Konečně začíná letecká sezóna a já s Renčou a Pacošem se chystáme na první Evropské závody. Předpovědi sice nejsou moc optimistické, přesto se rozhodujeme, že vyrazíme na výlet. Jedeme už v pondělí večer s tím, že se stavíme v Salzburgu u přátel a polítáme na terénech, které ještě neznáme. Před Salzburgem však začíná sněžit tak nehorázným způsobem, že stavíme na jednom odpočívadle a v klidu se vyspíme v naší obytné Berušce.
Napadlo tak 10 cm, je však slunečno a my jedem shlédnout terény s místními znalci. Vysoké Alpy, na vrcholcích ještě sníh, uzavřená údolí, úplně jiné lítání, nádhera. Ve středu večer si ještě ověříme v kolik že je registrace na Trofeo Montegrappa a s hrůzou zjišťujeme, že zítra se letí první task a registrace je od 8 do 9ráno. Nastává panika. Do půl hodiny máme sbaleno a frčíme po dálnici směr Bassano. Ještě že nás cosi osvítilo a koukli jsme se. Na místě jsme skoro ve 3 ráno, 5 hodin spánku nám bude muset stačit.
Ještě se slepenýma očima se registrujeme. Je krásné slunečné počasí a už od brzkých ranních hodin padáky na Grappě točí snad až do stratosféry. Hned po registraci si nás vezou na start Marostika. Je vypsáno kolo 87 km přes 5 otočných bodů. Chvíli vyčkáváme, protože tušíme, že ve vzduchu nebude nejtepleji. Den před tím tu jeden polský pilot letěl 130 km a varoval před 5-ti stupňovým mrazem.
Půl hodiny před otevřením start-markeru strartuju i já a Renča. Se zachycením nemá snad nikdo žádný problém a můj nový Mazlik (Eris 3) si to taky vesele šroubuje vzhůru. Už po 15-ti minutách vím, že je zle. Šílená zima mi zalézá za nehty a já teď bojuju sama se sebou, omrzliny nechci riskovat, volím tedy taktiku plaziče v menších výškách. Všichni kolem máchají taky rukama a tak vím, že jsou na tom podobně. Ty co nás sledujou na zemi se asi dost dobře baví.
Na druhém otočňáku potkávám Renču. Chvíli přemýšlím jestli prokrvuje ruce nebo jestli mává. Každopádně já na ni mávám co můžu a při tom trošku rozmrzám. Nakonec spolu s Renčou končíme kousek za posledním otočňákem. Do pásky už nám to nedalo. Přiletěli jsme o něco později a už je tu jen stín. Dostupy byly asi ve 3000 metrech, ale tak vysoko byl dnes kvůli zimě snad jen ten, kdo měl vyhřívané rukavice. Teplota na váriu mi ve dvou km ukazovala –6°C. Náš Martin Orlík se umístil na 2 místě, Renča je mezi ženami třetí a já o 2 body za ní.
V pátek čekáme s druhou vývozovou partou na auta, ale marně. Ty první vyvezli v 9 ráno na start pod památníkem na Grappě. Tam zjišťují, že fouká silný vítr ze severu a pro závodění tato situace není bezpečná. Závodit nejde, ale lítat se dá a tak je svážejí zas na nižší startoviště a většina závodního pole si jen tak poletuje kolem hřebenu. Česká partička se dnes lítání vzdala a tak vysedáváme u komputerů a píšeme články, diplomky, weby, maily a podobné cypoviny. Trocha relaxace neuškodí. Na sobotu kdosi předpovídá, že bude pršet a tak už si plánujeme, jak koupíme vínko a zahřejeme se svařákem.
Jen co po ránu rozlepíme oči, je nám jasné, že lítat se bude. Sluníčko opět září na modré obloze a tahá nás ze spacáků. Dnes vyjíždíme opět na start Marostika. Je vypsáno kolo 60 km, ale jen co skončí briefing a my se štelujeme do sedaček, už nás volají zpátky a mění se disciplína na 55km. Za našimi zády v horách je pěkně černo a začíná tam pršet. Kolo je tedy orientováno více do rovin, kde ještě svítí sluníčko. Základny jsou dost nízko a tak všichni bojují o každý metr. Hned po prvním přeskoku se ocitáme u startovišť na Grappě, přitáčíme a valíme do rovin. Něco se však začíná měnit. Má GPS ukazuje dopřednou rychlost jen 10km/hod na speedu. Před sebou vidím několik padáků na uších, za chvíli ve spirále. Pode mnou je právě přistávačka s cílovou páskou, ale kříž, který znamená, že je kolo stopnuto, nikde. Ještě chvilku ve vzduchu pevně visím a sleduju dění před sebou. Po pár minutách hodnotím, že to fakt nemá smysl a už to šroubuju taky dolů. Kříž na přistání se konečně objevuje a všichni se koukají dostat rychle na zem.
To je ale rozptyl. Po širokých dalekých loukách přistávají padáky a mezi nima rogala. Ovzduší začíná být pěkně turbulentní. Na uších a speedu občas i couvám a tak hledám prostornou louku. Uff, konečně pevná země pod nohama. Začínám balit a zároveň koukám, jak kousek ode mě přistává Renča. Nikomu se nic nestalo jen pár rozvěšených padáků na křakách. Později se dozvídáme, že kolo je zrušené a celkové pořadí se tedy nemění. Večer nám organizátor připravil zase hostinu a tak jsme rádi, že nemusíme vařit. Večer ještě koukám na počasí. Trochu se obávám, že s pořadím už nikdo nic nenadělá. Vypadá to, že zítra bude pršet a v pondělí asi i sněžit. A taky že jo…už propadáme taky trudomyslnosti a doufáme, že vyhlášení bude co nejdříve, abychom se mohli přesunout do Slovinska na Lijak, kde se od neděle pořádá 1kolo české ligy, kterého se chci, i když se spožděním, taky účastnit.