Naše dopředné obavy, kde se tam vejdeme, neboť celá oblast je protkána různými zakázanými prostory, nebyla naštěstí naplněna i když mapa, kterou jsme dostali, během několika chvilek, byla celá začmáraná, kde všude nesmíme. No, nějaké to místečko, se tam ale našlo. Hned po příjezdu, jsme rozložili naše ležení, naskládali karavany do vozových hradeb, seskládali stroje, doplnili palivo a hned se jali trénovat. Bylo na co, neboť úspěch na těchto závodech, otvírá cestu na Mistrovství Evropy do Polska, a tak to, většina závodníků pojala velmi zodpovědně. Navečír proběhla registrace. Přihlásilo se dvacet pět závodníků a z toho tři do Ligy. Pak nám rozdali mapy (šílenost, v měřítku 1:60 000 a po slepení obou půlek mapy, to dal 1,5×1,5m plochy), startovní čísla a nějaké ty informace do začátku. Byla stanovena PSEUDO JURY. (tímto děkuji Všem, co si mne zvolili, musel jsem stávat o čtvrt hodiny dříve, to vám nezapomenu. ? ), no a hned se nabrífovala první disciplína na ráno, MINI –MAXI. Start v 5:00 ráno. Pro nás spáče, to bylo za trest, ale neboť jsem se na závody již předem připravoval a mněl jsem tedy naspáno ( k velké nelibosti, mého zaměstnavatele), tak jsem vstal jako rybička a hned se pustil do závodění. Mini maxi prošli bez velkých ztrát, bylo vidět, že moje ANTEA se nechá vodit, jak při malých tak větších rychlostech a tak kopání čtyř tyček, nízko nad zemí, nebyl velký problém. K odpoledni , bylo patrno, že termika začíná fungovat a tak se ředitel rozhodl vyhlásit ekonomickou disciplínu, na čtyři litry paliva, co nejdéle ve vzduchu. Většina závodníků ladila stroje, škrtila karburátory a přemýšlela o taktice letu. Po dvanácté, nás do toho pustili. Piloti nastartovali a pustili se do boje z termikou a jinými vzdušnými silami. Jen mne začal zase motor stávkovat. Po kompletní rozborce a zborce karburátoru, vycejbrání asi litru benzínu na letištní plochu, se i mne povedlo odstartovat a zapojit se do termického zápolení. Zákeřnost této disciplíny, mimo jiné, bylo i to, že jsme mohli jen do omezeného prostoru a jen do výšky 1500m. Tato skutečnost se stala osudná většině závodníků. Jediný Řezňa, neboť mu jeho stroj, žere jako tank, létal nízko a na jistotu a jen kolem letiště.Většina závodníků, ale porušila onu hranici a dostala od ředitele 100% penalizaci. Ach jo. Večer jsme si zalétli ještě slalom ( čtyřilístek) a kompletně ulítaní, jsme šli spinkat. Druhý den za svítání nás čekala tkzvn, čistá navigace. Úkolem bylo, oblétnout ve stanoveném čase, co nejvíce otočných bodů. Výlet přes sto kilometrů, takhle brzo, nad ránem, byl opravdu pěkný záhul. Nejprve byla celkem slušná zima a pak se i přidala termika a tak to nad Prostějovskou krajinou bylo občas doost divoký. Zepár pilotů nedolítlo a některým, se padáky nad hlavou i pěkně zamotali. Já byl nadmíru spokojený, Antea držela jak přibytá a já si v poklidu brouzdal, ve svých stopadesáti metrech v plným speedu a kochal se zamlženými údolíčky pod sebou.
Po přistání nám hned nabrífovali další disciplínu, rychlostní trojúhelník s omezeným palivem, ale z důvodu nepřízně počasí, byla přesunuta na další den.
Ráno se udělalo pěkně, a tak jsme to odlítli. Po přistání a svozu posledního závodníka, se ale zase rozfoukalo a tak se jen připravil na večer japonský slalom. Ten se stihl těsně před západem slunce. Ve středu, jsme se probudili do velmi deštivého počasí a předpověď nedávala příliš tušit, že se bude létat a tak jsme dostali ředitelské volno. Volného času jsme využili k hygieně v nedalekém aqaparku a k pořádnému spánku.
Další den ráno jsme již opět brázdili Prostějovské nebe. Navigace s omezeným počtem paliva, deklarovaným průletem branou a co největší vzdálenost. Zákeřností této disciplíny, bylo v tom, že kam poletíme a co budeme deklarovat, se dozvíme, až těsně před letem ve startovním decku. Takže nebyla možná žádná, velká příprava. Pěkně každý sám za sebe. Spoustu pilotů nedolítlo a nebo raději ani neodstartovalo. Silný vítr, který nás zastihl na trati, nenechal nikoho v klidu. Pohoupali jsme se tam dosytosti. Na další den , bylo připravená navigační let po křivce s deklarací rychlostí na otočných bodech. No, po křivce? Jakémsi šmodrchelu na mapě, kterou musel ředitel načmárat v nějaké slabé chvilce. Překřtili jsme to na pomstu ředitele. Do této disciplíny byl ještě zapojen hodnoceném start a přistání. Tohoto úkolu, se většina zhostila ze ctí, i když zákeřný vítr po asi šedesáti kilometrech od letiště vrátil některé závodníky rychle na letiště. Odpoledne jsme již byli všichni zase v pořádku na zemi, piloti posváženi z tratě, a tak ředitel, po odletění deseti disciplín, ukončil závody. Každý jsme si oddechli a čekali na vyhlášení výsledků. Celkově musím zhodnotit tyto závody jako velmi zdařilé s dosti velkou účastí pilotů. Spousty nových tváří na závodech naznačili, že je nutné s nimi počítat do dalších let.
Většina disciplín, byla velmi dobře a zábavně připravených a rozhodně jsme se nestihli za celou dobu závodů nudit.
Rád bych poděkoval firmě Nirvána za připravení mého stroje a SKY Paragliders za bezva křídlo.
Výsledky:
Královská kategorie PF1:
1. Koudela – Nirvána
2. Březina – Nirvána
3. Berka – SKY Paragliders
Tříkolky PL1:
1. Matoušek – SKY Paragliders 2.Andrlík – SKY Paragliders 3. Křivánek – SKY Paragliders Děkuji Berka Tomáš
