Souboj vyrovnané mysli na zamrzlém jezeře
4. FAI Mistrovství světa v paraglidingové přesnosti přistání 2007, Trakai, Litva, 9. – 17.2.2007
Do malého městečka Traki ležícího na jihovýchodě Litvy nedaleko od hlavního města Vilniusu jsme dorazili den před zahájením paraglidingového MS v přesnosti přistání. Přivítala nás zima jako v Rusku. A když bylo několik posledních dní soutěže teploty jen několik stupňů pod nulou, pochvalovali jsme si, jak je prima teplo. Zima s sebou přináší nejednu výhodu, ne pro piloty, ale pro křídla. Na sněhu se nejvýše tak očistí a nemají šanci se zamotat do bodláků a keřů, zvlášť na ledové ploše zamrzlého jezera, kde se soutěž konala. Jako prozřetelné se ukázalo vzít si teplé bundy od sponzora a ty nejteplejší zimní boty. Stání v mrazu na sněhu skoro celý den odnesli někteří soutěžící pořádně promrzlýma nohama. A o nohy jde na tomto typu soutěže především, protože první dotyk se zemí znamená vítězství nebo prohru.
První den byl trénink uspořádán pro jistotu na nedalekém letišti, protože se organizátoři se obávali, jestli je síla ledu na jezeře dostatečná.
V sobotu proběhlo ještě jedno tréninkové kolo, které se už ale konalo na jezeře v blízkosti trakaiského hradu. Jezero bylo rozhodně příjemnější prostředí než letiště. Po skončení tréninkového kola proběhlo první soutěžní kolo. Co se nám nedařilo v tréninku, začalo se najednou dařit naostro. Chce to jen vypnout, nechat starosti na zemi, zhodnotit vítr a zvolit správný úhel k terči. Několik málo borců létalo i na výkonných křídlech a nepřistávali úplně zle. Už jen při jejich pozorování jsem měl pocit, jak ztrácím koncentraci a přeji si i za ně, aby, aby to klesalo mnohem rychleji. Sám jsem při předposledním letu předvedl asi nejdelší neletový režim a to tím, že jsem za neustálého pumpování řidičkami až pod zadek sklepal mnoho výškových metrů před středem terče, aby mi Cima v konečném přibrždění spadla za záda a já místo placky*, kterou jsem měl přímo pod nohou, dal jenom 50cm. Musel jsem děkovat, že mám tak prima padák, který se prakticky bez výrazného rozjezdu a propadu po takovém hlubokém přibrždění rychle nalévá a zase dobře letí, přičemž se s ním nechá ve vzduch i mocně kouzlit.
Každé přistání bylo o psychice, celá soutěž klání nervů. Mnoho soutěžících by jistě nemělo problém se trefit na palačinku*, ale v soutěži je všechno jinak. Jistá část je v rukách, v tom, jaký má člověk cit a jak zná svůj padák, ale většina je v hlavě. Ve vnitřním klidu, soustředění, v mysli, která musí být celá jen tady a teď. Vším čím může, musí pilot vnímat let, aby závěrečné přiblížení bylo vyrovnané a dotyk podrážky, která se těší na zem, byl přesně na střed. Všem to předváděl pozdější vítěz Slovinec Matjaž Ferarič, který se po celé mistrovství jen usmíval, vesele klábosil s ostatními, s úsměvem na tváři mě poplácal po rameni po mém naprosto neúspěšném a neomluvitelném přistání těsně před terčem.
Celá soutěž se nesla v přátelském duchu, mezi týmy i jednotlivci panovala otevřená a můžu říct i upřímná atmosféra. Snad ty opravdu kladné pocity vzbudila i ředitelka soutěže Violeta Grigoriante, která je neskutečně akční, dobrá organizátorka a snažila se, abychom se seznámili s ostatními a vyžili se nejen při soutěži či při čekání na start. Pěkný byl večírek, při kterém měl se tým každé země měl představit něčím „typickým pro jejich krajinu“. Sehráli jsme proto mistrovské utkání v hokeji Česko-Rusko s vítězstvím našich (což jsme považovali za typickou českou zábavu) s telegramem z Moskvy na závěr: „Gratulujeme z Moskvy k vitezstvi – stop – ropa -stop – plyn – stop“. Litevci na nás udělali dojem pohostinných lidí, možná i díky tomu, že jídlo bylo výborné, starala se něj mladá děvčata, organizační tým byl vstřícný a nejednou se někdo zajímal o to, jestli je vše v pořádku. Dojem na nás udělal též hezký závěrečný ceremoniál konající se na hradě, kolem kterého se létalo.
Všichni jsme vzpomínali, jaké je to v létě na kopci, kdy se člověk nemůže schovat do stínu a do kombinézy se obléká až těsně před letema pravděpodobně to bylo zimou a dobou strávenou venku, že většina z nás měla během šampionátu den či dva zdravotní problémy, kterým nakonec podlehla jen Markéta. Neodlétla kvůli nim poslední kolo a byla to škoda, protože v počátku soutěže byla v kategorii žen jasně ve vedení. Škoda je též našich výkonů v posledním kole, kde jsme sahali po zlatu v týmech, ale na konec na nás zbylo „jen“ stříbro. V ženách obsadila druhé místo Katka Pánková. Libor, který se většinu soutěže držel na medailových postech nakonec skončil 9. V celkovém pořadí se nejlépe umístili Kamil na 5. a Tomáš na 6. místě. [h]Na padácích Sky Paragliders létala většina týmu ČR
- Kamil Konečný, 5., Sky Paragliders Cima XS
- Tomáš Lednik, 6., Sky Paragliders Cima S
- Libor Jiroušek, 9., Sky Paragliders Fides 2M
- Zdeněk Čermák, 47., Sky Paragliders Cima M
- Markéta Tomášková, 62., Sky Paragliders Atis S
Kompletní výsledky najdete na fotogalerii
- placka, palačinka – elektronický terč