Upravit stránku

S příchodem jara vyrazili ve trojko za Sky team Renča a Ondra s Tačutem na závody do Bulharska. Vratsa, historické městečko leží mezi horami, severně od Sofie směrem k Srbským hranicím, na úpatí pohoří Staré Planiny táhnoucí se až k Černému moři.

Po nočním cestování a přerušovaném spánku máme pěkné pytle pod očima a do toho nás ještě obral znalý taxikář. Klasa…cesta z letiště na autobusák nás stála stejně, jako busem ze Sofie do Vratsi. V hl.městě valíme oči, jaký pokrok tady za rok spáchal příliv peněz z EU. „No more“ záchodové díry, „no more“ uklouznutí a upadnutí na toaletách…prostě krásné čisté mísy. S takovou to vypadá že proslavené bulharské záchodky budou navždy vymýceny! Místo rušného mraveniště a chaosu stála na autobusovém nádraží zbrusu nová proskleněná hala s občerstveními. Jen dopravní zácpy, díravé cesty a oprýskané paneláky byly při starém.

Na místě nás přivítalo chmuravé počasí a tak využíváme odpoledne k relaxaci ve Vladiho apartmánu, k přípravě a Open Ceremony v hotelu „CHŠOVE“, který se stal také HQ a centrem dění. Během pátečního dopoledne se dokončuje registrace, volba Task komise a ladění příprav. Pro první závodní den bylo voleno neletovo a připraven náhradní program výlet do jeskyně a do místních hor.

MÁJOVÝ DEN

V Bulharsku je krásné místo, kde si můžete splnit mnoho snů. Tak například: stalo se vám někdy, že byste chodili v krasové jeskyni bez průvodce, zábradlí a někdy i osvětlení? Tak totiž začal náš první den, a to výletem do jeskyně. Dnes je pod mrakem a tak pořadatelé hledali náhradní program. Jen vlezem do díry, už nechápem. Na krápníky si můžete hmátnout a ti nejlepší i vylézt. Dvakrát jsme se ztratili, ti objemnější se zašprajcli v průlezech a nejlepší bylo, když nám vypnuli světlo.

Konečně jsme venku. Nevěříme vlastním očím. Azuro. Někteří počasí nevěří, viz Tačut a Renča a jdou na trek do doliny po svých. Jiní v autobuse viz.Ondra jedou pro batohy s tím, že stihnou odpolední termiku. Jen co přijedou k hotelu, zazněl startovní výstřel. Většinu to odradilo. Menší skupinka Bulharů ujíždí do rovin na jinou startovačku před bouřkou. Půl hodiny na to stojí na startu u Montany. Trojka do zad. Normální člověk by řekl: „Je to v pytli“. Ovšem Bulhar vyčkává. Je to tu, kongesťák za kopcem měnící se v bouřku a vylaďuje situaci na startu. Kluci vybalujou brusky a nosí kameně do kapes. Z Ondry se stává fotograf a řidič, mezitím je partička ve vzduchu. Turbulence střídá termika a piloti si docela polítaj. Do toho začalo na kopci pršet. Kluci naštěstí vyhnívaj. Pojem hůlava v Bulharsku neexistuje. Tentokráte to dobře dopadlo. Z toho pramení ponaučení: „Když si nevíš rady s počasím v Bulharsku, neptej se místních!“

1.TASK – SOBOTA

Včerejší den přeci jen využila skupinka k 40 km přeletu v daleko časnějších hodinách. Ráno je ovšem deka, mraky na zem a chcanec. Není šance, říkáme si, a tak nepospícháme. Rozhodnutí o odjezdu na kopec se nám zdá jako šílenství, avšak nechybí nevšední zážitky. Odjezd je na nedaleké startoviště Pastrina u Montany v rovinách. Půda je tak podmáčená, že má i Vě3eSka problém to vytlačit nahoru. Zapomněli tu zamést ten hnůj a tak je z osádky korby jen valná hromada válející se po sobě a báglech. Konečně jsme na hoře, výhledy parádní, jen Kongesťáky získávají tvar CB a se skupinou Řeků silně pochybujeme o Tasku. Kolo je však vypsáno 46 km smě Vratsa a první natěšenci se vrhají do vzduchu. Svahovačka, nic zvláštního, chmury odjíždí za hory a dolina se zasvěcuje. Tož jdeme aspoň na sletíka, druhou jízdu na korbě už nedám.

A tak 10 min před zavřením okna jsme ve vzduchu. Jeden stoupáček, pim-pirim-pim kousek nad kopec a vidím skupinku u 1.ob jak se zvedá. Zamířím tam, kde pro spoustu pilotů bylo místo osudném a už jen ve 4 pokračujeme po trase. Za otočákem se zvedáme skoro z podlahy a užíváme si velmi slabé stoupání. Další stoupák ma snos mimo trasu a tak se tlačíme více proti větru. Nakonec vítěz dne Yassen Savov to odpáli dříve a my tři jsme mu v patách. Končíme na 20 km od startu v cigánské dědině, ale s milými obyvateli. Svoz je tady coby-dup, takže si ani Jasoň nestihne dopít pivko a už jsme v HQ, kde si partička sděluje dojmy dne. Stejně byl nejhustší ten vývoz!!! Ondra neměl takové štěstí, nechytl jeden stoupáček a zasekl se o 10 km dříve. Přesto, že 4 piloti uletěli pouhých 14 km, 20% pilotů dalo min. distance 6km a kolo bylo platné. A tak si vítěž kola odnáší 38 b., vše je otevřené do dalšího dne.

