Letos na jaře proběhl ve Švýcarské testovací zkušebně Air Turquoise SA testival záložních padáků. Cílem tohoto testování bylo porovnat jednotlivé typy záložních padáků, a to z pohledu rychlosti otevření, stability a rychlosti opadání. Podružným cílem bylo porovnání způsobu testování jednotlivých evropských zkušeben.
Na vysvětlenou pár slov k praktickému průběhu testu. Záložní padáky se testovaly vždy na maximální zatížení uvedené výrobcem, a to s ohledem na momentální tlak a teplotu okolního prostředí. Testovací piloti byli oblečeni v suchých neoprénech, a na potřebnou váhu se dovažovali vodními balasty. Kromě testovaného ZP, který byl v zadním kontejneru, měli piloti kvůli bezpečnosti i druhý ZP umístěný v předním kontejneru. Odstartovat museli, ještě navíc, s velkou žlutou bójkou, která sloužila k měření opadání. Hned po startu bójku spustili na 30m dlouhé šňůře pod sebe, aby se při přistávání do jezera na ZP mohl změřil čas mezi přistáním bójky a přistáním samotného pilota. Z těchto hodnot se poté vypočítalo přesné opadání záložního padáku. Čas otevření ZP se měřil tak, že pilot standardním způsobem vytáhl vnitřní kontejner se zabaleným záložním padákem na nataženou ruku, a poté ho při rovném letu upustil pod sebe. ZP byl upuštěn v klidném klouzavém letu při vypuštěných řídících šňůrách na rychlosti PK cca 40km/h vůči okolnímu vzduchu. V průběhu naplňování vrchlíku se přetrhla dvaceti kilová trhací pojistka, pilot odhodil křídlo, na kterém do té doby letěl, a sám zůstal viset na záložním padáku. Čas mezi upuštěním kontejneru a přetržením pojistky je čas doby otevření ZP. Před dopadem do jezera pilot padal minimálně 200m pouze na záložním padáku, což byla dostatečná doba na to, aby se otestovala stabilita ZP.
Momentálně existují v Evropě čtyři paraglidingové zkušebny. Z toho dvě jsou v Německu. Tou první, asi nejznámější, je DHV zkušebna, která testuje jen dle LTF normy. Tou druhou zkušebnou v Německu je Academy, která testuje dle LTF a EN norem. Francouzská zkušebna Aerotest testuje dle EN norem. Čtvrtou zkušebnou je již zmiňovaná Švýcarská zkušebna Air Turquoise SA, působící v Villeneuve na břehu Ženevského jezera, která testuje jak dle EN tak LTF norem. LTF norma při testování záložních padáků vůbec netestuje stabilitu a povoluje maximální opadání až 6,8m/s, což se pro představu rovná asi skoku s 2,35m. Evropská norma EN připouští maximální opadání ZP 5,8m/s.
Testováno bylo 41 záložních padáků různých velikostí od různých firem. Z nich bylo 14 ks nestabilních, a pilot do vody přistával v kyvech, které způsobovaly zvýšené opadání záložního padáku. Téměř u poloviny (24 ks) záložních padáků byla naměřená vyšší hodnota opadání než 5,8m/s. Všechny testované vzorky záložních padáků se otevřely do normou požadovaných 5s, z nichž většina potřebovala k otevření pouze 3,3s. Myslím, že pár významných firem výsledky testování nepříjemně překvapily.
Jsem rád, že firma Sky Paragliders, největší výrobce záložních padáků na světě, patří k těm, které evropské normy lehce splňují!
Tomáš Lednik