Neděle 20.4.
Organizace letošního Mistrovství Slovenska se chytli bratři Vyparinové alias „Pišta a Pišta“ na východním Slovensku. O úspěšnosti PerfectFly Cupu také svědčí velký zájem zahraničních závodníků. Kromě Subyho Lutolfa (který snad překvapí jen tím, že někde chybí), dvou Bulgarců – Goshko a Yassen Zapasen, partičky Portugalců, Ukrajinců, jednoho Ukrajince žijícího v Austrálii, jednoho Rusa a zbloudilého Holanďana nechybí ani 9-ti členná Ostravský Sky team ve složení Patrik Vyhlídal, Dalibor Kaláb, Lukáš Klím, Michal Šotek, Roman Tomíček, Ondřej Krupa a Renča kunová, dva mlaďoši z Čech Tatranka a Adam Doležal. Dohromady 59 závodníků.
Přes drobné mrholení se dnes kolona aut přesouvá 50 km pod Slubicu vedle Spišského hradu. Obloha se protrhává a naděje, že se poletí, roste. Výjezd vétřieskou na kopec byl zážitek. Krásný výhled do kraje se za pět minut zatáhl a v dáli vidíme déšť. Někteří to stihli sletět, jiní zažili ještě zajímavější sjezd na korbě vétřiesky. Nejajímavější let měl Ukrajinec, který si po acro sestavě vyrobil obě kravaty, několik twistů a zakončil to záložku. Ladným parakotoulem se svezl ladně na přistávačku a sklidil velký potlesk.
Někteří prchli do salaše na halušky, jiní se vydali na výlet na Spišský hrad a zbytek zewluje na Hajtovce (lesácká chata v areálu JZD, kde lišky dávají dobrou noc). I tak je večer o zábavu postaráno, bratři Slováci se vsadili, jestli Vrabčo vypije kalíšek hořčice s vodkou, tak si Martin zaplave v rybníčku. Tak se i stalo.
Pondělí 21.4.
Při pohledu na včerejší synoptiku dáváme naději 1:10, že se dnes poletí. Přesto nás vytáhli na Čiernou horu. Jakým způsobem? Myslím si, že v propozicích měli zdůraznit, že je tato akce „Outdoor Adventure Experience“. Na promočené lesní cestě se konal opět „VÉ-3-ES TRACK TRIAL“, kdy se několikráte sekla a hrabala. Přitom se odlehčovalo, a tak polovinu trasy šli stejně všichni pěšo. Ve sjízdných úsecích vypadal výjezd takto: Nejlepší flek měli ti uprostřed, sedící na báglech. Ti krajní se přidržovali báglů a navzájem se omlouvali, že se drží za něčí pozadí. V zákrutách to bylo napínavé, usměv na rtu zatuhnul poté, co se tam ocitla větev. Survival hadra (ale to už někde na letošních závodech proběhlo).
Každopádně přežili všichni. Na startu padají krupky s deštěm. V panice mizí všichni do lesa pod přístřeší jehličnanů, někteří zkušení skálolezci vyšplhali pod převis, a mysleli si, že to tam bude lepší. Naděje na start v bodě nula. Ale Pišta řekl: „Od dvou se to otevře“. A taky že jo. Všichni vítají sluneční paprsky a modrou oblohu. Nádherný pohled do kraje.
Je vypsaný Task o délce 26 km, slyšet je jen ťukot do GPS, fouká na komoru, tož dem na to! Šudle nudle okolo kopce, maximálně 300 nad start, přesto se první skupinka vydává za místním zkušeným směrem do údolí. Šudlání nuliček neustává. Přesto, že jsme se vydali takticky na super místa, nedali jsme ani startovní kružnici. Další grupa to posílá rovnou za šipkou a po 5 kilometrech boje vyhnívá. Jediný, kdo se tam zvedl, byl bulharský Yassen Zapasen s 9 km, Gil Navaho z Portugalska, který dal 16 km a Vrabčo. Tomu včerejší hořčičná kúra očividně prospěla. Vodku s hořčicí bude muset ještě prozkoumat antidopingová kontrola. Zatím ještě nedorazil, pravděpodobně je vítězem dne.
Úterý 22.4.2008
Dneska nikdo nevěřil, že se poletí. Portugalci jeli na výlet do Polska a zbytek jedeme k Prešovu na jižní startoviště zvané Buče. Projíždíme jak jinak než přeháňkou, obloha je ocelově šedá a naděje na let opět v bodu mrazu. Parkujeme pod kopcem, zbylých 15 minut po sjezdovce hore pešo.
Od západu se to vyčistilo, naskákaly regulérní kumuly a vypsal se 39 km task s cílem doma v Plavnici. První domácí grupa do toho skáče. Dalším se do toho moc nechtělo a vyčkávali, co se stane s první skupinkou. Pišta s Adamem, Robem a Vrabčákem to vyžbrblali až pod chmury, otočili kostelík v dědině a vrátili se ke kopci, kde mezitím svahovala další skupinka. Poté to pustili za kopec po trati.
