• Jaká je tvoje specializace v paraglidingu a co tě k tomu přivedlo?
Padákovým sportům se věnuji od roku 1998. Můj první seskok byl s kulatým padákem v malém klubu v malém městě. Ten jeden skok všechno změnil. Absolvoval kurz AFF a naplno se ponořil do skydivingu. Dělal jsem létání ve formacích, zkoušel freefly a wingsuit a léta jsem trávil ve stanu na dropzóně.
Kolem roku 2007 nebo 2008 začali kamarádi skákat BASE a používali na to skydivingová křídla. Bylo to divoké, nebezpečné, až bláznivé. Dlouho jsem to jen sledoval, ale pak jsem raději odešel a dal se na freeriding.
A tak začala další kapitola, Sibiř. Freeride byl pro mě koníček. Skákal jsem triky v malých střediscích a možná jednou za rok se dostal na měsíc do pořádných hor. Ale tři prašanové dny za sezónu? To mi nestačilo. Vybavení se změnilo, sport se vyvinul. Teď tomu říkáme speedriding.
Práce a život mě pořád dost zaměstnával a každý rok jsem odkládal kurz speedflyingu. Až v roce 2018 jsme s kamarádem otevřeli dropzónu a vrátil jsem se do oblak. A v roce 2020, díky covidu, jsem konečně absolvoval kurz speedflyingu. A tam jsem našel to, co jsem celou dobu hledal.
• Na jakém křídle létáš a čím je pro tebe výjimečné? Jak zlepšuje tvůj zážitek z létání?
Momentálně létám na lehké verzi Pixelu velikosti 9m. Křídel je na trhu spousta, ale pro mě tohle představuje dokonalou rovnováhu. Výběr křídla není o tom, co mají kamarádi, ani o tom, co frčí na sociálních sítích. Je to o pocitu, o tom jak létá, jak s tebou „mluví“.
Věděl jsem to hned po prvním letu s prototypem na podzim 2024. Pixel byl ten pravý. Je to tvar mého srdce.
• Jaký byl zatím tvůj nejlepší let?
Ve Španělsku, na Peña Oroel. Výstup a let s šestnáctimetrovým miniwingem. Slunce zapadalo. Celý svět se zbarvil do zlata. Krátce po startu se ze skal podél svahu zvedla skupinka supů. Obklopili mě, tiše a klidně. Kroužili jsme spolu v posledních záchvěvech termiky.
Takovým momentům říkám „setkání s Bohem“. Ty chvíle nechtějí svědky. Když jsem přistál, zjistil jsem, že kamera je vybitá. Žádný záznam. Ale když zavřu oči, pořád to vidím.
• Máš nějaké rituály nebo rutiny před vzletem?
Před každým letem si vizualizuju celou trasu. Vím přesně, kde otevřu nebo zavřu trimy, kde to zanořím, kde musím zůstat vysoko a hledat nové lajny a kde přistanu, když se něco pokazí. Kontroluju postroj i když jsem ho nesundal. Šňůry, trimy, počasí, vzdušný prostor.
A pak už je čas se odhodlat.
• Jaká je nejcennější lekce, kterou tě speedflying naučil?
Speedflying je tak nebezpečný, jak nebezpečný si ho sami uděláme. Ve skydivingu za tebe spoustu věcí dělají jiní. Někdo pilotuje letadlo, sleduje počasí, sbalí záložák, dává pokyn ke skoku. Ty jenom vytáhneš padák a přistaneš. To je tvůj úkol.
Speedflying je jiný. Ty vybíráš lajnu, posuzuješ podmínky, připravuješ vybavení. Není tam nikdo jiný. Žádná záloha.
To je ta lekce: je to celé na tobě. A právě proto je to tak upřímné.
• Kam myslíš, že tě tvoje paraglidingová kariéra zavede?
Nikam. A to je naprosto v pohodě. Udržuje mě to naživu. Díky tomu skutečně cítím, co to znamená žít.
