. Jako již tradičně se nekonala žádná \\\„Welcome party\\\“, žádné prohnuté stoly, tak jsem raději šli utišit hlad a žízeň do kempu.

30. 7. 2000

Ranní briefing byl velmi zdlouhavý. Řešilo se několik důležitých otázek, mezi nimi i spor, má-li větší váhu záznam z GPS nebo fotky. A protože pršelo a kolo se nakonec zrušilo, jednalo se dlouho a dlouho… Zítra to však vypukne.

31. 7. 2000

Nebe je jako vymalované, kam se člověk podívá, tam to vypadá jako fotka do nástěnného kalendáře. Je to tady.

Briefing na startu ve 12. Sešli jsme se pod kopcem a po jedenácté se dostáváme na startoviště, kam jsme vyjeli lanovkou. Start je hodně zaplněný, ale místečka jsme si ještě našli.

Task comittee ve složení Uli Weissmaier a Hanz Bolinger vymyslela trať dlouhou 73 km, vedoucí přes dva otočné body zpět do cíle v Garmisch Partenkirchenu. Počasí velice dobré, 4/8 kumulů, spíše větších, ale v normě, slabý SZ vítr. Základny mraků ve výšce 2200 až 2700 m.n.m.

Po vyfocení kontrolního bodu se většina pilotů a mezi nimi i všichni čeští reprezentanti potkali v jednom velkém stoupáku pod ještě větším mrakem. Ve 14:15 hod. se ze čtverce na louce pod startem stala šipka a všichni šlapou do speedu na první přeskok.

V čele skvěle letí Varváro, ale taky Tomáš a Peter. Za chvíli nás ale čekalo nemilé překvapení, a to v podobě letu na závětrné straně úbočí. Se všemi to žonglovalo jako s loutkami, klesáme a snažíme se kopec obletět z nasvícené strany. V jednom údolíčku se všichni zvedáme, až na Petru, která na to neměla nervy, šla od kopce, ale už se jí nepodařilo zvednout.

Pokračujeme k prvnímu otočnému bodu a závodní pole se trhá. Zkušení piloti se vydávají po pravé straně úbočí, ale většina pilotů si toho nevšimne a přeskakují velké údolí. Termika je zde však slabá, a tak se hodně zdržíme. Na špici stále Varváro a taky Radek.

Před otočňákem se zvedám do 2600 m.n.m. a letím ho vyfotit. Pode mnou se už z otočňáku vrací Tomáš – kde ten se tu vzal? Fotím a spěchám za ním. Jsme spolu tak na 15. až 25. pozici a do cíle nechybí moc.

Poslední otočňák je jen 4 km od cíle a vypadá to dobře. Nepodařilo se mně však dotočit mrak, zřejmě se rozpadá, tak to pouštím dopředu asi o 200 metrů níže než ostatní. Už vidím, jak první piloti dolétávají do cíle, já mám před sebou ještě asi 7 km.

Zdržím se u otočňáku a nakonec se i já dostávám do cíle. Za mnou pak v cíli přistávají Varváro s Radkem, po nich pak Tomáš, který se zapomněl před posledním otočňákem, a asi s pětiminutovým odstupem Radar s Frantou.

V cíli se dozvídáme, že skvěle letěl Ďuro – do cíle doletěl jako pátý s malou ztrátou na vítěze kola Rakušana Uliho Weismaiera. Druhý doletěl Francouz Patrik Berod a třetí Rakušan Tameger. Vcelku podařené kolo, uvidíme co zítra.

Výsledky po 1. kole:

1. místo: Wiesmeier, Uli; 2. místo: Berod, Patrick; 3. místo: Eisenhut Kari; 6. místo: Kleja, Juraj; 28. místo: Michna, Milan; 40. místo: Varvařovský, Miroslav; 41. místo: Večeřa, Radek; 49 místo: Lednik, Tomáš; 55. místo: Stěhula, Miroslav; 57. místo: Pavloušek, František; 93. místo: Hvorka Peter; 101. místo: Krausová, Petra

Czech Team je zatím na 9. místě. Startuje celkem 122 pilotů. [page]

1. 8. 2000

Pořadatelé dnes označili počasí jako velmi dobré a podle toho byla stanovena náročnost a délka tratě. Měřila celkem 95,9 km a první část se shodoval s tratí ze včerejška. Od startu na Wanku se letělo na 5,3 km vzdálený kontrolní bod, potom na šipku, která se otevřela ve 14:15 hod.

