Aktualizováno 15.6. v 10:30.
Od 6. do 14. června 2009 probíhají v Italské Turíně Světové letecké hry. Tyto hry jsou obdobou olympiády a konají se jednou za 4 roky. Bohužel před 4 lety se hry nekonaly a tak se piloti řady disciplín setkávají po osmi letech. Zastoupena je většina leteckých sportů, z paraglidingu se koná soutěž v přesnosti přistání a akrobacii. V přesnosti získalo nominaci 20 pilotů, ale protože někteří nedorazili, tak nás soutěží pouze 17.
Závod probíhá ve vesničce Avigliana asi 15km z Turína. Vesnička se rozkládá na břehu jezera a současně s námi tu probíhá akro soutěž (paraglidisté startují z helikoptéry cca 1000m nad jezerem), rychlostní a akro rogalisté (startují aerovlekem). My startujeme z kopce nad jezerem, který dává převýšení asi 500m, ale vzdálenost k raftu je asi 4km, závěrečných 500m je třeba letět nad jezerem. Přistání samotné probíhá na raft 20×20m zakotvený na jezeře.
Při loňském testovacím závodě řada pilotů skončila v jezeře a tak v sobotu panovalo na startu značné napětí. Navíc nás organizátoři nechali v ideálních podmínkách dlouho čekat na lety rychlostních rogalistů a tak se na některé z nás už nedostalo. Když jsem viděl, že někteří piloti neudělali ani „esíčko“ před přistáním, nebyl jsem si jist, zda tam vůbec na své přetížení Cimě XS doletím. Rozhodnutí za mě provedla bouřka, která se během několika minut přihnala s hor. Síla větru zničila balóny, které vytyčovali slalom pro rychlostní závod rogal a donutila nás k ústupu.
Večer proběhl zahajovací ceremoniál na náměstí v Turíně, které bylo plné lidí. Zahrála hudba, byly proneseny plamenné projevy, dopadli parašutisti a jel jsem na hotel dospat cestu…
Při nedělní ranní registraci jsem změnil padák a zvolil mnohem větší Anakis M, na kterém jsem ale zatím neletěl. Tentokráte jsme na startu čekali „jenom“ hodinu, ale stálo to za to. Závod zahájil svým letem prezident italského paraglidingového svazu a podporován termikou, doletěl nad raft s velkou výškou. Při snaze předvést široké spektrum vyklesávacích manévrů přistál asi 5 metrů před raftem do vody a otestoval tak připravenost záchranných týmů (2 potápěči, 5 lodí).
Při losování jsem dostal nejvyšší startovní číslo, a tak jsem měl dost času pozorovat jak piloti stoupají a ve velké výšce letí nad jezero. Vyklesání na 4km není vidět moc dobře, takže jsem to moc neřešil. Před startem mi launch marshal přál, ať v pondělí letím zase poslední a skoro se mu to splnilo (startuje se každý den v pořadí podle výsledků, nejlepší nakonec). Let byl celkem v pohodě, i když výška nebyla moc velká. Let nad vodou mi teda rozhodně nedělal dobře. Vyklesání i nálet byl dobrý jen nad středem terče jsem nedošlápl úplně přesně. Výsledek 5cm mě však rozhodně potěšil.
Po kole mě vyhecoval Libor, abych jim ukázal startovačku a svezl na tandemu členku jejich parašutistického týmu na tandemu. Vypadalo to na pěkné polétání a navíc jsme shora mohli pozorovat z vrtulníku vypadávající akro piloty, kteří to vybírali roztodivnými figurami až k hladině, někteří i pod ni… Na staru panovalo bezvětří a mraky nasunující se od severu omezovaly termiku kolem startu. Po delších přípravách jsme odstartovali, letěli rovně až na oficiální přistávačku a tam přímo z kurzu přistáli. Bez termiky bychom měli problém doletět na břeh jezera…
Večer jsem se zajel podívat na letiště do Turína, kde probíhaly tréninky motorových i bezmotorových akrobatů a swoop parašutistů.
Pondělí 8.6.
