Závěrečný, v pořadí třetí seriál Evropského poháru v paraglidingu proběhl přímo v centru poloostrova Istrie, v místě zvaném Buzet. Mnozí piloti znají tento letový terén z výletů po Chorvatsku. Avšak jakým způsobem se zde bude závodit, na to jsme byli zvědaví.
Mámě štěstí, téměř po měsíci nepřízně počasí v Alpách, tréninkovým dnem jako když utne, začalo být konečně krásně. Po studené frontě je vzduch jako zrcadlo, chladný a dobrá dohlednost. Avšak termika nefunguje, a tak si s létáním počkáme na první závodní nedělní den. Česká osada čítá tentokráte pět pilotů: Tomáš Brauner, David Ohlídal, Radek Večeřa, Karlík Vrbenský a Renča Kunová. Z toho tři stále bojují o nominaci na Superfinále v Italském Poggio Bustone. Tento závěrečný seriál také rozhodne o vítězích Evropského turné, takže se máme na co těšit.
Ubytování sháníme v nedaleké vesničce Roč, se starodávnou římskou kulturou, kostelíkem a množstvím vykopávek. Malebné kamenné domečky s květinami, křivolaké ulice, zapadlé hospůdky a poletující vlaštovky, to vše dodává nezapomenutelný ráz tohoto místa. Podobně historické je samotné město Buzet, charakteristické dochovaným starým městem a hradem na malém kopci uprostřed doliny. Zatím na památky nemáme moc času, a tak se vrátím k průběhu soutěže.
Na start to máme podél Slovinských hranic téměř půl hodinky s překrásným výhledem. Přímo ze startoviště můžete vidět celý poloostrov obehnaný mořem, město Buzet a mohutnou horu Učku. Ovšem převýšení budí respekt, na úpatí to je necelých 200 m výškových, a vypadá to, že se zde vyplatí tréninkovka ze Straníku. V prvních dvou Tascích převládají západní větry s odpolední přicházející breezou, která končí termickou aktivitu. Přesto jsme během prvních dvou dní stihli polétat na všechny strany a seznámit se s terénem. V blízkosti startoviště byly krásné kumuly a silné stoupáky trhající se z náhorní plošiny, zato v rovinách termika slábne a vítr sílí. Výsledky jsou tak různorodé, že je nejasné, kdo bude vítěz. I ten nejlepší zde může jednoduše vyhnít buď hned po startu, nebo pokud si nehlídá výšku anebo opustí skupinku. Každopádně hodně zajímavý, členitý a zalesněný terén.
1.Task – 68 km Den jak víno, řekl by každý. Kumuly nad startem, silné stoupáky a na první otočák jsme letěli jako po másle. Během dne natolik zesílil vítr, který znemožnil většině pilotům pokračovat v letu. Let podél hřebene byl natolik turbulentní, téměř v závětří, že hned několik pilotů hlásilo nejvyšší nebezpečí na Safety frekvenci. Přesto organizátor rozhodl pokračovat v letu. Tou dobou už sedíme více jak 50 lidí bezpečně na zemi, jen 2 na stromech. Ti co se stihli vyzvedat, nebo přilétli později, měli štěstí a stále bojují proti větru. Jen 15 pilotů zaslouženě v cíli včetně Karlíka. Bohužel to bylo nefér vůči ostatním, kteří se ocitli v prekérní situaci a museli bojovat.
2. Task – 61 km Ovzduší se mění, dohlednost snižuje a stoupáky zeslabují. Neváhám a startuji mezi prvními. Je lépe čekat ve vzduchu a vysoko, než bojovat nízko a pozdě. Mezitím se podmínky na startu zhoršují, vítr vane opět z boku a mnoho lidí kazí start. Další skupinka končí během několika minut hned pod startem ve městě. My vytáčíme základnu, dnes ve výšce 1600 m, což je 1000 m nad startem. V kopcích to šlo snadno, zato směrem k moři do rovin, proti silnému větru to nebylo jednoduché. Stále si držíme s klukama dobrou pozici v první početné skupině a pomáháme si dohledávat stoupáky. Směrem na poslední otočák u Učky se pole rozděluje. S Karlíkem letíme více proti větru, nastoupat si a nabrat výšku, ale mraky se začínají rozpadat a čeká nás jen vítr. Setkáváme se v malé výšce s druhou skupinkou na stejném místě u posledního otočáku. Jen těm vyvoleným 14 pilotům se podařilo vyzvedat a po větru dát 11 km vzdálenou pásku. Z našich nejlépe 2.Radek a 7.Tomáš. Renča s Karlíkem na 46 km.
