NEDĚLE 3.6. – 1.TASK
Opět vidíme to nádherné panoráma hor se zátiším nově přistavených kadibudek. Ani dnes nás neopomněl navštívit čertík, který nám vynesl, rozhodil a kompletně zamotal čtyři nachystané padáky. Na startoviště fouká ideálně, naskákané dvě třetiny kumulů a tak Task komise vymyslela 80 km dlouhou disciplínu se 4 otočnými body. Třicet minut po otevření okna je odstartováno ve dvou kilometrové vzdálené kružnici. Tento čas však nestačil pro všechny piloty, aby mohli rovnocenně odstartovat. Zatímco se první početná partička vydává na trasu, někteří se teprve pokouší o start.
Trať vedla zpočátku kolem hřebene, za kterým následoval obtížnější přeskok skalnatého kaňonu s řekou a jezery. Místečko na přistání by se zde nenašlo. Pro jistotu s výškou základny mraku se pokoušíme kaňon zdolat. Zvládáme to a sotva v polovině výšky protějšího kopce se lepíme na jeho návětrnou severní stěnu. Zesilující vítr, velký snos soupáků a dribling na sedmikilometrovém hřebeni zpomalil tempo všech závodníků. Zatímco se blížím k prvnímu otočáku v údolí, setkáváme se pod základnou s čelní partičkou na cestě zpět. Mezitím se totálně zadekovalo, nasvícená zůstala pouze jižní strana hřebene. To rozhodlo o tom, kudy se vydat zpět.
Avšak většina závodníků, kteří se vydali touto cestou, nedoletěli a zažívali různá dobrodružství. „Sice je to kratší, zato pomalejší cesta.“ Termika byla v těchto místech tak rozbitá, že jsme měli všichni pěkné hoňky uhlídat křídlo nad hlavou. Navíc zase pocit, že letíme proti větru. Nemožnost vytočit rozbité bubliny, zasekané údolí bez přistávaček nám ubralo morál a zároveň posazuje na zem. Po půl hodině vidím další skupinku, která se nám téměř ve stratosféře přehnala nad hlavou a bez větších problémů pokračuje na druhý přeskok kaňonu.
Z přistávaček si není z čeho vybírat, a tak beru i obilí. Pěší turistika přes lány ječmene končí po půl hodině, kdy konečně nacházím cestu i ostatní piloty. Vida, česká přistávačka. Spolu se mnou měli smůlu Tomáš Svoboda i Tomík Brauner. Po dvou hodinách cestování svozem jsme konečně zpět. Z auta sledujeme stále bojující piloty na trase. Skvělou formu dnes obhájil Švýcar Christian Maurer aliaz Krýgel. Z našich se nejlépe umístil David Ohlídal na šesté pozici a do pásky dolétli také bráška Kutmen a Šnajbi (Petr Kuhn a Michal Šneiberg). Po téměř šesti hodinách letu prokousal do cíle i náš Karlík Vrbenský a Radek Vyhlas. Hance Maty zas chybělo do pásky 10 kilometrů. Největšího smolíka měl dnes Honza Jílek, který si nezapnul track log v GPS a tak končí s nulou.
V kempu se u večeře všichni setkáváme a sdělujeme své pocity. Po dnešním letu jsem měla dojem, že každý létal úplně někde jinde v jinou dobu. Někdo byl totálně vyčerpán, někdo dostal pořádnou nakládačku a někomu se ani nestihlo začít chtít čůrat. Každopádně zážitky měli všichni hodně intenzivní.
