Upravit stránku

Na jih Španělska, kde pokračoval letošní světový pohár druhým závodem, se sjela nebo spíše slétla, celá světová špička. Sto dvacet pilotů především z Evropy se postupně sešlo v horském středisku Sierry Nevady, aby zde předvedli svůj um pod vrchlíky padáků. Mezi nimi také velká část české a slovenské reprezentace. Juraj Kleja, který přijel se svým osobním trenérem Mišem Matějičkem a obytnou dodávkou, postupně vyzvedl na letišti v Malaze Tomáše Lednika, mě, Petru Krauzovou, Radka Večeřu a Miša Orolina.

17. 6. 2000 Ráno jako vymalované, nebe bez mráčků, bezvětří, ostré slunce se opíralo do skalnatých vrcholků, které se tyčí do více jak třítisícových výšek. Petra s Radkem sehnali super ubytování za slušnou cenu v Siera Nevadě. V office jsme sehnali předpověď počasí a jeli na startoviště. Kolem 13.00 startuje Tomáš a snadno se uchytává ve velice slušném stoupání, odhaduji to tak na 4m/s. Pak startuje Mišo Orolin a za ním já. Základny mraků jsou dost vysoko, netroufám si odhadnout kolik. Po zhruba dvacetiminutovém točení a přelétávání do lepších stoupáků dosahuji výšky 4760 metrů nad mořem. Nikdy před tím jsem tak vysoko nebyl. Kupodivu nepociťuji žádné problémy s dýcháním. Mraků je dost a všechny hodně vysoko. Prozkoumáváme okolí a všichni postupně sedáme zpět na startoviště kolem 16.30. Všichni jsme se shodli na tom, že závodění tady bude náročné. Večer se potkáváme s Ondrou Dupalem, který po problémech s dopravou svého batohu, dorazil z letiště v Alicante.

18. 6. 2000 První závodní den – předpověď silný JV vítr, briefing se odkládá na 14:30. Přestože je docela dost hodin startujeme v 16:10 na 50 km dlouhou trať se dvěma otočnými body na úpatí pohoří Sierra Nevada. Skvěle se vede Ondřeji Dupalovi, který prolétává za Martinem Brunnem jako druhý. Postupně dolétává do cíle 80 pilotů.

19. 6. 2000 Počasí – 1/8 kumulů nad horami, později odpoledne i v rovinách, vítr JV, později západ. Nechtěli jsme věřit tomu, co jsme viděli napsáno na tabuli. Disciplína – free distance – to znamená, že se určí osa, po které by se mělo letět – zpravidla po větru a hodnotí se pouze uletěná vzdálenost bez ohledu na čas. Všichni jsme se shodli, že dostat se zpět do hotelu bude náročné. Ještě si dobře pamatuji, jak jsem se v 97 roce vracel v Piedrahitě v půl čtvrté ráno z šestihodinového přeletu. Ze začátku letěly stále velké skupiny po třiceti až čtyřiceti lidech. Asi po 100 kilometrech se začaly skupiny zmenšovat. Ještě v 19:30 na 140 kilometru točilo třicet pilotů základnu ve 3 400 metrech. Nejlepší piloti uletěli přes 190 kilometrů a přistávali po 21 hodině. Svoz byl excelentní – zpět do Sierra Nevady jsme dojeli v 7:30 ráno.

20.6. 2000 Nelétá se. Všichni jsme natolik unavení, že se nám o nějakém létání nechce ani bavit. Navíc se dozvídáme, že Ondra včera spadl, má zlomenou nohu a letí zítra domů. Večer grilujeme a ochutnáváme skvělé španělské víno.