Podmínky na startu byly obtížné a nebylo vůbec jednoduché odstartovat a mnoho pilotů ještě dříve než odstartovalo předvedlo nejeden akrobatický kousek. Foukalo totiž ze zadu, v lepším případě zprava, takže se po startu letělo rovnou do rotoru, kde se trhaly stoupáky.

Základny mraků nad startem byly ve 2700 m.n.m. a ten, kdo se štěstím odstartoval, neměl s první částí tratě větší problémy. Dostal jsem se k šipce asi tři minuty po jejím otevření ve 2700 metrech nad mořem a spolu s dvacetičlennou skupinou letíme za prvními piloty. Ti však nalétávají do neuvěřitelného klesání, a proto se rychle vracejí zpět na kopec.

Různé skupinky to zkoušejí různými směry a hledají, jak se dostat přes široké údolí k dalším stoupákům. První šťastlivci se začínají zachytávat na protější – tedy severní – straně údolí v nevýrazné termice a snaží se posunout k prvnímu otočnému bodu. Trať dále vedla kolem skalnatého masivu Zug Spitze.

Zkouším to, kde se dá, jednou jsem přilepený na svahu a doslova okopávám šišky, potom zkouším vyletět dopředu, v domnění, že se to musí někde utrhnout, mám ještě v zásobě nějakou výšku, ale nic nenacházím. Ostatní piloti poté, co viděli moji zbytečnou snahu, se otočili a letěli zpět. Přistávám a vidím, jak asi po deseti minutách další skupinka zkouší najít termiku ve stejném místě jako já. Čtyři piloti z deseti se začali slušně zvedat a postupem času nastoupali podél skalnatých stěn pod základnu v 3000 metrech. Balím padák a jedu stopem do kempu, abych se na to nemusel dívat.

Celkem přes toto obtížné místo proletělo asi 30 pilotů. Byl mezi nimi i Juraj Kleja, který byl zbytek tratě stále v čele. Varváro jako jediný zvolil odlišnou trasu a dotáhl to až na 40 kilometr před prvním otočným bodem . Měl asi patnáct minut náskok před všemi ostatními – škoda. Kolem půl sedmé se objevily první padáky na Zug Spitze a letí k poslednímu otočnému bodu a do cíle. Juraj letí na 6 pozici s minimální ztrátou na prvního.

Podle svých vlastních slov zvolil špatnou stopu a k otočňáku doletěl v malé výšce na to, aby se mohl vydat do cílové pásky. Dost se zdržel, než nabral potřebnou výšku, a musel vylít i vodu a doletěl nakonec na 10 místě. Česká výprava ho srdečně přijala a nabídla mu okamžitě české občanství.

2. 8. 2000

Kolo zrušeno, přichází studená fronta a dva dny se asi nebude létat. Uvidíme.

Výsledky 2. kola:

1. místo: Eisenhut, Kari; 2. místo Genz, Bodo; 3. místo: Brunn, Martin; 7. místo: Kleja; 32. místo: Varvařovský; 37. místo: Michna; 53. místo: Večeřa, Lednik, Krausová; 69. místo: Hvorka; 80. místo: Stěhula, 87. místo: Pavloušek V celkovém pořadí týmů postoupil český tým na 8. místo.

3. 8. 2000 Kolo zrušeno, team si krátí chvíli četbou, hraje badminton a petanque. Uvidíme, jak to bude zítra.