Ráno jsem zaspal a vzbudil mě až Míra Oros telefonem. Volal mi, že se mnou nahoru pojede kameraman a že dáme kameru na přilbu. Protože v neděli byla výška dostatečná tak jsem v tom neviděl problém. Bohužel když jsem vyrazil na přistání byla již obloha z větší části zacloněna mraky a tak se s termikou nedalo moc počítat. Takže jsme za mých vzrůstajících obav namontovali fungl novou minikameru na přilbu a pak už jsem napjatě sledoval piloty před sebou. Hned první pilot v soutěži radši zvolil přistání na břehu, než riskovat nedoletění. Krátce po něm letěl angličan Nick Simons, kterému chybělo k raftu asi 30m a byl prvním (a naštěstí také posledním) soutěžícím ve vodě. Ostatní piloti neměli s dosažením pontonu problémy a Matjaž Ferarič ze Slovinska zaznamenal dokonce výsledek 0cm. Já jsem letěl až předposlední a sledoval jsem nevelkou výšku nad vodou se svíravým pocitem. Na jezeře se také točil vítr a tak jsem rozpočet na přistání neudělal optimálně. Výsledkem bylo dosednutí ve velké rychlosti a došlap na 2cm. Kdybych neletěl na Anakisovi M, ale na své Cimě XS, tak si myslím, že bych to na pontonu neubrzdil… Po mně letěl ještě Joshiki Oka z Japonska, který přistál po krásném přiblížení za 10. Kolo tedy dopadlo dobře, protože kameru jsem neutopil…
Soutěž akrobatů v synchronizovaném letu se nakonec odložila pro přeháňky. Podobně dopadli i naši motoroví padáčkáři (Franta Salava a Pavel Březina), kteří se připravovali na slalom, ale kolo by několikrát odloženo a nakonec zrušeno pro silný vítr z boku.
Parašutisté na přesnost už čekali na korbách terénních aut, když vítr a blížící se déšť donutili pořadatele kolo zrušit, takže ti na svůj první seskok také teprve čekají.
Přes noc má přejít teplá fronta, tak jsem zvědav na zítřejší počasí.
Úterý 9.6.
Ranní déšť a stratovačka zahalená v mracích vede organizátory k neobvykle rychlému rozhodnutí vyhlásit dnešek jako neletový den, tedy alspoň pro naši přesnost. Kolem 11 hodiny se však mraky mírně rozestoupily a tak se zde bude konat soutěž v akrobacii. Myslím, že organizátoři trošku litovali, že nás poslali zpět na hotel tak brzy. Akrobati předvedli synchronizované páry, ze kterých vypadali nejlépe Maďaři a Španělé.
Po obědě jsme se přesunuli na letiště v Turíně, kde právě končila skupinová akrobacie parašutistů na kterou navazoval přesnost přistání swooperů. Tato mimořádně atraktivní podívaná probíhá u speciálního bazénu, na kterém musí přejet nohou ve vodě určitou vzdálenost a pak přistát nejlépe do čtverce 1×1m vzdáleného asi 30m od konce bazénu. Úsek od bazénu je rozdělen do 5m polí a čím blíže poli se čtvercem, tím více bodů. Pokud swooper přeletí pole se čtvercem, má velkou penalizaci. Vše samozřejmě začíná seskokem na padáku menším než 10 čtverečních metrů, sestupnou spirálou a pak podrovnáním nad bazénem. Skutečně zajímavá podívaná…
Po swooperech následovalo třetí kolo přesnosti parašutistů (dvě byly po poledni), kterého se zúčastnili i čeští piloti. Nejlepší výkon 0cm předvedl Jindřich Vedmoch.
Večer po mnoha odkladech konečně začala soutěž motorových paraglidistů a to hned technicky velmi obtížnou disciplínou slalom s balónem. Cílem je uchopit za letu na zemi ležící gymnastický balón, proletět slalom kolem tří pylonů, hodit míč do koše o průměru cca 5m, vrátit se slalomem zpět, totéž opakovat s druhým balónem a pak ukončit měření kopnutím do tyče. Soutěž navíc probíhala na dvou rovnoběžných drahách paralelně a poražený dostával penalizaci. Další penalizace bylo za neupuštění balónu do koše nebo jeho nechycení ani na druhý pokus. Soutěž přinesla zajímavou podívanou a také „bratrovražedný“ souboj našich reprezentatů Franty Salavy a Pavla Březiny. Vítězem se stal Franta, který patřil k nejrychlejším v celém kole.
Na zítřek nám poněkud přeházeli program, takže na řadu přijdeme až po rychlostních a akrobatických rogalech, a akrobacii padáků.
Středa 10.6.
Dneska nás posunutím brífingu nechali trošku dospat. Ranní závody závěsných kluzáků jsem ale nestihnul. Přesto je většina dnešních fotek věnována rogalistům, kteří soutěžili v akrobacii a rychlostním závodě. Akrobacie je velmi dynamická, bohužel ne moc fotogenická. Atraktivitu soutěži dodávalo přistání na raftu, které je pro rogalisty ukázkou vrcholného ovládání svého stroje. Bohužel dost často končili ve vodě, takže se „scuba diveři“ určitě nenudili.
