Ve dnech 9. až 16. července se zde konalo otevřené mistrovství Srbska v paraglidingu, kterého jsem se spolu s několika dalšími cizinci zúčastnil. Létalo se na Kopaoniku, v malém horském středisku, které nám svým rázem a okolní krajinou připomínalo ze všeho nejvíc Jeseníky. I zde jsou větší zalesněné kopce a členité, hustě zalesněné předhůří. Nejvyšším vrcholem v okolí je právě Kopaonik (2 200 metrů nad mořem).
Létání je zde náročné a zajímavé. Vzhledem k zalesněnému terénu, který nenabízí mnoho příležitostí k přistání, je potřeba hlídat si výšku, často zde bývá bezoblačná termika, a i když nastanou termické podmínky, které umíme přečíst z mraků, dochází k rozpadům nad hřebenem hor a termiku je potřeba hledat v předhůří. Ráz kopců před hlavními hřebeny je ale snadno čitelný a nesčetná údolí jsou termicky vděčná a termika se dá najít.
S bezoblačnou termikou jsme se setkali hned první den po prezentaci. Počasí bylo nádherné a my jsme toho hned využili k prvnímu startu v zajímavé a pro nás zatím v neznámém terénu. Seznámili jsme se s krásnou krajinou, byť dosud viditelně poničenou nedávno ukončenou válkou. Přímo v Kopoavcích (nacházejí se nedaleko od kosovské hranice) bylo jedno z důležitých radarových stanovišť, které na sebe přilákalo bombardování spojeneckých letadel a hluboké krátery jsou téměř všudypřítomné. Při prezentaci nás dokonce upozorňovali na místa, která nejsou dosud prohlédnuta a odminována. Naštěstí to ale nebyl problém, protože trasa jediného kola, které se nakonec letělo, vedla mimo tyto území.
Po našem příjezdu se stejně jako v celé Evropě i v Srbsku zkazilo počasí a my jsem čekali na podmínky, které nám umožní létat. Počasí nám nakonec dovolilo odletět jenom jedno kolo. Startovali jsme z velkého startu s převýšením asi 500 metrů, pod kterým byl velký kamenolom a dalo se vyčkávat na příchod termické bubliny, se níž by se dalo odletět. V tomto kole jsem byl jediný, kdo doletěl do cíle. Vzhledem k tomu, že se již žádné další kolo neletělo, jsem se stal mistrem Srbska. Díky dobrým výsledkům dalších členů týmu Sky Paragliders jsme nakonec zvítězili i v družstvech.
Srbsko není jistě typickým místem, kam se vydá český paraglider, ale krajina je natolik přitažlivá a lidé vstřícní a milí, že ten, kdo se na tuto cestu vydá, jistě nebude svého rozhodnutí litovat.
Při cestě do Srbska je potřeba počítat s vízem, které je nutno předem zakoupit na jugoslávské ambasádě v Praze za 50 DM. Při samotné cestě autem je dále potřeba počítat s dalšími poplatky: „zelenou kartu“ je potřeba koupit na hranicích, mezinárodní doklad se zde neuznává, stojí 150 DM za osobní auto, 350 DM za dodávku. Průjezd po srbské dálnici jedním směrem přijde asi na 100 DM. Dá se samozřejmě cestovat i mimo dálnice, zde je ovšem nutno počítat s častými policejními kontrolami, které jsou většinou na hranicích mezi jednotlivými okresy a docela důsledně zastavují auta s cizí SPZ. Většinou ale nejsou problémy a ty, které nastanou, je potřeba vyřešit desetimarkovou bankovkou. Tankovat se dá v Srbsku bez problémů u oficiálních benzinových stanic nebo i u soukromých prodejců. Je potřeba ale natankovat zavčas, síť čerpacích stanic a prodejců není hustá a mohlo by se stát, že někde zůstanete stát bez nafty nebo benzínu.
Obyvatelé Srbska jsou ale nesmírně vstřícní, pozorní a pro turisty by se byli schopni rozdat. V rozporu s obecnou představou o srbské nesnášenlivosti byli lidé, se kterými jsem se setkal, velmi nekonfliktní, i ten nejmenší spor při volejbalu nebo košíkové, které jsme za nepříznivého počasí hráli, je ihned vyřešen velmi velkoryse a rychle.
Srbsko jistě stojí za to, aby se tam i český „lítač“ vypravil a poznal neopakovatelnou krajinu. Budete-li potřebovat další informace, napište nám e-mail, rád vám odpovím na Vaše dotazy.
Výsledky:
- Tomáš Lednik – CZE – Sky Paragliders – Fever 24
- Zlatko Spiskoski – MKD – FreeX – Spark
- Kiro Ginoski – MKD – Swing – Cirrus
- Igor Grudnik – SVN – Sky Pargliders – Flirt 26
- Miran Žerovnik – SVN – Sky Paragliders – Fever 26
- Miroslav Volný – CZE – Sky Paragliders – Fever 24
