NEDĚLE 24.5. První závodní den byl ponechán pouze tréninkovým. Po včerejším přechodu studené fronty se tvořila hustá oblačnost již 400m nad startem. Silnější vítr a zastíněné údolí umožnilo létání pouze u kopce. Pár ambiciózních pilotů si soukromě vypsala svůj task. Vstupným bylo 1Euro a vítěz bral vše. Byla to hra spíše o nejlepší kluzák, jelikož vítěz Tobi dosáhl pouze něco přes 10 km. Cena startovného však odpovídala i službám, jelikož vývozy na kopec a svozy po trati jsme si museli zajistit sami. Naštěstí se v tomto kraji vyskytují hodné duše, které rády zastaví vyhnívači a dopraví jej až na místo do kempu. Ten se nacházel pod vesničkou ve sportovním areálu s teplými sprchami, tureckým záchodem, prostorem pro stanování a kamenným přístřeškem s nachystaným dřevem v případě nepřízně počasí.
]PONDĚLÍ 25.5. Budí nás sluníčko a nádherný rozhled po okolních horách. Konečně máme možnost si prohlédnout i zasněžené vrcholky, které byly včera v mraku. Právě přijíždějící Martin Pacejka z Rakouských závodů se těší, že se ohřeje v slunné Itálii. Je však udiven, jelikož teplota se po ránu pohybuje okolo nuly. Z kempu vyjíždíme na startoviště okolo desáté, aby jsme si mohli vychutnat fantastický pohled na údolí a přehradu. Od parkoviště to bylo 5 minut chůze na start ve výšce 1500m. Nad ním se tyčil skalnatý hřeben Monte Dolady, odkud bylo možné shlédnout celé Dolomity.
Původní breefing se z 11 hodiny neustále přesouvá, navrhované disciplíny se mění a čas otevření okna oddaluje. Alespoň si máme možnost hrát s GPS, měnit koordináty trati a kontrolovat, zda máme dobře nastaven navigační přístroj. Snad díky této zmatené organizaci nebyl žádný zářez. Přesto, že chomáčky naskakují brzy, čas otevření okna je až 13:15. Konečně pořádná termika, běžné sedmičkové stoupáky ustřeďujeme v těsné blízkosti skal, které budí respekt, ale zároveň obdiv. Základny se začínají tvořit v 2300m, odkud je úžasný pohled na štíty. Přesto disciplínu dlouhou 95 km doletí pouze 17. pilotů včetně Radara a Vrboše. Většina závodníků zůstala na 50 km v okolí Feltre. Dnešní den se vyplatilo spěchat a málo točit, jelikož se celé údolí později zastínilo a všichni vyhnili. V tomto terénu nebyl problém se udržet přilepený na hřebeni. Složitější byly přeskoky údolí. Přímo pod Monte Doladou se slévaly dvě údolky a v těchto místech byla nutná výška k přelétnutí na další hřeben. Nedotočení a příliš mnoho spěchu se nevyplatilo několika pilotům, kteří si mysleli, že mají cíl na dokluz. Ovšem velice zajímavé byly zážitky ze stopování skupinky, která vyhnila ve Feltre. Ti, co měli více štěstí se dostali do kempu po 20 hodině, někteří se soumrakem či za tmy. Po této zkušenosti se Poláci nabídli, že přeci jenom zorganizují svozy.
Českou partičku obohatil příjezd Pokece s Petrem a jejich demižonkem vínka z Bassana. Ten jsme úspěšně dopili u ohně za doprovodu Českopolského zpěvu (nevím, zda to nazvat zpěvem).
ÚTERÝ 25.5. Pro některé jedince bylo ráno krušné, avšak po takových se lítá až do cíle! Taky že jo. Z obavy před zesilujícím větrem organizátoři vymysleli 56 km dlouhou trať. Trasa se nelišila od včerejší, letělo se podél hřebene hor. Podmínky byly fantastické, dnes se dalo letět daleko více kilometrů, než bylo v plánu. Díky tomu bylo 62 pilotů v pásce již před 16 hodinou. Stejně jako předešlý den vedou bratři Valičovi ze Slovinska s časem 1:30 a udržují si tak bodový náskok.. Co s načatým dnem? Využíváme společenské hry petanque a družby s Polákama.
