Upravit stránku
Jelikož zahájení závodů bylo naplánováno na pondělí, rozhodli jsme se využít neděli jako tréninkového dne. Přechod studené fronty sliboval instabilní podmínky a skvělou viditelnost. Vzhledem k tomu, že jsem měla letos na jaře nalítáno pouze 9 hodin jsem byla z ostřejší termiky „ pěkně vytřepaná“. Ihned po startu nebyl problém se zachytit a ustředit pěknou trojku do 1500 m, kde se začínaly tvořit chmurky. Celkem svižný JZ vítr měl snos směrem na Těrchovou, proto se většina pilotů vydala stejným směrem. Tvořící se mráčky ukazovaly stoupáky, které však byly dost daleko od sebe. Základny byly nízko, proto nebylo snadné udržet stálou výšku a občas se smrčkoplazilo na návětrných stranách kopečků. Jeden vymodlený stoupák u Okrůhlice mi pomohl se dostat se dále a prodloužit tak let do Zázrivé, což je zhruba 20 km. Zde končila většina pilotů z důvodů rozpadajících se kumulů, zvyšujícího se terénu a poslední přistávačky. Svozy na zpáteční cestu bohužel byly až další den, proto se každý dopravoval zpět na kopec jak uměl. Někteří využili jisté domorodé autobusové přepravy do Žiliny, jiní pokoušeli své štěstí na stopu. Co si budeme nalhávat, babám se přeci jenom cestuje stopem snadněji. Cestou jsme naložili ještě další dva šťastlivce s obrovskými bágly, šlapající po horké asfaltce s díky a slíbeným žlutým mokem za odměnu. Po večerní prezentaci v hangáru na Straníku jsme náležitě oslavili setkání a pěkný letový den

PONDĚLÍ Poslední závodníci se zaregistrovali do 11hodin u hlavního organizátora Miša Orolina a celkový počet činí 90 pilotů z Čech, Moravy, Polska a Slovenska. Sjela se silná sestava výborných závodníků spolu s pěti závodnicemi. Předpověď byla pro dnešek příznivá, přesto dnešní podmínky nebyly zcela ideální a dělaly problém většině závodníků. Byla vyhlášena disciplína dlouhá 40,2 km s třemi otočnými body a cílem v Čadci. První z nich byl 5 km vzdálený vysílač, který se stal pro 20 pilotů osudný, jelikož potupně vyhnili do Tepličky. Někteří piloti zavítali do milé vesničky ihned po startu, jiným se podařilo otočit 1 OB. To jsem ještě netušila, že také skončím mezi nimi, protože jsem natočila s jednou skupinkou na Malém Straníku 1500 m a otočení 1 OB nebyl problém. Zde jsem však udělala taktickou chybu. Místo abych se vrátila hned ke Straníku, kde byla větší šance se zachytit, namířila jsem si to více za otočák nad Žilinu přímo za skupinkou slušně točící parádní stoupák. Bohužel dnes byly markantnější klesáky, takže dřív než jsem se pod ně dostala, kabinka ujela a vyklesala jsem na úroveň hřebínku. Snaha vybojovat se znovu nahoru v rozbitých bublinách byla marná, a tak po 40 minutovém letu, celá zpocená námahou a zlostí nad svou blbostí přistávám na louku mezi další nešťastlivce. Vývoz na kopec je tu ihned, startovní okno se však těsně před příjezdem zavírá, tudíž naše naděje na záchranu končí. Tak si alespoň trošku zablbnu. Bylo zajímavé, že vítr a termika s pozdější hodinou zesílila, takže jsem si spravila náladu hodinovým driblováním a figurováním a přistáním na kopci. Po občerstvení a odevzdání GPS v Hangáru to jistí ještě třetí let tohoto dne, večerní svahovačka. Vítr se již stočil na západní, přibývá více pilotů ve vzduchu v jedné úrovni, proto po 20 min. opouštím dav a přistávám v sedýlku, poblíž naší „ přírodní ložnice a koupelny“ u vodárny. Výsledky tohoto dne dopadly pro spoustu pilotů mizerně, 20 lidí jsme nedali minimálku a tak končím s 4,8km na 70. místě se 168 body.