21. 6. 2000 Dnes poprvé za celou dobu, co jsme tady, se objevují první kumuly již před polednem, zhruba ve výšce 3000 metrů, a v celé oblasti Sierra Nevady je jich tak 5/8. Poměrně krátká disciplína vede přes startovní šipku, kde si pilot může vybrat čas odletu tím, že vyfotí měnící se znak do cíle vzdáleného 90 kilometrů severním směrem. Hned po startu se dostáváme do slušného stoupání a první skupinky pilotů letí na 7,6 kilometrů vzdálené odletové hodiny. Fotím předposlední čas a vydávám se stíhat piloty letící přede mnou. Některé piloty jsem doletěl, jiní, kteří fotili o 10 minut později poslední znak, mě předlétávají. Dvacet tři kilometrů před cílem musím zrychlit, protože mi zbývá už jen slabá půlhodina na dolétnutí do cíle, který se zavírá v 19:00 hodin. Daří se mi nalézt silné stoupání rychle se zvedám do 3000 metrů a vydávám se na závěrečný, sedmnáctikilo­metrový dokluz. Podpora větru do zad je značná – GPS udává rychlost vůči zemi 70 km/hod. To bych snad mohl stihnout. Čtyři minuty před 19 hodinou prolétávám páskou. Za mnou dolétá také Petra a Radek, ti však už po uzavření pásky, a přijdou tak o časové body. Všichni už sedíme v autobuse, když jako poslední dolétává Tomáš. V pouhých 50 metrech něco málo před 20 hodinou.

22. 6. 2000 Mraků opět dost, ale níže než včera. Task Comitee se dohodla na trati 84 kilometrů přes jeden OB, v podstatě stejným směrem jako včera. Vítr má k večeru zesilovat a měnit se z JZ na Z-SZ. Otočný bod – vysílač před jednou z mnoha úplně stejných vesnic, se stává pro mnoho pilotů záludným – dolétává se téměř proti větru, který při zemi ještě zesiluje. Toto kolo skvěle letěl Juraj Kleja, který u otočného bodu měl zhruba 10 minut náskok před všemi piloty. Rychle se zvedl do základny mraku (3 300 metrů) tak, jak to snad umí jenom on, a s větrem v zádech se vydává jako první na závěrečný dokluz. Podle jeho slov, to z výšky 3 300 metrů a necelých 17 kilometrů do cíle viděl jako jistotu prvního místa v cíli. Před sebou neměl jediný mrak, jediný rozpad mraku – modro. Smůla – klesání –4 – –6m/s po celou dobu dokluzu ho posadilo 700 metrů před páskou. Chybělo trochu štěstí nebo aspoň nějaká 0, na které by se svezl a čekal by dobrých deset minut na druhého v cíli. Zatímco má již sbaleno a odnadáváno, dolétává do cíle jeden pilot za druhým – celkem ten den vidělo cílovou pásku 66 pilotů. Aby se dostal do cíle, musel podlézt dálnici. Našel si velice rozumný způsob, jak se přes frekventovanou cestu plnou aut se španělskými řidiči naladěnými v rytmu samby, dostat. Našel si podchod – při vstupu byla výška přes dva metry, na druhém konci však sotva metr, a tak se velice komickým způsobem protlačil po čtyřech s batohem na druhou stranu, a to měl štěstí, že se ten den vracely kozy z pastvy o něco později.

