Upravit stránku

Sraz byl domluvený na úterý odpoledne u Petra Matouška v Lubech, protože Petr se účastnil těchto závodů již minulý rok a doufali jsme, že díky tomu nebudeme bloudit.

Úspěšně jsme se naskládali do dvou aut a velkého vleku ve složení: Zdeněk Andrlík, Petr Matoušek, Michal Křivánek, Tomáš Berka a Marek Schulz.

Dle předpovědi počasí jsme lehce nechápali, proč tam jedeme, neboť celkem usilovně pršelo a ani předpověď počasí nám nedávala vyhlídky na to, že se bude létat. Nicméně, když je to jednou naplánované, tak to zrealizujeme.

Po drobných korekturách v cestě, kdy jsme se nemohli domluvit, kterou částí cesty pojedeme, jsme kupodivu dojeli šťastně až na letiště,kde nás přivítali jak organizátoři,tak větrné a deštivé počasí. Ihned jsme se pustili do budování našeho základního tábora. Ve středu stál velký stan,který nám pro tuto a následující akce během několika dnů zhotovila firma SKY Paragliders [/a],(děkujeme) a kolem něj naše skromné stanové příbytky. Jen Petr se bál bouřky a tak raději zůstal v přívěsu, kde předtím cestovala jeho tříkolka. Seskládali jsme své stroje a šli jsme se zaregistrovat do závodů. Dostali jsme mapy, startovní čísla a velmi zajímavé šatní bločky. Ty sloužily k občerstvování během celých závodů, (na každý den jeden) stylem párek a steak (mimochodem mňam)

Jaké bylo naše milé překvapení, když jsme v davu zahlédli i známé tváře z Polska, Slovenska a i jiných států kolem naší republiky. Ihned jsme se pustili do debat, které se protáhly dlouho do noci a i přes zahajovací ceremoniál, při kterém se mimochodem organizátoři překonali, neboť množství dobrot formou švédských stolů nebralo konce a každý si tam přišel na své.

Ranní briefing až na drobné jazykové bariéry dopadl také uspokojivě, dozvěděli jsme se kde všude nesmíme létat a hned se připravila technická disciplína: hodnocený start a přesnost přistání. Start v pohodě a přesnost přistání do písečného kruhu, kde uprostřed na nás čekal kopací míč, no prostě pohoda. Nakonec tuto disciplínu odletěli pouze závodníci na krosnách. Po přistání všech se nabrýfovala další disciplína – start Le Mans po rozlosovaných dvojicích, 1 minuta ve vzduchu a zase přesnost, tentokrát za čáru, kde kdo nedolétl měl za nula bodů. Takže buďto přesně, nebo raději přelétnout.

Po startu Le Mans byly nervy slušně na pochodu,a tak těch co dali přesně bylo opravdu poskromnu. Další disciplína ten den se už neletěla pro nepřízeň větru a deště. Ale neboť při startu Le Mans se rozhodčí náramně bavili, tak nabrífovali na příští den stejný start, tentokrát spojený s navigační disciplínou, kde ale startovali všichni závodníci dohromady v jeden okamžik. Po zamávání zeleného praporu se letělo asi na 20 km vzdálené letiště přistát, nechat si dát razítko na ruku a zase rychle zpátky. Letělo se to až druhý den přes poledne v dost turbulentním počasí a podle části z německé ICAO mapy. Po této pro všechny závodníky krušné disciplíně pořadatelé uznali, že podmínky jsou opravdu neletové a tak byl další briefing vyhlášen až na šestou hodinu další den . Zbytek dne jsme se tedy úspěšně věnovali ladění svých strojů a relaxaci v termálním bazénu v nedalekém Oberhofu.

Na další den dopoledne jsme dostali navigační disciplínu. Úkolem bylo oblétnout ve stanoveném čase, do hodiny a půl, co nejvíce otočných bodů, všechny je nafotit a odpovědět po přistání na předem zadané otázky. Za daných podmínek bylo jasné, že všechny zadané body neobletíme tak ,abychom se stihli včas vrátit na letiště, a tak jsme letěli na jistotu.

Zadání v angličtině bylo velmi prapodivné a tak někteří domácí piloti na otázku, „ Kolik je na kostelní věži hodin?“ odpovídali směle „ Půl deváté a pět minut“ apod.

Ten den se ještě odpoledne letěla ekonomika do termiky, kde velice úspěšně excelovaly naše padáky, jejichž klouzavost , rychlost a malé síly v řízení překvapovaly nejednoho pilota.

Večer se ještě letěla mini – maxi a na ráno byla připravena technická disciplína, hodnocený start, kopnutí tyčí s odhozem pytlíku s pískem na terč a přesnost přistání. Bohužel rychlost větru nám tuhle, určitě zajímavou disciplínu, neumožnila odlétnout a tak byly závody ukončeny s tím, že vyhlášení výsledků a závěrečný ceremoniál proběhne po devatenácté hodině. Sbalili jsme si tedy stany a stroje a vyčkávali na večer. Pro zábavu nám tam hrála naživo kapela, jejichž songy nenechaly jedno oko suché a velmi pohodově přispívaly k dobré náladě.

Celkově musíme říct, že celé mistrovství bylo celkem velmi dobře zorganizované a o závodníky bylo dobře postaráno. Jen ty disciplíny se občas vzdalovaly od pravidel FAI.

Nicméně český team dopadl velice úspěšně. V kategorii jednomístných tříkolek se závodů zúčastnilo jedenáct pilotů a v kategorii krosen dvacet pilotů.

Na závěr bychom chtěli poděkovat firmě SKY-PARAGLIDERS, která nám vytvořila takové podmínky a materiálové vybavení, se kterým jsme celou akci zvládli velmi snadno.

DĚKUJEME!!!

V kategorii jednomístných tříkolek jsme obsadili :

1. Místo Petr Matoušek na padáku ANTEA – M
2. Místo Michal Křivánek na padáku ANTEA – S
3. Místo Zdeněk Andrlík na padáku ANTEA – M

V kategorii krosen jsme obsadili: 4.Místo Tomáš Berka na padáku ANTEA –M 14.Místo Marek SCHULZ na padáku SPEEDY

Text: Berka Tomáš, Andrlík Zdeněk, Matoušek Petr , Michal Křivánek