Cestou na ranní meeting prohlásil Davidek: „Já už tomu počasí v Japonsku rozumím, tady se nejlépe lítá po tom, co dva dny prší. Na breefingu navazuje Karlík: „Počasí, to předpovědět umí, akorát neumí předpovídat čas. Mě se to zdálo divné, touhle dobou by už měla být dávno tma.“ A dole pod kopcem hlásí Radek „To počasí si tady dělá ještě větší prdel než u nás. Do otočáku mi chybělo jen 200 metrů, ale bylo to 20 minut před otevřením startovního okna.“
Tasky jsou tak rychlé, že neztíháme za letu vytáhnout ani foťáky. Jedna hodina odpoledne a už má 80 závodníků zkažený celý den. Většina sedí v headquateru a sleduje v přímém přenosu zbývajících 40 pilotů pokračující na 101 km dlouhé trase. Start do rotoru podle pořadníku, ať jsou podmínky jakékoliv, poslušně do toho skáčeme. Štěstí mají ti vepředu, stihnou se zvednout nad kopec a vyčkávat do otevření okna ve 12 hodin. Zbytek tryskovou rychlostí končí na přistávačce či okolních rýžových políčkách. Slunce vysvitlo v momentě, kdy byla většina na zemi. Štěstí pro vedoucí skupinu. Z našich pokračuje Tomík, Davídek, Martin a sprintér Karlík. Na přistávačce bylo opět veselo. Tíhu vyhnívky jeden Japonský závodník neunesl a válí se tu smíchy na zemi. Celých sedm minut dolů!!! Peťule 4 a Renča dokonce 3 minuty. Zatímco zevlujeme, Robert Bernát je stále ve spojení na megadlouhé vysílačce s Rafalem Lukoszem. Partička je už na 40 km. Většině spadli koutky. Pro uznání Tasku je potřeba aby ze 120 pilotů 30 závodníků uletělo minimální vzdálenost 30 km. Utěšujeme se slovy: „Lepší je si zkazit náladu na začátku sezóny, pak už není co zhoršit, jen vylepšovat.
Ve dvě odpoledne je vymeteno, kumuly naskákané a většina se hrne opět do vzduchu. Šestkové šprajcy, lať jak prase. To snad není možné, chytají se za hlavu. Peťule si jde pouštět vrtulníček a my s Pacošem vyrážíme pěšky na nejvyšší vrchol zdejšího hřebene, horu Tsukuba. Kolem osmé večer je partička ze svozu spátky. Do cíle se podařilo doletět osmi pilotům. Vítězem dne se stal francouz Denis Cortela, skvělé druhé místo obsadil Karlík a třetí Davídek. Pár kilometrů před pásku posedala původně vedoucí skupina včetně Tomíka a Oslíka. Z žen nejdále doplachtila Anja Kroll a Keiko Heraki, kterým se jako jedinným podařilo zvednout. Velká radost pro českou partičku a těch pár pilotů, většina je jinak naštvaná nebo smutná. My to hodnotíme tak, že se v danou chvíli nedalo nic lepšího vymyslet. A pro organizátory tasku, chtělo to chvilku počkat, až se to rozsvítí. Čekají nás ještě dva závodní dny, ale vypadá to, že karty jsou rozdány, ale necháme se překvapit (hlavně počasím).