Upravit stránku

Následující ráno se rozhodujeme pro malý trek na turistickou chatu s překrásným výhledem na zasněžené štíty s horskými kravami. Na jedno ze tří známých letových míst krom Garmishe a Berchtesgadenu přijíždíme večer. Malebné městečko pod horami by se dalo přirovnat ke Krkonošskému Špindlu.

Pondělním dnem začínají závody a my využíváme vývoz lanovkou na vrchní startoviště Nebelhorn ve 2224 m. Po přechodu fronty je vymeteno a rozprostírá se nám panorama na skalnaté štíty. Bohužel vítr zesiluje, „Task is canceled!“ A tak na terásce pozorujeme u kapučína plachtící kavky a pár odvážných pilotů. Volíme proto s Pacošem a Oslíkem tůru po Ferratech (samo bez jištění). Z nejvyššího vrcholu vidíme v přímém přenosu jak jeden německý pilot chytl kolaps blízko skal, poté zavadil vrchlíkem o lano lanovky a spadl dolů. Následuje záchranná akce dvou vrtulníků, naštěstí jak se později dovídáme, že dopadl dobře jen s pár zlomeninami končetin. „Hlavně ať se nám nic nestane.“

Neodmítáme večerní pozvání od organizátorů na barbecue na samotu u lesa, kde se češi opět ukáží ve své kráse, nechybí zpěv, houpačky a tanečky u ohně za rytmu Manuchao i Čechomoru z Roku Ďábla. Úterní den je pro změnu deštivo, s příjemnou denní teplotou. Využíváme sezónních slev k nákupům a večernímu posezení pod provizorní stříškou české základny. Přidávájí se také dva známí Australané a Švýcarsko španělský Subby. Krom malé zahraniční účasti se sešlo 89 pilotů. Malá účast se také ukázala i na Slovenia Open konané ve stejnou dobu na Slovinském Lijaku.

Středeční ráno je vymeteno a my opět jedeme lanovkou na kopec. Perfektní podmínky umožnily vypsat 95 km task. Různorodý a členitý terén, trať natažená přes údolí, žebra i hory, nádherné pohledy a spousta taktických rozhodnutí. Základny ve 2600m, startovní okno otevřeno v 14 hodin a nádherný let. Až na jedno kritické místečko. Skalnatý hřeben na jehož konci byl otočný bod, který se dnes letěl dvakrát. Na tomto místě se setkávalo základní proudění s údolkou, což vytvářelo turbulence. Relativně jednoduchá trať.

Chybička se vloudila. Nastartovaná z předešlých závodu, na šlapce následuje kolaps, s twisty. Nestihla jsem ani pípnout. Po pár sekundách snahy se z této zapeklité situace dostat ven to vzdávám. Při pohledu na blížící se svah neváhám a jistí to záložák. Padám na závětrnou stranu hřebene, rotuji, snažím se zrušit hlavní křídlo, ze šňůr mám už jen zmuchlaný balík. Padám po zádech, míjím velké skály, končím ve srázu na šotoliništi mezi velkými balvany. Chránič páteře vydržel včetně mého těla. Okamžitě hlásím na safety frekvenci svou pozici a stav. Ostatní piloti nade mnou krouží a dávám znamení, že jsem OK. V hlavě se mi promítá celý film. Pozdě jsem pustila speed a zavčas nezareagovala na velký kolaps. „Tome, krizovky to jistí!“