4. – 6. 8. 2000

Špatné počasí trvá; někteří chodí do posilovny (Tomáš Lednik), některým přijela návštěva (Martin Slíva za Petrou Krausovou) a věnují se sami sobě, ostatní dál čtou, hrají nejrůznější hry a trvale odolávají snahám organizítorů nechat se v největším lijavci zapojit do poznávací vycházky na vodopády či návštěvy nějakého vlastivědného muzea. Počasí by se mělo zlepšit v pondělí 7. srpna a od toho dne bude rovněž pokračovat naše zpravodajství. Připraveny budou i fotografie z 2. kola ME 2000.

7. 8. 2000

Kolo opět zrušeno kvůli špatnému počasí, na zítřek slibují organizátoři výborné počasí. Tak snad už konečně něco odletíme.

8. 8. 2000

Dnes ráno to konečně vypadá letově. Celý ten dlouhý týden jsme se dívali na zataženou oblohu a teď – konečně – modré nebe. Pořadatelé dnes skutečně spěchali s odstartováním 3. kola, a tak jsme nakonec na 45,4 kilometrů dlouhou trať odstartovali již před polednem. Termika zpočátku velmi slabá, ale postupně se zvyšovaly dostupy až na 2450 metrů nad mořem.

Úvod tratě vedl stejně jako předešlé discipliny, potom se letělo severně na 5,7 kilometrů vzdálený otočný bod, dále pak přes široké údolí k vysoko položenému druhému otočnému bodu.

Ze začátku se mně dařilo, byl jsem v čelní skupině asi 15 pilotů, po přeskoku jsme našli docela slušnou termiku, ale dostup už nebyl tak vysoký, jen 2100 metrů.

Poté následoval velmi obtížný přeskok vysoko položeného sedla, ve kterém se naházel otočný bod. Pět z nás včetně mě sedlo nepřeskočilo a museli jsme se vrátit. Čelo startovního pole tak mělo už značný náskok. Mně už se nepodařilo získat potřebnou výšku k druhému pokusu. Nejlepšímu z našich (František Pavloušek) chybělo do cíle pouhých 8 kilometrů.

Na zítřek předpokládají organizátoři přechod další fronty, proto bude kolo pravděpodobně přesunuto do Itálie, tam by mělo být stoprocentní počasí.

Výsledky 3. kola:

1. místo: Henny, Kaspar; 2. místo: Arnold, Marco; 3. místo: Bender, toni; 32. místo: Pavloušek; 44. místo: Varvařovský; 48. místo: Michna; 50. místo: Kleja; 57. místo: Krausová; 65. místo: Hvorka; 67. místo: Večeřa; 82. místo: Stěhula, Lednik;

Celkové pořadí týmů:

Český tým je zatím na 9. místě

9. 8. 2000

Dnešní kolo je opět zrušeno, začalo zase pršet. Český tým pomalu propadá do deprese, protože se už nedá hrát ani golf. Stavy beznaděje se vyhýbají Petře, která má stále, co dělat (Slíva).

Nyní to vypadá, že organizátoři již nebudou závody přesunovat, odlétaly se tři kola, což stačí pro vyhlášení mistra Evropy. Takže stále čekáme na lepší počasí.

10. 8. 2000

Po dlouhé době vypadalo dnešní ráno pěkně. Nebe téměř bez mraku, jen na Zug Spitze se povaloval nejspíše včerejší mrak. Start čtvrtého kola byl, stejně jako předešlé závodní dny, z Wanku.

Trať vedla od startu 5km na sever k vysoko položenému kontrolnímu bodu, pak zpět ke startovišti, pod nímž byla ve 13.00 rozložena šipka. Dále pak na severozápad, kde se fotil klášter, pak směrem na severovýchod k dalšímu otočnému bodu, kterým byla horská chata. Odtud vedla trať zpět ke startovišti a dále pak přes údolí k horní stanici lanovky vedoucí od přistávačky a k poslednímu otočnému bodu vzdálenému 8 km od cíle.

Nejlépe z českých závodníků se dnes dařilo Tomášovi a Varvárovi, kteří z celkové vzdálenosti 74km ulítli 56km.

