Na Obectovské letiště jsem i s rodinkou dojel již v pátek. Předpověď počasí stála za prd a tak bylo jasné, že létat půjde jen v pátek a možná v nedělu. Na letišti se nás hned ujali hlavní organizátoři a majitelé letiště, věčně usměvaví, manželé Komárkovi. Nasměrovali nás, kde rozložit Bobynu, kde můžeme jíst, co pít a hlavně kde a jak lítat. Vítr vál kolmo na dráhu a vzrostlá kukuřice dávala tušit spousty legrace na startu. Soumrak se blížil a tak nebylo na co čekat. Malý briefing před startem kvuliva balonářům, kteří okupují nedaleký hrad Bouzov a vzhůru do vzduchu. Nejprve jsem si to namířil k nedaleké řece Moravě, jejiž meandry a různá slepá ramena vytváří nádhernou podívanou pro nás vzduchoplavce. Cestou jsem pozdravil několik fotbalových zápasů a spousty místních obyvatel. Je vidět, že náš sport není v této lokalitě příliš rozšířen, neboť vůbec nikdo nehrozil, ba naopak všichni usilovně mávali. Po prošmejdění všech zátočin řeky jsem se vydal na čučku za Kájinkem na Mírov a odtam jsem již spatřil trs balónů, jak se žene směrem po větru. Evidentně nikam daleko se jim nechtělo, neb výška jejich letu zřídkakdy dosáhla k 10metrům nad zemí. Někteří opravdu i sbírali šišky v lese, jiní kontrolovali výrobní čísla na hromosvodech v přilehlých vesnicích. Udělal jsme jim tedy vzdušný doprovod, pokynul s piloty balónů a letěl zpátky na letiště. Tam se již mezi tím co jsme poletoval sjelo už zase pár pilotů a tak se pomalinku začal rozbíhat náš pilotní večírek. No ale to už většina znáte. Pivo teklo proudem, nějaký ten panáček a různé míchané nápoje. K jídlu byli buřtíky a moooc dobré tvarůžkové chlebíky. Zpestřením naší stravy pak byly na roštu připravované, kukuřičné klasy. Seděli jsme dlouho do rána a teplota kolem 19stupňů, nám umožnila se i správně rozparádit. Údajným vrcholem večera byla moje hra na kytaru. Tak jak jsem loni slíbil, tak jsme učinil. Někteří při mé hře i začali zpívat, za což jim dodatečně děkuji. S mým hudebním hluchem, se ani nic jiného nedalo čekat.
Ráno nás výjimečně nevzbudili pilotní nadšenci svým neustálým hrčením svých strojů, ale lehký deštík, který se evidentně jen tak nehodlal utišit. Po krátké snídani a lehkém vystřízlivění jsme si nabrífovali kulturu s dětmi. Zajeli jsme do Loštic okouknout, kde že se to dělají ty tvarůžkové dobroty a pak návštěvu místních jeskyň. Mladečské jeskyně byly moc povedené a ať jsem se snažil sebevíc, nepovedlo se mi tam ztratit. Později odpoledne se počasí začalo umoudřovat. Déšť ustával a i vítr byl příznivý. Starty ale byly pořád kolmo na dráhu, což bylo pro některé piloty opravdovým oříškem a tak nebyla nouze o zajímavé startovní kreace. Nakonec jsme se do vzduchu nějak vnutili všichni a tak zanedlouho celé nebe nad Obectovem bylo pokrytou spoustou barevných vrčících věcí. Většina hned nabrala kurz občíhnout balóny nad Bouzovem a pěkně si z vrchu prohlédnout to jejich počínání. Já jsme se po delším váhání rozhodl, že tam i přistanu a tak se zbytek moji rodiny přemístil k hradu, kde jsme si vychutnávali dobrůtky místní pouti. Po přistání mě hned obstoupil dav a všetečné otázky nebrali konce. Asi se jim to líbilo. No bylo tam prej něco kolem 9000 lidí, a to už je dav.
Večer balonáři vytvořili moc pěknou balonovo-světelnou show. Pak jsme jeli opět na letiště, kde již to fakt vřelo. Kudrnáč a Hálovka předváděli kreace na kytaru a hlasivky. Bylo to fakt super a jedna bránice nezůstala v klidu. Druhý den ráno už bylo počasí luxusní a tak někteří zase, na mě zbytečně brzo ráno, začali vrčet a poletovat nad karavanami. No děs. Nicméně já jsem se již pobalil a vyrazil k domovu.
Byl to moc povedený slet. Nalítal jsem sám osobně něco kolem 5 hodin a to počasí dopředu slibovalo tak maximálně 30minut někdy před západem. Je potřeba si uvědomit a zapamatovat, že na slety se nejezdí jen lítat. Je to v první řadě setkání lidí se stejným postižením a pokud se někdo bude ohlížet jen na počasí, tak si na sletu nikdy moc nepolítá. Chtěl bych ještě poděkovat Komárkům za supr zázemí, perfektní organizaci a jejich fajn letiště.
Děkuji a někdy zase se budu moc těšit.
Váš Tom.