Z asfaltky je stala polní cesta, tak jen doufáme, že jedem do toho správného Ageru na správné místo. Z dálky nás již vítá impozantní pohled na kamenné městečko s hradní věží. V kempu nikde nikdo, zaparkujeme před branou a otevíráme zaslouženou plechovku piva. Ten zvuk je tak podvědomě známý, že přilákal se přivítat spoustu kamarádů.
„Martinka Černá mě varovala že tenhle výlet nebude jen tak,“ tvrdila Hanče následující ráno. Aby toho nebylo málo, tak nám naše Beruška, nyní Bedruna, vypověděla službu a nechce startovat. Nejdříve se na zoubek koukla Hanče, poté koukalo pod kapotu téměř celé závodní pole. Všichni byli „zkušení automechanici“ a věděli v čem je problém. Po dvou hodinách jsme to vzdali a zavolali raději místního opraváře. Ten se v motoru hrabal celý den s povinnou menší polední přestávkou „Maňána“, a nakonec také nic nezjistil. Pro jistotu nám odtáhnul autíčko do 35 km vzdálené nemocnice, kde vlastně stojí ještě dneska…
Na lék proti trudomyslnosti nepomáhalo nic. Zatímco truchlíme, ostatní létají okolo skalnatého hřebene táhnoucí se přes celé údolí. Přistání na couvačku tady měli viditelně všichni zmáknuté. Česká partička se sjíždí a v počtu pěti … nyní čtyř aut si děláme hnízdečko v kempu. Spaní v pohodlném autíčku jsme oželeli a tak maturujeme nad stavbou obrovského Tesco stanu.
Následující tréninkový den máme zajištěný vývoz na kopec o převýšení kilometr. Na hřebeni se nám rozprostírá nádherný pohled na ještě stále zasněžené vrcholky Pyrenejí. Prostorné startoviště směrem na jih umožňuje odstartovat spoustě pilotů na jednou. Zrovna když přijíždíme, má už partička solidně natočeno. Než jsme se však nachystali, větrný rukáv se stočil na sever. Pár odvážných, včetně Karlíka a Honzíka, skáčou do rotoru a my sledujeme toto napínavé divadlo. Pacoš se zatím snaží rozplantat karabáč vytvořen ze šňůr. Při prvním pokusu o start mu čertík vyrobil z padáku uzlíček s mašličkou. Severák zesiluje a nám nezbývá než vyčkávat a pozorovat různá dobrodružství některých pilotů. Mazánek Honza Jílek poté přiznává, že takové ródeo ještě nezažil. Silný vítr a rotorová termika rozhazovala všem sandál. Vybojovaným stoupákem nad start ještě neměli vyhráno, další čekalo na přistání u kempu, opět na couvačku.
Většina to balíme a čekáme na svozová auta … hodinu, dvě, tři … stále nic. Začínáme mít podezření, že se na nás organizátoři úplně vykašlali. S Haničkou zevlujeme jako jedny s posledních a nebýt partičky Slovinců a jejich soukromého odvozu, sedíme tam dodnes. Na vzduchu pěkně vyhládne, tak hurá něco ukuchtit. Po registraci následuje večer ve městečku přivítací ceremonie s občerstvením a free beers. Zítra nás čeká první závodní den, tak jdeme na krátkou procházku městečkem a raději se vyspat.
