Upravit stránku

Začátkem července bylo na řadě poslední kolo České ligy paraglidingu ve vyhlášené a oblíbené přeletové oblasti Tolminu a Kobaridu.

Počasí posledních týdnů přálo létání a tak bylo na co se těšit. Můj tolik očekávaný nový létací stroj Eris 4 je na světě a tak jsem sama zvědavá na jeho vlastnosti. Ještě den před závodem jsem si dala pěkný trénink a prolétla se do Itálie a zpátky- celkem 83km plochý trojúhelník :-).

Závod byl jiný svým novým systémem vyhodnocování AAT, dle předlohy z plachtařských závodů. Jako otočné body jsou zadány kružnice o různých poloměrech, které se musejí dle daného pořadí obletět a je na každém, jak daleko to v kružnici natáhle, pro co nejdelší vzdálenost a pak do cíle v udaném minimálním čase, ve kterém se boduje průměrná rychlost. Tento systém bodování je poměrně náročný na taktiku a je dobré mít kalkulačku v hlavě, aby si pilot dobře propočítal uletěnou vzdálenost a čas, za který je schopen letět. Přiletíš do cíle před min časem… okrádáš se o body průměrné rychlosti. Nedoletíš a fous do cíle, ztratíš spoustu bodů za rychlost.

V pondělí se letělo první platné kolo ze startu Kobala, dále přes Stol a zpět na Tolmin, kde byl i cíl. Díky předpovědi bouřek byl zadán maximální čas 16:00hod, do kterého museli být všichni piloti na zemi. Vše šlo jak po másle, bouřky nikde, ale čas posledního přistání se blížil a tak se stalo, že jsem nestihla (svou vinou) asi o 1 min. cílovou pásku a tím se obrala o drahocenné časové body.

V úterý byla pěkná prádelna, vedro a to vše nasvědčovalo opět bouřkám. Základny mraků seděly těsně nad startem. Bylo vypsáno kolo s typem startu Speed-run, tedy každému se počítá individuální čas, podle toho, kdy vletí do časové kružnice. Kolo bylo nakonec stopnuto, pro silný vítr a přicházející bouřku právě v okamžiku, kdy většina pilotů již přilétávala k cílové pásce.

Středeční ráno bylo opět slunečné, na startu foukal slabý JZ vítr a tak nic nebránilo tomu vypsat kolo, které mělo min. 55 a max. 101 km. Bohužel na posledním otočňáku jsem s celou partičkou, která tam byla se mnou chytla špatný okamžik a nechutné klesavé proudění nás během pár minut všechny posadilo na zem. Kdo přiletěl o chvilinku později, frčel dál… smolík a ztráta mnoha bodů …jinak to byl moc pěkný přeletový den.

Čtvrtek byl snad nejlepším dnem pro všechny. Trať byla jednoduchá a poměrně krátká. Z Kobaly přes Kobarid na hranice s Itálií, kde nás trochu srkal mrak a na otočňák jsme někteří letěli na uších. Pak zpět na Kobalu, Mrzlý a do pásky u kempu v Tolminu. Většina pilotů doletěla do cíle, svozy téměř nebyli potřeba a byla bezva nálada.

Páteční závodní den jsme rozlepili oko zase do slunečného počasí. Vedro nás zase tahalo rychle ze stanů, ranní studená sprcha byla nejlepším řešením. Předpověď sice hlásila slabé jižní proudění, ale na startu to vypadalo jinak. Mraky frčeli od V-SV, tedy přes Kobylí hlavu a v podkově byl pěkný bigbít. Moc se mi do vzduchu nechtělo, padáky pilotům skákaly nad hlavou a v těchto podmínkách se zrovna nevyžívám. Nakonec, těsně před zavřením startovního okna jsem do toho skočila, přizdvyhla se a pak po větru kolem Mrzleho, přes Kobarid, Polovník a… na Krn zadem zpátky jsem se nedostala a silný údolní vítr u Kobaridu mi pak nedovolil protlačit se dál po trati. Let se mi moc nelíbil, zhruba 20 pilotů do těchto podmínek neodstartovalo a ti první co odletěli, přiletěli i do cíle. Každý měl tedy ze dne rozlišné pocity.

Poslední závodní den vypadal po ránu jak jinak-letově. Předpověď slabého jižního větru však opět nevyšla a tak jsme znovu startovali do chřtánu Kobylí hlavy, kde byl při SV situaci pěknej bigbít. Silné rotorové stoupáky nám rvaly plachty nad hlavou do výšek kolem 2500m a tak byly pěkné výhledy. Termika byla zase pěkně turbulentní a po větru to kolem Mrzleho vrchu pěkně frčelo. Při cestě zpět mi ale tento protivítr byl velkou přítěží a tak jsem to dotlačila pouze do kempu k Johnsonovi, kde jsem si po přistání dala osvěžující koupačku v Soči.

Vítězem celého závodu se stal Tomáš Brauner, z holek byla první Renča a já obsadila 3 pozici.

Všechny závodní dny byly využity na sto procent. Já získala důvěru ve svůj nový stroj, který na speedu frčí pěknou rychlostí a přitom je velmi stabilní…

Všichni odjížděli pěkně unaveni, ale s úsměvy na rtech a s přáním, aby takové počasí vyšlo i za měsíc na Mistrovství Republiky na slovenském Chopku.