Na kopci se bohužel neukazuje situace tak ideální, protože i zde fouká dost silný vítr. Pozorujeme dva piloty, kterým se podařilo odstartovat ještě před zesílením větru. Zdá se, že ve výšce to vypadá v pohodě, ale u země je daleko silnější proudění. Z kopce pozorujeme nádherné kumulostrády směřující do Polska. Zklamaní vyčkáváme a rozhodujeme se, kam na pěší turistiku. Krom toho se tady sjeli padačkáři snad z celých Beskyd, takže jsme se nenudili.
Kolem druhé hodiny vítr chvílema zeslabuje. Způsobují to stoupáky tvořící se před kopcem, které vítr zastavují. Neváhám a společně s Brežem do toho skočíme. Přímým letem nad údolí stále stoupám plynulou jedničkou a čekám na vhodnější okamžik. Jak se říká, nastoupila jsem si do kabinky a trojkovým stoupákem dotáčím pod základnu mraku ve výšce 2130m. Mraky jsou natažené na SV, což mě neskutečně štve, jelikož jsem si doma zapomněla pas. Svoz pod kumulusem autobusem by byl zadarmo. Tak jsem tyto krásné kumulo-řádečky musela přeskakovat a letět podél údolí Kysuce. Při každém přeskoku to vypadalo na vyhnití, jelikož jsem stále zápasila se silným bočním větrem. Nad Čadcou jsem si už dokonce dělala rozpočet na přistání, které se nepodařilo díky utrhnuté dvojce.
Poznávám novou celnici v Mostech u Jablůnkova, dále Javorový a Třinec. Už jsem doma! Po pravé straně se ještě táhnou kopečky Těšínských Beskyd, které však hraničí s Polskem . Proto vyměknu, s těžkým srdcem opouštím stoupáky a jdu po 2,5 hodinách na přistání. Škoda, kdo se dneska dostal do vzduchu a měl pas, dala se uletět stovka. Po hodině přistává na stejném místě Patrik a jdeme to společně oslavit dobrým občerstvením v nejbližším hostinci.
