„Čcheská pfoják, toprá pfoják,“ říkala paní hraběnka při návštěvě Švejka v nemocnici. A skoro by se chtělo říci, po návštěvě v Garmisch Partenkirchenu, „německý pilot, nejlepší pilot“.
A jako podtitul celé výstavy by se hodilo dodat: „Tady jsme dobří a nejlepší my, vy (myšleno vy všichni, kdo nejste moje firma) si běžte být dobří jinam, nás nechejte…“
Mezinárodní veletrh Free Flight strádá, vloni onemocněl a nekonal se vůbec, organizátoři rychle vyhlásili, že se tedy bude konat jenom jednou za dva roky, aby přilákali více vystavovatelů z celého světa…
A jak tedy letos? Po roční pauze? Přestože bylo výjimečně hezky a dokonce se dalo létat, pilotů, které by zajímalo na veletrhu, co nového, bylo málo. Vystavovatelů, no, škoda mluvit, tradiční německé firmy, největší a nejvlivnější světové firmy byly potom zastoupeny pouze výhradními dovozci pro Německo… A o co méně novinek na stáncích, o to více rámusu a muziky a večírků…
A co bylo k vidění nového? Snad řada super závodních kokonů, do kterých piloti usedají na padácích kategorie DHV 1–2 nebo 2, úsměvy prodejců, kteří jsou rádi, že se závodní sedačky prodávají, protože obchody ve stovkách kusů a cenách skoro 1000 Euro se nedělají každý den, řada sedaček, která se v rámci konkurenčního boje objeví hned rovnou u několika firem najednou, padáky, které si už jaksi pamatujeme z minula, jenom ten design a název firmy jsme na něm zatím neviděli…
Snad by se hodilo říci, že se těšíme, až se příště uvidíme znovu na Free Flightu nebo jinou vznešenou floskuli, ale ani ta nejde vyslovit… Pokud se příště vůbec ještě na veletrhu uvidíme, tak jenom proto, abyste nemohli myslet, že jste tak dobří a dokonalí …
MaN, Beskydy, duben 2006