Teď jen smotat padáky. Záložku dávám do sedačky, vrchlík jen do pytle. Objevuje se helikoptéra, vystupuje záchranář. Pomáhá mi se dostat na daleko rovnější a přístupnější místo, kde nás vrtulník vyzvedává a letíme na základnu. Ze vzduchu jen pozoruji místo mého přistání. Odsud by se dalo dostat snad jen pomocí úvazků a lan. V nemocnici po rentgenu shledali že mám tělo opravdu nerozbitné a bavím se obrázkem páteře, kde se rýsuje parádní skolióza. Po všech náležitostech se shledávám s kamarády v kempu. „Děcka já jsem tak ráda, že vás zase všecky vidím!“ a slavíme narozky…Tento den by se také dal nazvat MDŽ, dnem žen, jelikož další dvě závodnice prožily podobný příběh….Vzpomněla jsem si na slova kamarádů, kteří si ze mě utahovali, že jsem ještě neházela záložku na severní polokouli…nemaluj čerta na zeď….Podmínky dne byly opravdu divoké, ne jeden pilot zažil dobrou sestavu…Avšak vítězem dne se stal náš Karlík Vrbenský..

Čtvrteční den je task opět zrušen z důvodů silného větru. Trať byla vypsána, piloti ve vzduchu, ale po komunikaci na vysílačkách bylo rozhodnuto. Starty některých byly velice zajímavé a tak polovina pilotů se raději drží nohama na zemi. Sjíždíme na střední stanici, kde fouká na komoru. V kotli sledujeme svahující partičku která si dává mezipřistání na travnatých loukách. Překonávám sama sebe a jdu to rozlétat. Samotný let podél hřebínku na přistávačku má 6 km. Chytám slabé stoupání a jsem opět nad hřebenem. Podmínky se zlepšují, vítr zeslabuje a okolo 16 hodiny se vytváří první kumulky. Stoupáky začínají být výživné. Třesu se strachy z každé turbulence. Vytáčím první pořádný stoupák pod mrak, který mě totálně rozhodil, a tak mažu do bezpečí nad údolí. Uff, po hodině letu konečně na zemi, šťastná že jsem překonala strach. Zbytek využívám k regeneraci a rekonvalescenci potlučeného těla.

Ač pátek nevypadal přesvědčivě, meteorologové předpovídali, že se odpoledne udělá okno. Také že jo. Startujeme okolo druhé na trasu dlouhou 36 km, podél údolí a hřebene. Zpočátku silná turbulence, poté celé závodní pole málem vyhnilo, nakonec sluníčko zapracovalo a rozchodilo se to. Stačilo jen dobrat základnu a letět. Volím let více údolím svou stopou. Přesto že nešlapu speeda (bojím se toho jak čert kříže) stíhám druhou skupinku. Je mi jedno že to ostatní drtí na šlapce, chci si let užít „na rekreu“. Nádherný let, v cílí a večer pozvání na nudle party s drinkem.

Sobotní dopoledne vypadalo obdobně, po poledni však přišla oblačnost a zahalila střední start. Zewling v horské hospodě. Vítr, zima a hlad, balíme to ještě před zrušením kola a jedeme lanovkou dolů. Mohli bychom se konečně zajet okoupat do kempu a dát si po třech týdnech teplou sprchu. Doposud jsme využívali ledovou řeku, snad studenější než Tolminská Soča na jaře. Po očistě vaříme oblíbené italské potrubí s pestem a červeným vínem. Příchod fronty rozhodl v neděli dopoledne o zakončení soutěže. Po dvou platných kolech je znám vítěz i Mistr Německa Oliver Roosel, druhý se umístil Andreas Malecki a na třetí příčce skončil společně s Karlíkem Vrbenským, Jens Kierdorfen. Dále 9. Martin Orlík, 10. Michal Šnejberg a 16. Petr Chromec. Z žen zabojovala Keiko Heraki, po ní Ewa Wisznierska a třetí Dorotka Stichlmair. Já i přes záložku na bramborové pozici. Další výsledky a fotografie najdete na http://www.dhv.de/….4426.0.html

Lets go home…Nakládáme Berušku a po dvou měsících se vracíme do ČR. Ve složení Hanče, Jirka, Peťa Chromec a Karlík podnikáme veselou cestu za doprovodu zpěvu a kytary. Zůstal jen Martin Orlík s Australákama, kteří pokračují na Švýcarské mistrovství. Já mám v plánu navštívit oblíbený Sopot v Bulharsku, kde za týden začíná Skynomad Open.