3. Task – 61 km podél hřebínku. Předpovědi hlásí slabší vítr a dobré termické podmínky. Startujeme o něco později, kumuly se začínají tvořit až kolem jedné hodiny, zato údolí se krásně rozchodilo. Pár minut před otevřením vzdušného startu se dolina zastínila, termiku chytáme teprve na prvním otočáku. Další bod byl Buzet, kde se všichni zvedáme nad kamenolomem a proti větru se tlačíme podél hřebínku. Chtělo to opravdu trpělivost a točit vše co přijde. Teprve před horou Učkou si odychneme a kousek trasy můžeme prosvahovat. Velmi početná skupina končí v údolí, jen prvních 11 pilotů se dostalo do cíle, z našich Tomáš a David. V malé skupince chytáme o jeden stoupáček navíc ale i tak končíme s Rafalem na 49 km a v dnešním pořadí do dvacítky. Po třetím kole se to nejhorší škrtá, takže to míchá pořadím. Průběžné výsledky sledujte na www.pwca.org
4. Task 54 km cik cak po hřebeni. Díky slábnoucí termice byl task vypsán jen po hřebeni. Přesto to nebyl zcela jednoduchý den a spousta lidí sedala cestou. Ale jako jeden z mála dní dolétlo úspěšně 45 lidí do cíle. Já po urputném boji a několika zachraňování se v malé výšce také. Už startovní pozice se mi nepovedla a startuji v zadu a níže. Bude to let na rekreuj, a tak se rozhoduji točit úplně všechno. Pár horkých okamžiků zažívám při přeskoku dolinek, ale s pár padáčky si pomáháme. Závěrečný pendl po hřebeni nebyl také jednoduchý, ale cirry se odkryly, my odsváhli poslední tři otočáky a hurá do cíle. Tentokráte poprvé vidím pásku na vlastní oči. Teplota začíná být opravdu vysoká, okolo 39 st.během dne a nic než ledová sprcha nás dnes nemůže zachránit. Zbývají ještě dva dny závodu.
5. Task – 61 km Podmínky vypadají hodně stabilně, ale po poledni se počásko vylepšuje a my se chystáme podívat až na jih Istrie. Let rovinami byl hodně pomalý a tak bylo potřeba si opět hlídat výšku. Zpočátku s Valičema a Radkem riskujeme a zkoušíme jinou stopu, poté se však připojujeme k obrovskému chumlu a pokračujeme v nízkém letu v rovinách. Spousta pilotů padá na 20 km, poté 40 km který se mi také stal osudným a do cíle se dostalo jen 16 pilotů. Zato jízda stopem stála za to, už nemíním čekat na svozku a tak s rakouským kolegou máme štěstí a za půl hoďky jsme doma. Z žen doletěla Marion Slunka, což opět míchá řádně pořadím a zítřek ve výsledcích vypadá hodně napínavě.
6. Task – 72 km Přesto že je dnešní den poslední závodní, naplánovali nejdelší task. Hlášky o silnějším jižním větru neodradilo task komisi o volbě trasy proti větru přes horu Učku až k moři. 32 km tam a zpět po větru se závěrečnou pastičkou. Zpočátku bylo hodně problematické se vůbec udržet nad hřebenem a tlačit se proti větru. Jdu si zase pro svůj stoupák do údolí a vše kontroluju spolu s Karlíkem pěkně z výšky. Mnoho pilotů končí na osmém kilometru včetně mnoha favoritů i Elizy. Díky výšce se chytám první skupiny a tlačíme se k tunelu u Učky, kde chytáme nejúžasnější stoupák týdne. Přímo do 2100 šestkovým bidlem. S přibývající výškou se vynořuje celé nádherné panorama Istrie, města Rieky v zálivu, Jadran se svými ostrůvky a celou cestu na otočný bod pozorujeme tento přírodní skvost. Proti silné breeze se těžko tlačím, pro jistotu dotáčím a tak je první skupina v trapu. Nazpět to bereme po větru napříč údolím, kde se ocitáme opět v úrovni hřebene. V blízkosti startu potkávám první skupinku vracející se od slovinských hranic odkud to bylo do Buzetu proti větru, chvilkami i závětřím. Na poslední dva otočáky si to chtělo kus nadletět po hřebeni a pak bokem na vítr cik cak a do pásky. Kdo tak neudělal, byl krátký a moje štěstí, protože jsem v cíli první z žen. Toto rozhodnutí přineslo ovoce a tak slavíme vítězství a 1.místo v ženách. Kluci si také polepšili a vlezli se do dvacítky. Kvalifikace na Superfinále v Poggio Bustone je v kapse a tak za měsíc zase přineseme další reportáž o průběhu PWC.
Výsledky Overall:
1. Yasen Savov
2. Armin Eder
3. Stefan Wyss
Ženy:
1. Renáta Kuhnová
2. Marion Slunka
3. Eliza Houdry
Zde se můžete dočíst celkové výsledky závodu na oficiálních stránkách organizátora: http://www.fastretrieve.com/PWCA/5.html Díky také za fotky ze vzduchu od Rafala Luckosze