„Teda, to byl ale nápad jet do Sofie pravidelnou autobusovou linkou.“ Bulharská společnost nekypěla komfortem, zato my si jej v „klimatizovaném“ autobuse udělaly samy. Poloha ležícího střelce v uličce sice hrozila tím, že vás někdo zašlápne, zato drncání vás dostalo do jakéhosi polokóma, ve kterém se dalo přečkat 24 hodin jízdy. Asi nejintenzivnější zážitek jsme si odnesly z cesty Sofie – Sopot, místními oprýskanými upatlanými a smrdutými vlaky, plné cikánů. Navštívit a dokázat použít toaletu v tomto vlaku byl nejsilnější a nejodvážnější čin. Náladu nám zlepšuje galantní cvaklístek, který nás zve na kávičku na jedné z mnoha zastávek se slovy: „Však vlak počká“.
Blížíme se k cíli naší cesty a již z dálky obdivujeme hřeben pohoří Staré Planiny, táhnoucí se od východu na západ celým Bulharskem. Různorodá krajinka se nám zamlouvá a lehce připomíná španělskou Piedrahitu. Z nádraží zařídíme odvoz přímo pod lanovku. Jediné, čeho se ten den zmůžeme po náročném cestování, je návštěva místního kiosku a ochutnávání výborného místního piva Zagorka, které se stalo našim oblíbeným drinkem. Místo pro naše stany nalézáme hned vedle přistávačky u čisté řeky ve stínu pod ořechy. Chrochtáme si do té doby, než se přižene první bouřka s průtrží mračen. Hladina řeky se zvedla natolik, že jsme musely ještě v noci evakuovat náš kemp.
K příležitosti tohoto prestižního závodu se sjelo 92 pilotů různých národností, jak za poznáním, tak si zazávodit. Centrum klubu Sky Nomad se nachází uprostřed malebného městečka Sopot, přímo naproti výborné restaurace s levnými cenami. Obrovskou výhodou tohoto místa je, že máte vše po ruce a kamkoliv se dostanete pěšky. Na kopec se vyvezete lanovkou za 1,5 EU, přistanete na místo, odkud je to 15 minut pěšky do klubu, no prostě ráj na zemi. Navíc ta neuvěřitelná pohoda a přátelská atmosféra. Spousta Evropanů zde tráví své prázdniny. My si toto místečko zamilovaly také.
A co létání? Měly jsme možnost být ve vzduchu téměř každý den. Odletěly se však pouze tři platné Tásky, které stačily k validaci závodu. Po zkušenosti z Pieve si tentokráte beru zátěž v podobě 8l vaku vody, které je potřeba vynést od lanovky spolu s báglem na startoviště.
Hanče, ta to měla lépe zařízené, stačlo mrknout očkem a už tu byl dobrovolník nosič sherpa Sasha. Obrovské travnaté startoviště natočené na jih, umožňuje start pro mnoho závodníků. Prakticky se zde dá létat téměř celý rok, nejlépe za slabé severní situace. My měly možnost polétat jak pod totální dekou, startovat za silného SZ větru do rotoru, tak i vychutnat ideální podmínky. Disciplíny byly typu „Speed run“, „Race to goal“ a pro nás novinka, „Open distance“, čili kdo doletí nejdále. Hřeben travnaté Staré Planiny naskýtal úžasné pohledy na její členitost, s pasoucími se stády koňů a spousty vodopádů. V rovinách se naopak dalo výborně číst jak z terénu, tak se řídit chodem mraků.
Celkový dojem zakončila disciplína dlouhá 95 km, kterou jsme si náležitě vychutnaly a doletěly do pásky. Stejně jako před výletem do Piedrahity nás zkušení varovali před silnou termikou, střihy větru a čertíky. Čekaly jsme mazec, namísto toho jsme si lety užívaly. Že by snad stabilní křídlo přispělo k našemu komfortu?
Závěrečné vyhlášení a ukončení proběhlo pod lanovkou, nikomu se však nechtělo odjíždět a tak se hromadně přesouváme na jednu z místních diskoték. Jako taxik nám posloužilo policejní auto. Chlapíci se netvářili moc nadšeně, ale když zjistily, že jim sedí 4 cizinky na zadní sedačce s pivem v ruce a úsměvem na rtu, přeci jenom obměkli. Tož děvčata, přeci jenom musíme ty naše vítězství oslavit! Hanče své prvenství a já druhou pozici a Marťa krásné 7 místo.
