Upravit stránku

Jednalo se již o 15. ročník nejdrsněšího závodu tohoto druhu v Česku, který byl letos veden jako mistrovství ČR. To že se jedná o zajímavý a vyhledávaný závod, svědčí jeho startovní listina, do které se zaregistrovalo slušných 57. týmů.

To, že se štafeta skládá z běžce, paraglidisty, cyklisty a kajakáře je už všem asi známé. Předchozí dva ročníky ošidilo diváky počasí o starty paraglidistů z Lysé hory a přistání na fotbalovém hřišti v Ostravici. Všichni ostatní účastníci jednotlivých disciplín nebyli nijak ušetreni větru a dešti a absolvovali celou trasu, tak jak to ma být. Čímž nás „letce“ stavěli do role závodníků, kteří jsou jen do počtu a nijak výrazně nemůžou zasáhnout do pořadí týmů.

Letošní ročník se letělo a závod nabyl na zajímavosti nejen pro diváky, kteří se na vyhrocené, nervozní a mnohdy zbrklé starty a nepřesná a mnohdy tvrdá přistání těší asi ze všeho nejvíc. Počasí, které každý zúčastěný pilot nutně sledoval a hypnotizoval izobary na mapách předpovědí, si letos neodpustilo potrápit všechny, kteří se rozhodli k letu. Prvně se přes start převalovala oblačnost, která byla doprovázena svižným větrem. Ta se později zvedla, ale než doběhli první běžci na vrchol k předávce, tak se opět mraky přilepily na vrcholek Lysé Hory a start paraglidistů byl odložen. Nertvalo to ale dlouho a počasí se alespoň na chvíli umoudřilo a dalo se startovat. Ideální to pravda nebylo, ale letět se dalo . Nejlepší podmníky měli piloti, kterým doběhli bežci mezi prvními. Později se ke stále se snižující oblačnosti přidaly i přeháňky, které komplikovaly lety, nebo znemožňovaly starty až do uplného stopnutí startů paraglidistů. Měl jsem štěstí, že jsem mohl být mezi prvními 11. piloty a díky svižnému běžci Janu Mrázkovi z našeho týmu Eurofoam Nawapur, jsem mohl stratovat a nepřipsal týmu hodinové manko, které piloty po stoplém strartu čekalo. Protože byl náš start přerušen pro nízkou obačnost, byli jsme už připraveni s padáky v ruce a pouštěli nás na start s minutovými pauzami. Start z Lysé hory není nijak komplikovaný a na výběr byly díky severnímu větru hned dvě místa pro start a to severo-západní směrem do Malenovického kotle a severo-východní ze sjezdovvky. Ve chvíli mého startu to bylo sice lepší na SZ, ale tam už se tvořila fronta padáčkářů, kterým se nepovedl start hned na poprvé a tak jsem sám odstartoval ze sjezdovky, čímž jsem ušetřil čas. Samotný let byl komplikovaný větrem, který šel proti a né každý se prosazoval. Díky dobře zatížené Antei K2 jsem s větrem větší problém neměl, ale hned po startu jsem zbytečně moc šlapal do speedu a to se mi později vymstilo. Ostrou horu jsem byl nucen obletět z leva a díky tomu jsem se dostal do rotoru, který mě přitlačil ještě více k zemi a proto jsem bohužel nedoletěl na fotbalové hriště a přistál jako pár dalších na louce před řekou a čekal mě více jak kilometrový běh na hřiště. Naštěstí mám v letošní sezóně více naběháno, než nalítáno a tak cyklistovi Milanu Fajtovi jsem byl schopen předat bez stráty pozice na 7. místě mezi paraglidisty. Cyklisti to letos taky neměli lehké, během závodu je stihl vydatný déšť, takže sjezdy na mokrém a kluzkém povrchu byly těžké. Milan s kajakářem Vojtěchem Neumannem už jeli zbytek závodu bez chyby a tak jsme zůstali na 11. pozici.

Výsledková listina - http://adrenalincup.cz/doc/results/AC2011-all.pdf Doufám, že série závodů, kdy bylo neletovo, jsou už za námi a příští rok bude vítr a oblačnost ještě příznivější.

Za tým Eurofoam Lukáš Klím, Antea 2 K2 a sedačka REVERSE se záložním padákem SKY Lite.