Celá partička to zapíchla v dědině Lipany, kde mělo více pilotů zážitků z natáčení. S další várkou zde přistál i Adam Doležal a to přímo do cikánského géta. Dle vyprávění se prý seběhly všechny smradlavé, špinavé a černé cikánčata. Co neměl připevněné k sobě, jako by zahodil. Zachránilo jej projíždějící policejní auto, kdy se děcka vypařily jako pára nad hrncem.
Další dějství se odehrávalo velice blízko přistávačky, kde se ocitlo celé mezinárodní pole včetně Subyho, Holanďana, Ukrajince a Renči. Restart to vše napraví. Tou dobou šlapal zpátky na start Vrabčo, který troška zahnil do rotoru. Napodruhé to vypadalo lépe, vyhnívací partia dohání ostatní a spolu s Patrikem dává hned po startu max, otočka okolo kostela a přímo za kopec do doliny. Kritické údolí překonal jen Patrik, který se stal s 14,5 km vítězem dnešního neplatného tasku a za ním Renča, která vyhnila na 13,6 km. Ještě dalších 6 pilotů překonalo vzdálenost 10 km.
V okolí to krásně naskákalo do kovadlin, od západu se táhla stěna vody a zahřmělo. V 15:15 zaznělo z úst direktora Mira Jančiara: „Tásk je stopnutý!“ Ale to už byli stejnak všeci na zemi. „Ty Rusáci, Ukrajinci a Bulhaři ma pekně zlobí. Eště teď sa mi neodhlásili a máme je nahánět po všech čertech.“ Pro Subyho se muselo extra 30 km do vedlejšího údolí. Hůlavu a prudké krupobití přečkali všeci v hospodě nebo ve skrýši. Nakonec přežili úplně všichni.
Středa 23.4.
Na ranním briefingu je vyhlášen vítěz včerejšího písknutého tasku, Patrik Vyhlídal z Ostravy Poruby. „Je to poprvé, co mě paragliding živí!“ zubí se nad výhrou (pizza zadarmo). Prší, fučí, dnes se určitě nepoletí. Jako náhradní program máme kurz vaření s Mirem Jančiarem. Pravý hovedzo bravčový guláš a k tomu pivko zadarmo. Pišta se dušuje, že počko na zajtra bude tutové a bude to chtít hodně teplé rukavice. V mezipauze probíráme, jak se zachránit, když se člověk ocitne v centru géta. Vrabčo nám připravil ráznou Metodiku přistání do cigánské osady.
Čtvrtek 24 4.2008
Na lesní chatě se při stahování GPS rozjíždí žhavá debata nad tím, jestli se dnešní kolo uzná. A jaké to dneska bylo? Začalo to brzkým ranním briefingem, kdy jsme sotva zhltli čaj, kousli do chleba a už se ženeme do dědiny pod Čiernou kopu. Náš Sky team ještě doplnil právě přijíždějící Karel Hübl. Dneska nemá vétřieska s výjezdem šanci, na totálně promočeném podloží slajdovala i po mírně skloněné louce. Tak a všici hore pešo! Teda alespoň ti relativně v kondici. Při sklonu svahu 40 stupňů to šlo jenom náhonem na všechny čtyry. Naštěstí jsme šli bez báglů, ty nám Pištové vyvezli Jeepem s invalid-teamem.
Ve dvanáct už byl vypsaný task 36 km se dvěma otočáky, lidi navlečení jak na severní pól, protože i na startu byla pěkná kosa. Obloha se zakumulovala, údolí pěkně nasvítilo a hurá na to. Jediný háček byl silnější SZ vítr. Na áčkových padácích (viz Tatranka) byli přišpendleni nad startem, takže se nedostali ani do vzdušné kružnice. Zbytek se prokousal do 3 km startovní kružnice a pak pokračovali na nejtěžší druhý otočňák.
Přes údolí proti větru to byl nejtěžší oříšek. Dva smrčkoplazi Peter Vyparina a Renča Kuhnová se protlačili po hřebínku a lízli otočňák. Renča to pak švihla do rotoru a ze země se zvedla pod mrak. Na tom místě skončil Adam Doležal s Ondrou Krupou. Peter chytl lepší katapult a dostal se na špici. Další grupa driblovala v údolí, ale jen některým se podařilo dát tenhle zrádný otoč na vrcholu hřebínku. A zbytek se zapíchnul do země. Po dalších 20 km se setkává v cíli na letiští Ražňany u Sabinova dokupy 10 pilotů. Nebylo to po větru, jak jsme předpokládali, ale bokem na vítr, takže na 4 stoupáky. Každý fičel sólo a v několikaminutových intervalech jsme se tam všeci setkali. První doletěl Peter Vyparina s časem 1:28, druhý Adam Žemba 1:35 a třetí Renča Kuhnová 1:38.
