Opet jedeme na kopec, obloha je lehce zacirovana, zbytky rozpadle oblacnosti, mezitim prosvita slunce i nadeje na dalsi odletene kolo. Nekteri by byli hodne radi, kdyby prave dnesnim dnem skoncily zavody. Jini naopak ziji v nadeji, ze prave dnes mohou dohnat bodovou ztratu a vylepsit si svou pozici. Tak ci onak, sanci mame vsichni stejnou.
Po vypsani discipliny cilovy let 60 km po vetru, nastava okolo startu podivana. Dobrodruzstvi zacalo pro prvni zvedajici se skupinku nad startem, kdyz se na ne docela zblizka priletel podivat ultralehky virnik. Nasledovala prvni double acro sestava Korejce a Karolin Brille. Necekane setkani techto dvou pilotu koncilo odhozenim zalozaku Karolin. Celou prihodu sledujeme ze zapadniho startoviste, kde vubec nefouka. Ne moc presvedcene startujeme s Petulou na jihu. Jeste jsem vsak netusila co se stane. Sleduji oranzovy padak visici na stromech pod startovistem, vida pilot se hybe, vse vypada v poradku.
Asi po trech minutach letu bojuji stale ve stejne vysce a tocim blizko kopce. Po odvraceni smerem do volneho prostoru dalsi prekvapeni. Padak letici primo proti mne. Strhavam padak do negativky ve snaze se mu vyhnout, ale je pozde. Primym narazem prolitam telem stredem snur, jeji vrchlik mam zamotany kolem celeho tela. Vse se deje v rotaci a ritime se rovnou k zemi.
Neni cas nad nicim premyslet. Pracuje za me nejaky automat, nevnimam krik Tracy, nevnimam casoprostor, jen sakra nahmatat tu kliku od zalozky, najit volny prostor a hodit to. Cely proces se zdal jako vecnost v jedine sekunde, vse vidim zpomalene a zaroven zrychlene, hlavne priblizujici se zemi. Konecne citim jak zalozka zabrala. V tom dopadame obe na zem. Ja z casti na protektor, Tracy za sileneho kriku, ktery ted vubec nevnimam na bok. Lezi schoulena na zemi, nehybe se.
Rychle se vypinam tresoucima rukama ze zamotaneho postroje, hlasim nasim do vysilacky ze jsem vpohode. Zjistuji, ze je Tracy pri sobe a muze hybat vsemi koncetinami. Obema se ulevilo. Trapi ji bolest zad, nehybu s ni, jen se snazim vyprostit jeji telo od snur a ulevit v postroji. Blizi se zachranny team, za krovim zaroven spatruji paparaziho, lovici tragicke senzace a posilam jej do haje zeleneho. Misto aby pomohl, lovi speky.
Podavam vysvetleni policii, zachranari poskytuji prvni pomoc a transport do nemocnice. Mezitim hodni pomocnici sbalili veci a odvezli do Head Quateru. Po vysetreni shledavame, ze Tracy ma kompresi jednoho obratle, nastesti ve vybornem stavu, takze ji druhy den pusti z nemocnice jenom s korzetem. Prudkym narazem a vyplavenym adrenalinem mi zatuhly veskere svaly na tele a trosku to odneslo opet leve koleno. Takze se ted citim jak duchodce. Jak by rekl Karlik: „Je neskutecne, jakym zpusobem Renca vyvazne ze vsech kritickych situaci ktere si sama privodi.“
V prubehu techto udalosti vestina pilotu pokracuje v letu. Do pasky doletlo 27 pilotu vcetne Martina Orlika a tradicniho posledniho vlajkonose Tomika Braunera. Pred pasku to posadil Papousek, Karlik a opet Davidek, ktery se do cile letos asi nikdy nedostane. Zbytek zavodniho pole byl prubezne roztrousen po trati. Velkeho smolika si dnes vybrala Petule s Valicem a Gasperem, kteri sedli na 10 km. Tim prisla sice o sanci na vitezstvi, ale nejdulezitejsi pro ni bylo, ze se to dopadlo vsechno dobre.
„Hlavne at se nikomu nic nestane, hlavne at se nestane nic nam a hlavne at se nestane nic me“. Asi jsme si zapomneli dneska na startu rici tuhle zaklinaci formuli, nastesti nas hlidali tam zeshora.
Zatimco se za okny domu vsichni certi zeni, vichrice s prudkym lijakem, dopisuji tento clanek a neustale premyslim nad vcerejsim zazitkem. Uvedomuju si co je v zivote nejdulezitejsi. Jenom kvuli takoveto chybe to mohlo skoncit tragicky. Diky vsem andelum straznym. Od letani me to ale neodradi, ba naopak, ale je potreba si obcas uvedomit vlastni i cizi chyby, a predejit jim.