Upravit stránku

Ze Sofie pokračujeme zbývajících 280 km autem s Christem, stejně nadějným mladým pilotem. Míjíme masivní pohoří Rily a Pirinu a blížíme se k hranicím s Řeckem. Zelené barvy ubývá, zato té žluté a hnědé přibývá a teplota se k večeru šplhá k 39 stupňům. Horko k zalknutí, řeknu vám, pro středoevropany je to smrt. Po registraci stavíme stany na V.I.P fleku fotbalového hřiště městečka Petrousa, v místě, kde je stále po ránu stín a chladno.

Tréninkový den přijímáme a po přivítání se všemi známými jedeme na kopec. Ne nadarmo se tomuto závodu říká „Bulgarian Open“. Start s 800 m převýšením, pustina, šotolina, ale krásný pohled do údolí. Kumulky skáčou, tak lets go start. Už ve 12 h máme natočeno a pouštíme se po hřebeni. Láká nás nejvyšší masív na konci podkovy. Dotáčíme do 2700 mezi mraky, prorážíme inverzi a mizíme nad oparem. Let zakončíme rovinami, přistání v kempu a odpoledním výletem k moři.

Skvělý relax, krásné pobřeží i chutné mořské plody. Vše zní nádherně, ale přesto jsme se celý týden cítili jak převálcováni, bez energie, ubití vedrem. Nepomáhaly tekutiny ani odpočinek, v noci se moc člověk ve stanu nevyspal. A jaké byly následky? Člověk něco špatného sní, nebo se napije a hned je tu průjem. Sluníčko udělalo své a tak po druhém letu ležím jak mrtvola v horečkách. Skoro to chci vzdát, ale po nějaké medicíně se přemlouvám a přeci jenom jedu na kopec.

Jak se tady létalo? Tásky mezi 40–70 km, buď rychlostní po hřebeni s menšími přeskoky, nebo kombinované s rovinami. Variant spousta. Hlavně to tu bylo bezpečné, všude možnost k přistání. Silná termika nevadila a dostupy okolo 2200 m. Bohužel během 4 závodních dní se zarazila hrana fronty na hranicích s Bulharskem a každý den nás ovlivnila odpolední bouřka s pořádnou hůlavou. Jedno kolo se muselo zrušit úplně a další předčasně stopnout. Hned první den byl nejlepší a po 74 km končí 70 pilotů v cíli. Druhý den, když jsme tak měli pěkně s Vrabčem našlápnuto, to pískli moc brzy.

Třetí kolo se kombinovalo s rovinami, kde se početná první skupina zadrbala u kopce. Já v mrákotách po úpalu se několikrát zvedám z prokletých nížek. V polovině trasy se kolem mne spodem prosmažil Ondra jak na motorce. Chytl se šance a skončil toto kolo 8. v pásce. Velký úspěch slavíme. Poslední task nám zastavili dříve, než jsme stihli doletět z posledního otočáku do cíle. Po třech kolech končí Ondra na Antei na 28.místě, ve své kategorii 3. a Renča na Erisovi 36. a žen první. Před světový pohár končí a všech 146 pilotů se setkává na náměstí.

Po ceremonii a vyhlášení neodmítáme pozvánku Bulharů na rybí hody a lahůdku Rejnok na X způsobů. Co dodat? Když si zvyknete na to horko, tak vám nechybí nic. Po létání se dá zajet 40 km na pláž do Kavaly, nebo pokud máte ještě energii večer navštívit bary v městečku Drama. Létání překrásné, organizace výborná a jako tréningovka před ME v Srbsku taky fajn.