23.6. 2000 V 11:30 na briefingu organizátoři oznámili, že dnes je – co se počasí týče – the best day – a proto se bude startovat co nejdřív, aby se uletělo skutečně hodně. Na závěr briefingu pak ještě zazněla kratičká věta: „Vezměte si s sebou velké mapy.“ Možná mysleli rovnou globus. Výjezd na start autobusem s otřesným řidičem nás už moc nerozházel. Tento autobus se zabudovanou dvou rychlostní převodovou skříní se řítil ke startovišti rychlostí couvajícího šneka. Na startu jsme zabrali ty nejlepší fleky bez velkých šutrů, připravili si všechny věci a šli na briefing. Cestou se zastavuji u Ďura, který, jak se navenek zdá, se již vzpamatoval ze včerejší smůly a sděluje mi, že na briefing ani nejde. Beru jeho foťák a jdu se kouknout na to překvápko. Oficiálně ještě briefing ani nezačal, ale mezi piloty, kteří mají lepší přístup k informacím, se šušká něco o čísle 245,3. Moc mi to nejde do hlavy, trápím se, v jakých je to asi jednotkách, ale v km asi ne. Briefing – dostáváme mapu tak jedna ku milionu a souřadnice cíle. Jo – 254,3 km vzdálený cíl – to si snad dělají kozy, vždyť by to byl evropský rekord, to nás budou svážet do vánoc a já nemám koupeného kapra. Fotím tabuli s číslem 254,3 a jdu se na to psychicky připravit. Ďurovi dávám foťák, novou mapu, souřadnice sdělují to slavné číslo, suše k tomu poznamenává pár nepublikovatelných slov. Mišo Orolin se mě ptá, jestli nemám zaručenou pánskou ochranu, protože neví, kam bude během těch 7 – 8 hodin vylučovat ranní meloun. V době otevření okna na startu nefouká nic, v nárazech h … .o. Zvedám padák, běžím, jak můžu, ale jedna strana je zaklopená, vrchlík se stáčí a jde k zemi. Se zpožděním startuji podruhé a letím ke vzdálenému cíli. Prvních 50 kilometrů je kupodivu proti slabému větru. Dostávám se z hor do rovin, kde jsou základny mraků 3100 – 3300 metrů. Opouštím jednu základnu mraku a směřuji k základně dalšího. Letím však ve velice silném klesání až takřka na podlahu. Ve výšce asi 200 metrů nad zemí nalétávám do stoupáku, který asi po 300 výškových metrech zesílí natolik, že než se dostanu pod základnu mohutného kumulu, tak mně čtyřikrát úplně vypne vário. Vždy jsem naletěl do středu stoupáku, vário zaječelo, pak se vymazalo, po minutě zase naskočilo, objevilo se datum 1.1.98.12:00 zaječelo a vypnulo. Tak silný stoupák jsem ještě netočil. Šlapu do speedu a snažím se dohnat někoho, s kým bych letěl dál. Vezu se z jedné základny pod druhou a asi 50 kilometrů uletím za méně než hodinu. Vítr se konečně stáčí aspoň na západní – tedy bokem k naší trase. Na 110 kilometru začínají zase kopce, na kterých jsou již poměrně značně vyvinuté kumuly. Celé pohoří je dost zastíněno jejich rozpady a nově vznikajícími kumuly. Další část chci letět po úpatí tohoto pohoří, kde se slunce opírá do svahu. Je již kolem 19 hodiny, ale termika je pořád kolem 3–4 m/s. Držím si co nejvyšší možnou výšku, abych při závěrečném klouzání z poslední termiky doletěl co nejdál. Přistávám u neznámé vesnice na 160 kilometru ve 21:20. Po 7 hodinách a 40 minutách toho mám opravdu plný brejle. Balím věci, vytahuji mobil, jééé, dokonce je tady signál, čtu si SMS od Tomáše, že se za chvíli potkáme v místní hospodě, protože mě právě viděl sednout. Tak já letím 160 kilometrů úplně sám a přistanu u stejné vesnice jako Tomáš!? Voláme organizátorům na svozové číslo a hlásíme svou polohu. Ujišťují nás, že svoz bude u nás hned. Oba víme, co ve Španělsku znamená hned a jdeme klidně do místní hospody na salát. Ten bleskový svoz jsme promeškali, a tak voláme znovu. Dostaneme ujištění, že již pro nás jedou. Nakonec se zpět do Sierra Nevady dostaneme dodávkou ve 3 hodiny ráno.

Další den se už nelítá, i když počasí na lítání je. Balíme a jedeme k moři. Svou skvělou formu potvrdil Mišo, který v posledním kole uletěl 179,9 kilometrů a dostal se na celkově výborné 10 místo.

Ďuro, který měl kupu smůly, ale jinak podal výkon odpovídající světové špičce skončil 65, já 66, Tomáš 72, Radek 85 a Petra 101.

Malá statistika: Vítěz nalétal během pěti závodních dnů: 576,8km.

Oblast Sierra Nevady patří k mimořádně termickým místům, vhodným pro velice dlouhé lety. Mistrovství světa které by se v mělo zde konat příští rok v rámci druhých světových leteckých her tak zřejmě přiláká mnoho špičkových pilotů z celého světa a jistě nebudou chybět pokusy o nové evropské a možná i světové rekordy!

Výsledky:

  • TSUJI Tsuyoshi – Boomerang M – GIN (J)
  • BRUNN Martin – Krypton 23 – NOVA (A)
  • PUTHOD Thomas – Boomerang M – GIN (F)
  • HEDIGER Andy – Omega 5 – ADVANCED (CH)
  • CORTELLA Denis – Boomerang M – GIN (F)
  • OROLIN Michael – RX 26 – Gradient (SK)
  • KLEJA Juraj – Millennium – Edel (SK)
  • MICHNA Milan – Fever 24 – SKY Paragliders (CZ)
  • LEDNIK Tomáš – Fever 24 – SKY Paragliders (CZ)
  • VEČEŘA Radek – Meep-Meep MAC (CZ)
  • KRAUZOVÁ Petra – Sense MAC (CZ)