Vítězem kola se stal Stefan Stigler (A). Do cíle doletělo jen 10 pilotů, mezi kterými chyběl mimo jiné Martin Brunn – po třetím kole druhý a tak toto kolo nejspíše dost zamíchá celkovým pořadím i na čelních místech.

Našemu týmu se vcelku dařilo, a tak myslím, že se posuneme v pořadí týmu o nějakou tu příčku dopředu. Počasí se zlepšuje, zítra a v sobotu jsou poslední závodní dny, tak nám držte palce.

1. místo: Stiegler, Stephan; 2. místo: Taschler, Eduard; 3. místo: Siegel, Torsten; 24. místo: Varvařovský; 27.místo: Lednik; 36. místo: Pavloušek; 44. místo: Kleja; 53. místo: Večeřa; 63. místo: Stěhula; 71. místo: Krausová; 80. místo: Michna, Hvorka

11. 8. 2000

Konečně to pravé počasí. Disciplína tvaru trojúhelníku o celkové délce 88,8 kilometrů byla zatím nejhezčím závodem Mistrovství Evropy. Po startu se letělo na 8,5 kilometr vzdálený startovní bod, kde jsme ve výšce 2 400 metrů čekali do 13:15 na otevření šipky. Poté jsme letěli na Zug Spitze a již dopředu bylo jasné, že se tam budeme jen těžko zvedat. Základny mraků se během letu neustále zvyšovaly až na 3 750 metrů před prvním otočným bodem. Na čele startovního pole byli všichni favorité a letělo se tedy velmi rychle. Stoupáky byly silné (až 7m/s) a díky vysokým základnám bylo možné pospíchat. Český tým byl po včerejším kole na skvělém osmém místě a myslím, že jsme dnes pozici obhájili. Do cíle dnes doletěli všichni čeští reprezentanti, nejlépe Tomáš Lednik, Vaváro a já, s odstupem potom ostatní. Jsme všichni docela unavení, ale trochu slavit se přece jenom bude. Zítra nás čeká poslední závodní den, a tak nám držte palce až do konce.

Výsledky 5. kola:

1. místo: Taschler; 2. místo: Pacher; 3. místo: Caron; 39. místo: Lednik; 40. místo: Vavrvařovský; 41. místo: Michna; 43. místo: Kleja; 51. místo: Večeřa; 62. místo: Pavloušek; 63. místo: Stěhula; 79. místo: Krausová; 92. místo: Hvorka

12. 8. 2000

Nejhezčí otočňák mistrovství Evropy.

Na poslední den Mistrovství Evropy 2000 nám pořadatelé připravili skutečný bonbónek. Konečně jsme se dočkali otočného bodu 15 – Neuschwaistein – nádherného, pohádkového zámku, nebo spíše hradu, ležícího na hranici Německa a Rakouska.

Trať měřila celkem 64 km a organizátoři dost se spěchali s otevřením okna, protože na pozdní odpoledne byly hlášené bouřky. Proto byla vypsaná trať bez kontrolního bodu. Půl hodiny po startu prvních závodníků se pod startovištěm rozevřela startovní šipka.

Termika fungovala dobře a nebyl problém zvednout se do základny ve 2 400 metrech. Celé startovní pole se vydalo na první přeskok přes údolí směrem na západ k Neuschwansteinu. Komu se podařilo po přeskoku rychle nastoupat, mohl letět dalších 15 km bez točení a rychle se vzdaloval ostatním. Tak se vytvořila na čele závodu asi 20-ti členná skupinka, která se rychle blížila k prvnímu otočnému bodu. Letím spolu s Varvárem a snažíme se aspoň někoho dohnat nebo předehnat, za námi letí ještě Radar a potom ostatní Češi.

Vytáčíme s Varvárem poslední stoupák a pod námi je první skupina, která se již vrací z otočnáku. Jsme dost vysoko na to, abychom si mohli vychutnat krásu této impozantní stavby.

Ušetřili jsme tak 90 DEM za vstupné, i když prohlídka byla velmi rychlá.