ÚTERÝ Ambice na zlepšení své pozice opadají poté, jakmile po ránu koutkem oka spatřím napnutý rukáv na vrcholu Straníku, svědčící od dost silném větru. „ Dneska se nepoletí, vyrazíme někam na výlet, třeba na Rozsutec“, napadlo mě. Stejný plán jsme zorganizovali loni, kdy kolem 12 hodiny byly nárazy 12 m/s. Spousta pilotů to zabalila a vyrazila objevovat okolí. Zrovna když jsme dosáhli vrcholu Rozsutce, bylo nám divné, že vůbec nefouká. Za chvíli nám došla sms : „okno je otvorené“, tak jsme mysleli že nás omyjou! Aby jsme se vyhnuly této situaci, raději vyčkáváme na startu. Krom opalování a dávání pozor na bedlivého loviče fotografií, Standu, si válíme šunky do 13 hod. Opravdu vypsali disciplínu opět s cílem v Čadci, tentokráte kratší a přes dva OB. Termika začíná přebíjet silný vítr. Když se před kopcem udělá stoupák, vítr se trochu ztiší a je možné odstartovat. Ovšem poryvy byly i přesto značné. Největší odvážlivci startují a jsou katapultování nahoru. Většina však radějí zůstává pevně na zemi. Nemusíme mít všechno. Vítr se však po hodině otevřeného okna umoudřuje, proto kdo chce minimálku, musí alespoň sletět do Tepličky. Po startu s nadějí o zachycení letím dopředu před kopec a chytám slabou jedničku, kterou ustředím na čtverku spolu s Marcelem. Snos větru je přímo na 1 OB – Ladonhoru, a tak s výškou 1380 m, kterou dotáčíme na půl cesty k němu vyrážíme na tryskoletem. Problém začal ihned, jakmile jsme se otočili proti větru a zjistili, že skoro stojíme na místě, chvilkama i couváme. Jsou situace, kdy je lepší být dole a chtít být nahoře, než být nahoře a chtít být dole. To byla jedna z nich. V polovičním speedu se snažíme protlačit proti větru, jelikož nechceme být zafouknutí do úzkého údolí za Ladonhoru. Konečně jsem měla tu čest poznat toto místo, kde se při silném JZ větru setkává proudění z dvou údolí a do toho termika, tudíž bylo popsáno jako kopec mnoha výprasků. Měla jsem co dělat, abych udržela padák nafouknutý a při neustálých turbulecích jsem procvičila i gymnastiku prováděním neustálých roznožek. Takto jsme asi 15 minut žabičkovali – nahoru dolů, neztráceje moc výšky směrem ke Straníku. Marcel držel horší stopu a vyklesal níže. Kašle na 2 OB, což je Turzovka, a letí zpět. Nad údolím se rozhodují kudy se co nejbezpečněji vydat. Volím let prostředkem údolí s dostatečným množstvím přistávaček v případě nouze na 2 OB. Na konci hřebínku před Kysuckým n. Městem chytám krásnou pětku. Snahu přeskočit údolí znemožnil silný protivítr, údolka a stabilní klesák. Zapíchla jsem to po 1:30 h na 13,5 km k řece, na největší louku uprostřed města spolu s dalšími 4. piloty. Tímto jsem se posunula na 61. místo. [page] [h]STŘEDA Dnes se řešil opačný problém s větrem, a to že nefoukalo vůbec. Správně řečeno to bylo zdechlé. Podle předpovědi má dnes přijít fronta, takže to nevypadalo růžově. Sportovní komise která ustanovovala disciplíny vypadala dnes opravdu věrohodně, jelikož se skládala z Ďurka se zlomenou nohou (projížďka na motorce), a teď k tomu přibyl i Varváro s packou v gypsu. Tak co máme jim věřit? Zkusíme to… Prvních pár pilotů, kteří odstartovali ihned vyhnili. Poté se během okamžiku změnil variábl na silný západ, který znemožnil zvednout padák nad hlavu, natož odstartovat. Pár lidí, kteří se zrovna vyskytovali ve vzduchu to zafouklo, naštěstí všichni dopadli bez úhony. Dnešní kolo bylo zrušeno.

