Upravit stránku

Jelikož to vypadalo v pátek nadějněji, vyjíždíme o den dříve s „taťkou“ Petrem Jančíkem. Nezapomeneme si samozřejmě nakoupit nějaké kvalitní vína pro mlsné jazýčky, ale taky kopačák Frankovky, nad kterým mnozí zprvu ohrnovali nos. Přišel vhod poté, co se nám podařilo velice úspěšně a rychle vyhnít do sedla. Chuť přiměřená k ceně byla nadmíru vítečná. Ovšem 20 minut po naší vyhnívce valíme bulvy, 4 padáky se podezřele začaly vzdalovat z našeho výhledu. Vychytali jediný šprajc tohoto dne. Zatímco se někteří nejmenovaní piloti snažili již potřetí udržet ve vzduchu déle než 10 minut, úspěšně dopíjíme kopačák spolu s Martinou Odorlíka. Přeci si nenecháme zkazit náladu slétáváním z kopce! To už probíhá registrace na Straníku v hangáru, vítáme známe tváře z loňské sezóny a slavíme příjezd u ohýnku a občerstvení.

Jakým způsobem probíhaly následující dny?

Zprvu to vypadalo jako regulérní závody, sice počasí nepřálo a každodenní plánovaná disciplína byla zrušena z důvodů špatných povětrnostních podmínek, či výskytu přeháněk a bouřek po trase. Den začínal briefingem na 11 hodinu u hangáru. Pro ubytované v sedýlku u vodárny to znamenalo každodenní rozcvičkovycházku na Straník. Poté se vyčkávalo s velikým optimismem na big blue flek mezi dopoledními a odpoledními přeháňkami, do kterého se nám podařilo odstartovat. Disciplína se zrušila poté, co většina závodníku svahovala do 100 m nad kopcem, či se nad Fatrou zahřmělo a zablýskalo. A tak po takovýchto třech dnech se pomalu vytrácejí známe tváře a na ranní briefing přichází stále méně a méně lidí.

Znatelné ochlazení nám dalo pocítit, a tak využíváme přírodních horkých pramenů v Bešeňové k očistě těla, zahřátí, masáži a regeneraci. To by nebyla pořádná partička, aby něco nevyvedla. Začalo to oblíbenou společenskou hrou TÓČO v nejteplejším okrouhlém bazénku. Zapojit se museli všichni, jelikož proud rotující vody strhával nemilosrdně všechny důchodce. V nejlepším se vždy objevila plavčice v červeném „Pamela“ a překazila nám hru. Ani skotačení v dětském nafukovacím hradu se nelíbilo personálu. A tak zklamaně, ale čistí a voňaví odcházíme.

Krom termálu všichni samozřejmě napínavě sledují hokejové zápasy. Jeden z povedených večírků se konal ve Varíně, v místním penzionku, kde byla ubytována většina Slovenských priatel. „To vieš, noci sú chladné a my starší trpíme na prostatu.“, obhajuje se Mišo Čierny. Ten se dnešní večer ujal role mazače, obraceče a opékače všech možných naložených masových dobrot. Krom toho Elasťák s Haničkou slaví své narozeniny, a tak se koštuje z různých domácích tekutin. Počínaje dvoulitrovým miminkem meruňky, Tučňákovicí, konče brutální Brusniankou z pet lahve. „Veď toto Koleso ťáhá všade už pol roku a stale sa to němože vypiť!“ Po zbaštění masíčka se klidíme z dvorku do hospody, kde se večírek rozjíždí do ranních hodin. Když už nebylo co pít, načaly se vlastní zdroje po opékání. Hoši s hroším žalůdkem si dávali bez větších problému po deci oleje či octa. Závěrečnou tečku a ranní překvapení jsme nachystali Hormonovi, který se tradičně umrtvil do bezvědomí a nás nenapadlo nic lepšího, než mu pomalovat ťělo různými ornamenty a ikonkami. Zvítězila korálovka.

ÚTERÝ „Bohajeho, bratia moji, čo toto je?“, ozývá se po ránu Hormoník.

No ještě že se dnes neletí, konstatuje většina. Ráno se konečně po zajímavé noci shledává česká osádka u auta, Hanka, Hankytáta, Taťka a já. Zjišťujeme ztráty v podobě Elasťákovy osoby. O něco později se dovídáme, že se vydal na noční pochod z Varína na Straník do sedýlka. Netrápil se hledat cestu a za šipkou si to mířil přímo lesem nelesem.

