Poslední z pěti kol série PWC – Světového Poháru se konalo na SZ Argentiny v provincii Tucuman. Najdete to jednoduše, prstem po mapě jedete od východního pobřeží Buenos Aires směrem na SZ, kudy se táhne nekonečná rovina, až narazíte na první brdky, předhůří And.
Jaký mám celkový dojem z Argentiny? Řekla bych, že smíšené pocity. Je to země plná překvapení a kontrastů. Vzhledem k politické situaci a nestabilitě vlády, to pocítíte na každém kroku. Ať už se ocitnete náhodou v chudinské čtvrti velkoměsta, kde je špína, nepořádek, odpadky a zapáchá to, nebo v nablýskaném centru vystavěných mrakodrapů, budov, obchodů a zábavných center. Stejně tak chování lidí. Díky přistěhovalcům a kolonizátorům převažují Španělé, Italové a Holanďané. Ať už nás okradli na autobusovém nádraží v Buenos Aires, či naštvali v hotelu, přesto stále vzpomínám na bezstarostné úsměvy lokálních obyvatel a indiánu daleko v horách.
Příjezd jak už jsem zmínila byl velice smutný a únavný, přesto že Oslík přišel o veškeré své finance a zrcadlovku, jedeme dále. Stejně pochmurné nás přivítalo i počasí. Pro jistotu vytahujeme zimní nepromokavou bundu a láhev vína proti trudomyslnosti. Po dvou nocích strávených v letadle, na letišti a taxíku sedáme celá partička ve složení Davídek Ohlídal, Karlík Vrbenský, Martin Orlík, já a dva naší noví kamarádi Pepino s Mišákem do autobusu, který nás veze napříč Argentinou na místo závodu.
Všechny závodníky ubytovali na jedné hromadě v areálu Univerzity, uprostřed deštného pralesa, takže když chtěl jít člověk na vycházku, musel si vzít mačetu. Hromadné snídaně a vývozy na kopec byly na denním pořádku, prostě jako účastníci zájezdu. Zpočátku jsme se obávali a litovali, že jsme si nenabalili zimní výbavu, postupně se však oteplovalo až na tolik, že jsme se ve vzduchu i v tričku zapotili. Začíná Dry Season…a to doslova. Pouze první Task se podmínky vydařily a uletělo se 64 km trasa, většinou v rovinách. I tak jsme nebyli výše než normální den v Beskydách.
Dalo by se to popsat jako létání ve dvou úrovních. Level 1 – hranice pralesa na brdcích a citrusových háju v rovinách, Level 2 – úroveň startovačky a Level 3 – nad 2000m se nikdo nedostal. Vzhledem k tomu, že start byl ve 1400 m, a po většinu letu jsme se plížili v Level 1, moc radostných tváří po letu jste nespatřili. Spíše unavené a zničené. Řekla bych megašudlačka před startem, kde za silného větru se sbíráte z žeber a modlíte se, ať to nezavěsíte do pralesa. Další boj byl v rovinách, zásadně let proti větru a největší bidlo jsme nazvali půlmetrem nahoru. Jen ti nejvytrvalejší se ukázali jako největší borci. Podmínky velice stabilní a obtížné.
Přesto že jsem se těšila novým modelem a prototypem Eris 3, neměla jsem v těchto podmínkách velkou šanci spolu s ostatními děvčaty. Bylo velice příjemné se setkat zde s dalšími Sky piloty a společně se zúčastnit těchto velkých závodů. Mistr Argentiny, Francisco Vasrgasovi se podařilo na Eris 2 suverénně vyhrát třetí task. Je skvělé létat v teamu a řešit společně taktiku i vývoj padáku.
Ovšem zážitků z letu bylo požehnaně. Ne jeden pilot přistával v Danger Zoně 1 – u řeky, odkud odejdete jen ve spodním prádle, tak v Zoně 2 – u šílené ženské na palouku která na vás naběhne s brokovnicí, či Zona 3 – nabízela menší zlo, pouze borci s mačetami. Postupně si každý den zaznamenáváme do své GPS další a další šrafované nebezpečné políčko. Komu se nepodařilo vyhnít v těchto místech, obvykle přistával do citrusových hájů, či třtinového pole, odkud to bylo minimálně hodinu pěšky na silnici. Člověk se tu více nachodí jak nalétá a stráví více času na svozu než ve vzduchu. Navíc Davídek si nacvičil akro a přistál na záložce v pralese, kde si dvě hodiny zahrál na Tarzana při sundávání vrchlíku a dvě hodiny zdrhal před Tapírem džunglí.
Zato organizátoři se vyšvihli v těch nejlepších barvách. Veškerý support, a předstartovní příprava závodníku nabízel skvělý servis. Jak už svačinky a občerstvení v podobě švédských stolů před letem, byla zde možnost navštívit i skvělou fyzioterapeutku a masérku. Každý druhý večer bylo připraveno na různých místech pohoštění, ukázky místního folklóru i tanga, ochutnali jsme pravé argentinské steaky i vyhlášené víno a chlapci mohli oko potěšit pohledem na sličná děvčata shromažďující se převážně na místních diskotékách.
Finále závodu trošku zamíchalo pořadím, přesto na vedoucích pozicích se udržely stejné tváře. Po pěti kolech konaných v Japonsku, Itálii, Španělsku, Turecku a Argentině, se uletělo 23 platných tasku a v celkovém pořadí zvítězil už po třetí šestadvacetiletý Švýcarský závodník přezdívaný „Krygel“
Kategorie muži:
1. Christian Maurer
2. Urban Valič
3. Andy Aebi
4. Stefan Wyss
5. Aliaž Valič
Kategorie ženy (overall pozice):
1. Anja Kroll (28)
2. Ewa Wisnierska (47)
3. Keiko Hiraki (54)
4. Klaudia Bulgakow (77)
5. Renáta Kuhnová (81)
Po první sezoně této série závodů mohu řici, že mi to přineslo obrovské zkušenosti a rozhled. Na závěr sezóny bych chtěla především poděkovat za celou podporu firmy Sky, bez jejichž supportu bych se nemohla účastnit této prestižní světové soutěže. Díky a příští rok ahoj!!!
Pro sezónu 2008 se připravují závody
* Italy : Poggio Bustone 3 to 10 may
* Switzerland : Grindelwald 24 to 31 may
* Spain : Castejon 14 to 21 june
* Bulgaria : Sopot 2 to 9 august
* Brazil : Castelo 27 september to 4 october