ČTVRTEK Silný vítr přehnal přes noc rozpadající se frontu, vzdoušek se vyčistil a sliboval lepší počasí. Vypisuje se opět 41 km disciplína, tentokráte se dvěma OB a cílem v Čadci. Otevření okna je dnes o něco dříve, již v 12:45. Vítr je variábl, proto se zpočátku někteří piloti nechytili. S pozdější hodinou se také zlepšují podmínky, proto nemám se zachycením velký problém. Krásná bezoblačná termika mě vynesla do 2250 m a vydáváme se s houfem padáků směrem na východ k 1 OB – Lutiše zatáčka. Toto údolíčko se stalo některým osudné. Přímo nad otočákem nacházím čtverkový šprajc a zbavuji se tak davu padáků. S touto výškou mířím ke druhému OB – chata Husárik, který je však přes 20 km odtud a mírně proti větru. Se psí výškou jsem se dostala nad místo, kde to údajně dává vždycky. Potvrdilo se, a z kopání do šišek mě vysvobodila pětka stoupák a vytáhla opět do výšky přes 2000 m. Připojuji se ke skupince přede mnou a spolu s Pavlem Dohnálkem točíme společné stoupáky tohoto dne. V levo od trasy vidíme první skupinku, která vyrazila na trať jak hnije do údolí Lodna. Proto volíme trasu severněji přes mírné kopečky. Po celou dobu k 2 OB jsme neklesli pod 2000 m. Na přeskoku přes údolí máme štěstí a chytáme se na jeho konci. Smůlu měli piloti letící v době, kdy tam nebylo vůbec nic. Poslední stoupák potkáváme nad chatou Husárik a odtud je to už jen 6 km do cíle. Do cíle se dnes dostalo pět pilotů a já bohužel skončila 500 m před páskou. Ale i tak jsem měla velkou radost. Největší požitek však byla úleva od pocitu chtění na malou stranu. Let trval skoro 3 hodiny, což je doba na překročení mého obsahu močového měchýře v chladném prostředí. Jooo chlapi to maj asi jednodušší. Až někoho napadne, jak tento problém pilotek vyřešit, budu mu třeba dělat sportovní popřeletové masáže. To je dost dobré ne? Co vy na to? No čekám na nápady… Vraťme se k letu. Tímto výkonem jsem se dnes umístila na 6.místě a posunula se tak celkově na 28. místo, tudíž jsem se dostala o 9 bodů před favoritku v ženské kategorii, Peťulu Krausovku. Tolik štěstí najednou, to se mi ještě nestalo. K tomu pořadatel na dnešek zajistil Hangár párty s živou kapelou a skvělým občerstvením. Bylo co oslavovat.

PÁTEK Jó horší jsou ty povečírkové rána. Koukám na oblohu ze spacáku. Asi budem muset zase letět. Na dnešek je pravděpodobnost výskytu bouřek, proto se již časně začínají tvořit první kumuly. Vane svižnější JZ, volí se trasa s jedním OB a s cílem na Račici, což je 52 km vzdálený bod. Startujeme brzy, dnes nedělá nikomu problém se zachytit, jelikož se nad Straníkem vytvořil pěkný kumul a kabinky chodily jedna za druhou. Někteří piloti nelenili a vydali se na trať. Povšimla jsem si jak mraky narůstají obrovských rozměrů a kongestovatí. Základny byly už ve 1750 metrech. Podmínky se mi přestaly líbit ve chvíli, kdy to začalo nosit všude. Viděla jsem první a pak další klaplé uší všech třiceti pilotů pohybujících se pod mrakem. Asi se zrušilo kolo kvůli bouřky, nemám vysílačku, proto nelením a připojuji se k vyklesávacímu manévru. Všímám si však, že přilétl a odlétl vrtulník, což byl pravý důvod zrušení disciplíny. Jeden ze Slovenských priatel se zmastil hned na startu, naštěstí, jak jsme se později dozvěděli, vyvázl bez větších komplikací. Pro dnešní den si udržuji pozici, zítra je rozhodující a zároveň poslední závodní den, tak se raději na to vyspím.