Fotíme a snažíme se dohnat ostatní. Zdržujeme se však ve slabém stoupání a někteří piloti včetně Radka nás dohánějí. Konečně se to vzadu na skalách utrhlo, stoupák zesiluje na 4 m/s a po dotočení základny ve 2 700 metrech se můžeme vydat k cíli. Letíme dál spíše podél řady mraků a tak ani nevnímám vysoké alpské štíty pod sebou.

Asi 15 km před cílem se dostáváme do ukrutného klesání a snažíme se najít místo, kde opět slyšíme přerušovaný tón vária. Varváro, letící asi 500 metrů přede mnou, proletěl jednou bublinou, ale pokračoval dál. Já se v rozbitém stoupáku snažím získat výšku pro závěrečný dokluz do cíle.

Po několika minutách se dostávám do 2 000 metrů a odhaduji, že by to mohlo stačit. Varváro se taky pěkně zvedá a pokračuje o něco níž k poslednímu otočnému bodu, který je jen 2 km před cílem.

Výšky je dost a tak sešlapuji speed, jak jen to jde. Dívám se kolem sebe na ostatní, jak se snaží být rychlejší, ale výrazné rozdíly v rychlosti letu nejsou. Jen pode mnou si to šine nějaký červený produkt se žlutým klínem. Tomáš!

To snad není možné, on už mě zase podletěl! Dolétáváme všichni do cíle s malými časovými odstupy. První z Čechů je Varváro, kterého už Tomáš nestihl podletět, no a za nimi já. Postupně dolétávají do cíle ostatní čeští závodníci včetně Petry, která cílovou pásku viděla dnes poprvé.

Výsledky:

1. místo: von Kanel; 2. místo: Brunn 3. místo: Brinkeby; 31. místo: Kleja; 46. místo: Varvařovský; 47. místo: Lednik; 48. místo: Michna; 54. místo: Stěhula; 57. místo: Večeřa; 60. místo: Hvorka; 63. místo: Pavloušek; 65. místo: Krausová

Mistrovství Evropa vyhrál zcela zaslouženě Kari Eisenhut, který sice zvítězil jen v jednom kole, ale vždy doletěl do cíle všech šesti kol a prokázal tak svými vyrovnanými výkony, že je v současnosti nejlepším pilotem.

Připomeňme jen, že je vítězem loňského Světového poháru, což mluví za vše. V týmech již tradičně zvítězili Švýcaři, kterým letos šlapali na paty němečtí piloti . Náš tým nakonec obsadil devátou pozici a dosáhl tak historicky nejlepšího umístění v soutěži družstev na tak významné soutěži jakou je ME. Dokázali jsme porazit například tým Španělska, který má jistě lepší podmínky pro trénování než my. Mezi jednotlivci se nejlépe umístil Miroslav Varvařovský, který zaletěl svůj standardní výkon a možná i něco navíc.

Ani ostatní čeští reprezentanti nezůstali za očekáváním. Všichni nasbírali mnoho cenných zkušeností na mezinárodním poli a tyto poznatky jistě zúročí v budoucnu. Já se svým výkonem nejsem zcela spokojen, ale takový už je sport – jednou jsi na tom lépe, jindy hůř.

Pořadatelé připravili vskutku příjemné zázemí pro všechny piloty. I když počasí jako vždy nepřálo létání na 100%, tak se organizátoři snažili vyplnit náš volný čas různými společenskými i sportovními akcemi. Během šampionátu se odlétalo 6 platných kol o celkové délce 445,1 kilometrů, což dokládá vysokou úroveň těchto závodů.

Takže ME 2000 je za námi a 2. světové letecké hry, v jejíchž rámci se v Sierra Nevadě poletí i mistrovství světa, před námi. Doufám, že se v naší asociaci nalezne dostatek finančních prostředků, aby je jej naše reprezentační mužstvo mohlo zúčastnit a mohlo tak navázat na letošní solidní výkon. V opačném případě by to byla jistě velká škoda.

Mnoho zdaru příští reprezentaci přeje Milan Michna.