Počasí vypadá dnešní den ještě hůře, proto neváháme a zvolíme náhradní program Bešeňovou. Vyřádíme se v podobě akvabel, které se snaží vytvořit BLATOUCH. Tento květ se skládá z několika přepůlených lístečků, a tak kreativní Masox předvedl tento jeden ojedinělý lístek. Všichni pochopili a na povel si sundali plavky, potopili se směrem k sobě a vystrčili své holé okvětní lístky nad vodu. Pohled to musel být náramný. Škoda, že ta voda je tak hnědá. Okolní rochnící se lidi bavíme také lesem chodících nožiček, lachtany a tradiční hrou na točenou. V momentě, kdy varhánky na dlaních a chodidlech začínají pálit, je čas ven a hurá na připravovanou HANGÁRPÁRTY. Samozřejmě zde nechyběla oblíbená živá kapela, bar, tanečky na stole s polostriptýzem, borovičkové smrště ........no coment.

STŘEDA – PÁTEK „Tak takhle se tady v Evropě závodí!“ udiveně konstatuje Martina, která se nedávno vrátila ze států a s nadšením se přihlásila na své první závody. „Co jsem v Evropě, tak jenom chčije!“

Skalní piloti, kteří zde vydrželi trpět ve stanu a zimě si vždy našli nějakou zábavu. Ale s počtem propršených dní, propařených večeru se bohužel vytrácely z tváří úsměvy a poslední naděje, že se něco poletí.

Další náhradní program byla návštěva letiště v Martinu, kde právě probíhaly plachtařské závody Fatra Open. Větroně mají jednu výhodu, a to že na ně přes plexisklo neprší. Narozdíl od nás, většina závodníků po nějakém tásku pěkně promokla. Okoukali jsme jak se vlekají, vytáhli rozumy a znovu se vracíme k hangáru. Další dny se nějak slily dokopy, buď to dělalo to počasí, nebo beznaděj. Ale nejsmutnější byl Mišo Orolin, poté co si po několikáté prohlížel sinoptiku a nevěřil vlastním očím. „Toto si nechám vytisknout a zarámovat.“ Čtyři útvary tlakové níže seděly nad celou Evropou a nemínily se nikam hnout. „Jo, jo, tak to je to Europočasí.“

Nějaký den využívám k návštěvě babičky v Beckově, situace pod Straníkem se nijak zvláště nemění.

SOBOTA Změna přišla však v sobotu ráno. Den začínal tradičně ranní přeháňkou. V deset se obloha vyčistila, naskákaly kumuly a my nevěřícně koukali. Že by to dneska šlo? V deset startuje Taťka s Elasťákem, keří se chytají. Super, jdeme letět. A tak si užíváme trošku divočejší termiky po ránu. Základny nejsou moc vysoko, ale je překrásné lítat mezi kumulkama, vzduch je průzračný a trochu to s námi cvičí. Na breefing někteří přistávají na startu. Ale když vidím Hormona, jak sebou švihl do kopce, volíme s Borgulom sedýlko. Trháme rychlostní rekord v balení padáku a výběhu na kopec. S vyplazeným jazykem jsme na startu za 5 minut 12. Ale, kolik lidí se nakonec objevilo! Udiveně zíráme na 22 pilotů, kteří už měli namačkanou trasu. Honem, honem, je Race to go! Za pět minut se startuje. Ve stresu mačkám džípárnu, hážu na sebe výstroj a startuji 10 min po první skupince, která v tuto chvíli spokojeně vytáčí základnu. Hele, asi nám to vypnuli! Tak jak se dopoledne nedalo přistát, potupně jsme vyhnili spolu s Kolesom a Borgulom. Naštěstí pohotový svozař pro nás dojel. Ale v tuto chvíli už byla většina závodního pole na trati! Sakra! Neváhám a dnes již po třetí do toho skáču. Vítr zesiluje, moc se neprosazuji a tak vyčkávám při svahování na silnější bublinu. Konečně přišla, neváhám chytím se jí a vytáčím základnu. Mezitím se nasouvají na oblohu cirry, které zastiňují údolí a taky termiku. Byl to dnes poslední stoupák, a tak letím na záfuk. Přistát se mi podařilo za Ladonhorou, kde mi místní děti pomáhají balit padák. V tu dobu také přistávají všichni závodnící s tím rozdílem, že měli půlhodinový náskok a pár kilometrů navíc.

Taťka si testnul svou první negativku na svých prvních závodech a byl z toho úplně nadšený. S dobrou náladou, že to vyřešil přijel pro mne na místo vyhnití. Tento den se uznal jako jediné platné kolo, s tím, že vítěz soutěže se stal Karel Vrbenský s uletěnými 16 km a v ženách Hanka Matyásková s 13 km.

Doufáme že další týden bude ve znamení lepšího počasí, nebo tady fakt umrzneme!!!