[page]
[h]STŘEDA 26.5. „To je teda den! Zapomněla jsem si dole i svou hlavu!“, zjišťuji ztráty ihned po vybalení padáku na startu. Díky vyspávání a následnému rychlému přesunu na start teď udiveně koukám a hledám pultík s váriem a oblečení. Ochotní kamarádi mi půjčují náhradní rukavice, mikiny a ponožky. „Já dnes raději nepoletím,“ konstatuje Petr Karpofly po včerejším večírku a ochotně mi nabízí svou sedačku se zabudovaným pultíkem a váriem. ! „Tak stejně jako včera, do cíle!“ Race to goal, dnes se všem počítá stejný čas od otevření startovního okna. Téměř všichni přešlapují s květáky v ruce, ti připravení odpočítávají sekundy od startu, aby se mohli vydat k 6km vzdálenému vzdušnému startu a poté na trať. Po hromadném startu se vedoucí skupinka se super brusama odděluje na vedoucí pozici. Celý závodní team je roztroušen na trati po skupinkách, které spolupracují, ukazují si cestu i stoupáky. Nejzáludnější bod této trati se ukázal otočák v rovině poblíž Feltre. Při jeho otočení a návratu do hor, byly kopce pod dekou se slabým stoupáním. Kdo vydržel šudlat nulky, půlky, jedničky ze zadní skupiny, ten dolítl do pásky. Chvilkami se udělaly v mraku malé díry, kudy sluníčko nasvítilo západní strany kopců. Chtělo to vystihnout takováto místa, počkat si a trpělivě šudlat vzhůru. Nejúžasnější bylo vysvahování téměř holého kopce s pastvinami a ovečkami. Po 79 km neustálého točení mě pěkně bolely bicáky, ale spokojená přistávám snad po 5 hodinách jako 29 v cíli. Tou dobou už měli dávno sbaleno první závodníci a vegetili v kempu. Dolétnutím do pásky jsem udělala obrovskou radost i Radarovi, který mi připravil luxusní večeři. „Jo tak takhle bych si to nějak představovala.“
ČTVRTEK 27.5. Na dnešní odpoledne byly hlášeny bouřky a příchod fronty. Proto dnes organizace nelení a ve 12 hodin je vyhlášena krátká 45 km dlouhá disciplína, race to goal, cik cak údolím s 6OB. I startovní okno je otevřeno velice brzy. Ve vzduchu se setkáváme celé závodní pole, aby jsme vyčkávali na vzdušný start. Poté celé hejno šláplo plný knedlík směrem k dalšímu OB. Obloha se zatahuje a nad horami se tvoří narůstající oblačnost. Důležité bylo držet se hor, letět rychle a nezdržovat se točením nevýrazných stoupáků. Nad OB v údolí se vytvořil také mrak, který mě lehce nasál. Snažila jsem se udržet kurz a povedlo se mi z něj vypadnout hlouběji do údolí. Bohužel se mi už nepodařilo dostat k hřebeni a tak vyhnívám na 30 km. Po půl hodině je zastaven závod z důvodů deště a z obav před bouřkou. Necelý kilometr chyběl Jazzmanovi k dolétnutí do cíle, jinak zbytek českého teamu seděl v cíli. Na další dny hlásí přechod fronty. Tímto dnem se závod skončil po 4 platných kolech, ulétnutých 284 km. Vítězi se stali bratři Valičovi a Marczin Tobiszevski, Radar se umístil na 6. mistě, Karel Vrbenský 8.příčka, Peter Vyparina 14.místo, Honza Haberman 21.pozice, 23. Radek Krampl, 26. Martin Pacejka, 32. Tomáš Hrabal, 35. Peter Vyparina, 46. Pišta Bendik a 49. Renáta Kuhnová. V kategorii standart jsem skončila 13. z 36 lidí. Večer jsme náležitě oslavili společně pod přístřeškem, za popíjení výborného italského vína a opékání masa či topinek s česnekem.
PÁTEK 28.5. Meteorologové se bohužel nemýlili a již od samého rána začíná drobně mrholit, poté déšť houstne. Většina závodního pole se balí ještě dopoledne a vyráží na cestu domů. Jen pár skalních a vítězové zůstávají na vyhlášení a párty od organizátorů. Škoda jen, že ji neudělali o den dříve. Počasí přálo, krásný letový terén, ne zcela jednoduchý, přesto tyto závody hodnotím velice pozitivně. Díky bohaté účasti špičkových závodníků měly si myslím vysokou úroveň. Z mého pohledu jsme měli možnost přiučit se spoustu nových věci, týkajících se taktiky během závodu. Snad jen organizátoři by mohli lépe komunikovat se závodníky. Tak příští rok…