Teď sedíme na chajdě a řešíme. Z desíti pilotů v pásce je nakonec jenom šest. Rus byl ve startovní kružnici o 4 sekundy dříve, Polák o 3 sekundy, Portugalec cestou zjistil, že mu nefunguje GPS a Soki minul otočňák o 1 km. Z celkem 54 startujících závodníků jich jenom osm dalo všechny otočňáky a doletělo do cíle. Zbytek pohnil, takže výsledky dnešní disciplíny nakonec nemůžou být platné.
Pátek 25.4.2008
Tož dneska den Dé. Výšlap na Čiernou Kopu nás neminul a někomu to určitě ubralo troška energie. Přes ideální kumuly Vlastík předpovídal, že to nebude tak jednoduché a poté nám to také předvedl. První let končil v technicky zvládnuté negativce hned potom, co si zapomněl na startu zapnout nožní popruhy a letěl zavěšený za hlavu. Shyb ani výmik se mu nepovedl, tak musel na zem. Na druhý restart to napravil prvním otočňákem a kousek se proletěl.
Cesta byla zajímavá. První skupina se rozdrobila doslova, někteří zakopli předčasně o zem a ti, co se jim tam podařilo udržet, vyletěli do megakosmu (3200m, jak tvrdil Pišta). Pravdou je, že byly vidět na nebi jenom blechy. V pásce opět zkušený a nadějný Patrik Vyhlídal z Ostravy Poruby. Jde u něj vidět velký nástup a zvyšující se výkonnost. Když mu to půjde takhle dále, za chvilku ho uvidíme v repre. Krom něj dolétlo také dalších 10 pilotů. Nejvíce pobyl ve vzduchu větroplach Josef Mažgut, který si to užíval celých pět a půl hodiny.
V dnešní disciplíně zvítězili bratři Vyparinové, v závěsu Robo Kaučárik a bramborový byl Portugalec Gil Navalho. Vrabčo ani Renča dnes pro vás nemají příhodu. Snad jen, že mají dojem, že se dnes nedaly utočit stoupáky a mizely kajsi v „riti“, a to doslova. Buď do pásky, nebo totál bombout. Vítězem dne a první v pásce byl však Yassen z Bulharska, který ale po stažení GPS zaplakal. Byl totiž o minutu dříve v kružnici, tudíž minimálka. Dalibor Kaláb zase prodává křídlo a kupuje kolo s velkou kšiltovkou. Prý ať nejde vidět na oblohu. Potřetí si to dnes vyšlápnul a zhnil jak hruška mezi další nešťastníky, kteří bojovali v zastíněném startu.
Štastné tváře některých nasvědčují tomu, že to byl opravdu nádherný den. Task o délce 59 km po okolních hřebíncích, s výhledem na zasněžené Východní Tatry, které budily impozantní dojem. Krajinka pravda malebná, ale potřeba hodně uvažovat, kudy volit stopu. Každopádně bezpečné létání s množstvím přistávaček a milých místních domorodců.
Sobota 26.4.
Předpověď silnějšího větru se lehce potvrdila a tomu napovídá i ródeo na startu. Stačilo se tam jenom dostat, zapnou kabinku nahoru a už jste tam byli. Dnešní task o délce 31 km se letěl bokem na vítr. Pro některé byla opět pohřební velká dolina, kde se neprotlačili proti větru. Letěly se dvě trasy: Průzkumník Karel Hubel to vzal rovinou a vyplatilo se mu to tak, že stíhal i závodničkám a skončil dnes třetí. Většina to však jede horami a bojuje proti silnému větru. Přesto se do cíle dnes dostalo 14 šťastných pilotů. Z našich doplachtili Patrik, Renča a Lukáš Klím. Být o půl třetí na zemi, zrovna když dolina začíná skvěle chodit natolik, že zpozdilci mají problém přistát na dead line. Kumulostrády, osmičkové stoupáky do 2800 m, výhledy na Tatry, pivko po přistání, co víc si člověk může dneska člověk přát. Snad jen dobrá večeře v podobě švédských stolů, jak nám to na vyhlášení připravili.
Tímto dnem je zakončeno Mistrovství Slovenska, které je platné i po dvou kolech. Vítězem se stal Perfectfly club a jak jinak než oba bratři Vyparinové s třetím Robem Kaučiarikem. Z našich nejlépe plachtil 6. Karel Hubel a 7. Patrik Vyhlídal, 12. Lukáš Klím, 13. Renáta Kuhnová, 29. Michal Šotek, 35. Ondřej Krupa a 45. Dalibor Kaláb. V kategorii Performance zvítězil Peter Mensák a v ženách Renča. Dalo by se říci, že se létalo každý den, a ty poslední excelentně. Krajinka na cross country jako stvořená, trocha dobrodružství po přistání, ale přitom to máme za rohem. Ráda bych poděkovala organizátorům bratrům Vyparinovcům za skvěle zorganizované pretěky no a příště zase čau!!