2.Kolo – neplatné

Den jak víno, mráčky naskakují okolo jedenácté a tvoří úžasně nahuštěné kumulostrády, které jsem snad viděla jen v Austrálii. Windamíni už poletují nad kopcem, je vymeteno, vymalováno a předstartovní nervozita působí na naši peristaltiku střev. Task 58 km dlouhý vymysleli podél rozeklaného hřebene do rovin s návratem. Vše vypadalo jako super den, ale v čase otevření startovního okna někdo pohnul vypínačem a přestalo to fungovat. Vítr se stočil na SZ, tedy po kose a jen 6-ti členné skupince se podařilo horko těžko vyškrábat nad hřeben. Poté jim práci usnadnila konvergence a v rovinách zabojovali Jasen s Orlinem, kteří to dotáhli až do pásky. Bohužel těch 20% pilotů nedalo ani minimálku a tak byl den neplatný. Většina si dala jeden až dva starty a jak s šutrem na krku jsme hučeli dolů k benzince (ti lepší vyhnili v pěkné díře a šlapali nebo stopovali, nejlépe koňský povoz). Jen se závistí jsme mohli sledovat kumulostrády, naskládané na protějším hřebeni a představovat si jaké by to bylo si zaletět to kilečko…Tačut se nám vrátil ze svozu až pozdě večer, protože se zapomněl na krásné vyhlídce.

3.Task – 75km

Opět se to hemží na SV startovišti nad Vracou. Tentokráte hrozí bouřky a tak trasa vede od hřebene, téměř rovné 50km rovinou s malou fintou na konci. Ideální vítr na startu a snadné zachycení všechny pořádně nabudilo. Ovšem údolí se zastiňuje kumuly a 10 min. před otevřením startu to ve vzduchu vypli. Jen první grupa to načasovala perfektně, otáčela bod a vracela se zpátky. Zbytek tvrdě bojoval u svahu. Tačut nás přečmadil a my s Ondrou se škrábeme z podlahy. Ondra neměl tolik štěstí a přistává, ja si vykouzlila stoupák a deru se nahoru. Jako poslední otáčím 1.ob v pravo na hřebenu, zvedám se kus v rovině ze země a lepím se zpět na zastíněný hřeben. Mrak nasává a tak si konečně mohu po hodinovém boji oddechnu. Hřeben jede jak po másle a v rovinách jsem opatrnější. Pořád si hlídám výšku mezi 1500 – 2000 m, letím bokem na vítr sleduju, vývoj mraků a skáču mezi kumulostrádama. Ze zadu stíhám další a další piloty, roztroušené po zemi, až při přeskoku jezera doháním tří členou partičku. Pomáháme si v hledání stoupáků ve velkých rozestupech a každý jedem za sebe. Pastička byla posledních 10 km proti silnému protivětru. Na posledních 8 km padám z 1900m a hledám tu nejlepší stopu. Ani nedýchám, aby mi to dalo. Ejhle, cíl sice dám, pomyslnou pásku taky, ale hledám nějaké rozhodčí, lajnu nebo něco podobného. Jen jeden padák kousek od cíle, jinak samé pole a kus dál vesnice. Přistání do pšenice a zase půl hodinové šlapání do civilizace. Skoro 5 hodin, 20 stoupáků, ruce vytahané jak opice, vypálené brýle, hlad a žízeň, ale stálo to za to!!! Dnes končím 4. hned po Bulharech. Onďa dal jen minimálku a Tačut si zaletěl hezkých 35 km, ale bez 1.ob. takže taky minimálku.

4.Task – 49km

Před bouřkami spěcháme opět do rovin k Montaně na startoviště Pastrina. Trošku přidouvá, ale kumulky naskakují a my máme za úkol se poprat na trase ve tvaru dvojté W. Chvilku po větru, chvilku proti. Start po dvanácté, krásné silné stoupáky, kumuly jak malované a vyrážíme na trasu po 3 skupinkách. Ta první se trhla velmi rychle s vedoucím anglánem Markem Watsem a Bulhary. Po dvou Ob byl ten 3.nejtěžší. Dvakrát utíkám snad z pod úrovně terénu a musím poděkovat kamarádovi z Varny, který mi ukázal dvakrát stoupák a tím mě zachránil. Po 3 ob. Se opět plazím po poli. Zrovna když vytahuju nohy z fusaku, drapslo mě to a s pořádným snosem to byl katapult pod mrak. Přes hřebínek to mám na poslední otoč, kde s malou výškou chytám šprajc, ale když jej opouštím, vítr sílí a neprosazuju se proti větru. Tou dobou dolétává 6 km odsud do cíle Orlin s Jasoněm. Excelentní výkon. Okolo posledního Ob přistává také Ruska Tatiana Noskova. Mark se sice raduje v pásce, ale bez toho posledního bodu. Ondra s Tačutem to zapíchli za 2 otočem, jako většina pilotů. Perfektně vymyšlená trasa, ne jednoduchá a skvělé načasování. Poté co jsou všichni na zemi se přehnala buřina, zítra bude zas vymeteno a čeká nás závěrečný den.

Závěrečná Ceremony

Tak a je to tady!!! Vítr fičí, stromy se ohýbají k zemi, meluzína zpívá a my se loučíme s nadějí to ještě nějak vylepšit. Každopádně to bylo opravdu nádherné polétání, v rovinách šlo hlavně o taktiku a sledování mraků, zvedání se z 50 m nad polem nebylo nic neobvyklého a katapult do základny také. Moc krásné závody, ne zcela jednoduché. Osazení pilotů bylo hodně kvalitní díky bohaté účasti. A teď na výsledky. Ze 3 platných kol a 44 pilotů bylo pořadí takto:

1. Orlin Dimov 1918 b. (BG)

2. Stefan Ivanov 1557 b. (BG)

3. Jasen Savov 1528 b. (BG)

4. Renáta Kuhnová 1491 b. (CZE) Eris 3 RS