SOBOTA Přes noc se přehnala krátká, zato intenzivní studená fronta spolu s mohutnou bouřkou a silným vichrem. Alespoň jsme mohli otestovat kvalitu stanu Coleman. Dopadl však stejně jako Tesco stan za osm kil, jelikož se i v Colemanovi vyskytl nad ránem menší bazén. Obloha se čistí a naskakují první kumulky. Vzhledem k variáblu je zvolena disciplína FAI trojúhelníku o délce 41 km. Všichni dnes měli velké ambice na dobré umístění, také dobré počasí všem zvedalo sebevědomí a naděje. Říkám si, že je to dnes jasný, protože mi Krausovka uletí. Navíc lítá sakra dobře a na C, takže by to musela být jó velká haluz, abych ji porazila. Každopádně se budu snažit jak můžu. K mému psychickému rozpoložení moc nepřidaly poznámky všech možných okolo, jako že ji to dnes musím natřít. Peťa Reček to vystihl slovy: „Pěknej nátlak co?“ Uf, no uvidíme. Po otevření okna nikdo neváhá a skáčem do toho jeden za druhým. Po dotočení základny ve výšce 1880 m všichni taktizují a vyčkávají. Je to hra, komu dřív prdnou nervy a pustí to na trať. Nikomu se očividně nechce, v sázce je dnes hodně, jelikož disciplína bude dobře bodově ohodnocena. Prví skupinka to smaží k prvnímu otočáku, což jsou známé Lutiše. Cestou naskakují další kumulky, takže není problém s výškou. Jako vosy se ihned všichni v chumlu vydávají na trať. Je úžasné pozorovat jak komu to letí a klouže. Ale moc dobrý pocit jsem z toho neměla, tolik padáků kolem sebe. Jak se říká, dnes byl označkovaný každý stoupák minimálně deseti padáky. Stále sleduji Krausovku kde se pohybuje, ale každá letíme svou trasu. Nerada někoho přesně kopíruji, protože to dopadá v mém případě špatně. Musím vždycky letět podle sebe jak to cítím a zároveň sleduju ostatní. Tak se mi podařilo najít silnější jádro a přetočit ostatní na cečkových brusech. Nevýhoda je však při přeskocích, jelikož mi všichni ulítávají. Nad 2 OB – Vyšné Vaně je rozpadlý pětikilometrový mrak, proto ho otáčíme a na dokluz se dostáváme do údolí Lodna, kde brousíme kopec, ale nakonec většina, která sem doletěla, přistáváme. To snad ne, vidím před sebou přistávat Krausovku…že by??? Snažím se udržet v nulkách, ale je to mrtvé a tak přistávám na fotbalové hřiště spolu s Orošem a Pištou na 30. km. Jediní dva kdo se dostal do cíle byl Brauňas a Sokolík-Orlík, kteří unikli rozpadu a ještě se chytli. Svozové auto máká na plné obrátky, připojuje se další auto a Šikecova želva ať to odsejpá a urychlí se celkové vyhodnocení závodů. Chvíle netrpělivosti si krátíme dopíjením posledních piv a dojídáním Hangárových zásob. A je to tu!!! Výsledky jsou na světě!!! Je to neuvěřitelné, ale dala jsem Krausovku o 1 BOD! Říká se o prsa, ale tohle bylo myslím jen o bradavky…Jaký je to pocit stát se Mistryní ČR, ptáte se? No paráda, fakt bych vám to přála zažít ten pocit, ale většina z vás by se musela přeoperovat na ženskou. Sice nás závodilo jen pět holek, ale tohle byl souboj jenom mezi mnou a Peťulou. Měla jsem fakt velký štěstí, byla jsem poslední dvě kola ve správný čas na správném místě. Na to, jaká to byla bída na začátku to mělo vzestupnou tendenci a nakonec jsem se umístila na 19. pozici z 90 pilotů. Krásný závod, ale kdyby měla Petra více štěstí tak mě lehce roznese. Prostě to umí, ale teď měla smůlu. Stejně je to pocit porazit takovou kapacitu!! Jak řekl Oroš, konečně nějaká změna. Celkový závod vyhrál Brauňas a po vyhlášení všech kategorií jsme se rozprchli domů. Oslava vítězství se konala nejen na zpáteční cestě v autě, ale měla pokračování i kupodivu doma v tu noc, jelikož si moje sestra uspořádala mejdan s přáteli. Pokud jste to dočetli až sem, tak se Vám obdivuji, že vás to ještě bavilo, nějak jsem se rozepsala a slibuji, že příště to snad bude kratší a výstižnější.