Před naším 3. kolem proběhla ještě soutěž v akrobacii jednotlivců, kteří předvedli volné sestavy složené z pěti předem nahlášených prvků. I tuto soutěž poznamenaly problémy a jeden pilot po opuštění helikoptéry bojoval asi 300m s kravatou, která vznikla při otevření padáku, ale pak svůj boj vzdal a snesl se na záložním padáku. Řada akrobatů měla s přistáním na raftu problémy a tak se všechna zábradlí centra změnila na velkou sušárnu.
Vzhledem k standardnímu skluzu jsme se dostali na strt kolem poledne a po asi hodině čekání jsme začali startovat. Protože jsem letěl jako poslední, tak jsem měl dost času pozorovat jak se daří ostatním. Protože už bylo později odpoledne, docházelo k zastiňování mraky, které se tlačily zezadu z hor. V těchto podmínkách měla řada pilotů malou výšku a přistála ještě před jezerem. Předletec, místní pilot, se asi na startu přehřál, protože nad jezero odletěl s velkou výškou a pak místo přistání na raft vyskočil z výšky asi 7m do vody. Dopadl pouze kousek od raftu a tak záchranáři, mimochodem perfektně fungující, měli dost práce… Za ním letěli rejumpy z druhého kola, kteří už takové štěstí na výšku neměli. Osudné se to stalo Nickovi, který měl rejump za pád do vody v druhém kole, a tak získal v druhém kole 1000b. Když se startovačka vyprazdňovala a naopak přistávačka před jezerem zaplňovala moje nervozita začala narůstat. Přede mnou letící Joshiki Oka klesal a klesal až nakonec přistál před jezerem. Proto jsem po startu hledal stoupák a snažil jsem se v něm získat nějakou výšku. Nakonec se mi to podařilo a tak mě Anakis donesl k raftu v dostatečné výšce. Při vyklesávání jsem si naletěl ve větší výšce, kterou jsem snížil pumpováním ještě před raftem. I tak jsem přilétal do terče stále dost vysoko a tak jsem znovu silně brzdil padák až na hranu přetažení. Po vypuštění však padák neakceleroval, jak jsem předpokládal, ale začal se prosedat a tak jsem dopadl ve vzdálenosti 170cm od středu. Tímto jsem přišel o umístění v průběžném pořadí. Chybovali však i další piloti, takže soutěž je stále otevřená.
Odpoledne probíhala rychlostní soutěž rogalistů, kteří po aerovleku museli proletět slalom v okolí naší startovačky, obletět dva balóny na vodní hladině, proletět mezi postavenými pylony a přistát na raftu. Také tato disciplína poskytla pěknou podívanou.
Ráno proběhla soutěž balónářů a dva seskoky absolvovali naši parašutisté. Jindřich Vedmoch je na 4. místě se ztrátou jednoho centimetru na trio vedoucích parašutistů. Protože si své seskoky odbyli dopoledne, ztrávili zbytek dne válením na mole u jezera.
Čtvrtek 11.6.
Dneska nás organizátoři opět nechali spát, ale už ráno při probuzení jsem si všimnul, že závěsy na oknech se podezřele hýbají. Za oknem byly vidět mraky h nané severním větrem přes hřebeny alp. Vypadalo to pěkně, ale silný severní vítr je jediné co tady vůbec nepotřebujeme.
Ráno pokračovala soutěž akrobacie závěsných kluzáků, ale byla po několika pilotech zastavena, protože se vyskytovaly silné turbulence.
Na našem brífinku bylo rozhodnuto prohlásit dnešní den za neletový, ale přesvědčili jsme organizátory, že chceme další brífink ve 2 hodiny. Protože počasí bylo příjemné, tak jsme strávili čas do oběda koupáním v jezeře, sluněním a pozorováním zasněžených vrcholků alp. U hladiny jezera, které je obklopeno kopečky panovala takřka dokonalá pohoda. Nezdálo se, že by to bylo tak hrozné jak všichi říkali. Bohužel pohled na balón, který se zmítal nad startovačkou dával tušit, že to dnes není v pořádku. Na dalším brífinku bylo rozhodnuto zrušit dnešní den s tím, že zítra se pokusíme odletět dvě kola a v sobotu finále.
Na letišti zatím bojovali akrobati Přemek Vávra a Martin Šonka, ale ani jednomu se nedařilo úplně podle jejich představ. Naši parašutisté předvedli dobré výkony a Jindra Vedmoch se drží v závěsu 1cm za nejlepšími.
Večer za mírných komplikací vyrazili na plochu motoroví paraglidisté, aby předvedli let ve čtyřlístku. Ten tvoří čtverec vyznačený čtyřmi pylony a slalomová tyč uprostřed. Pilot musí mezi každým obletem pylonu kopnout do tyče uprostřed. Čas se měří od mávnutí startéra do kopnutí po posledním obletu. Pořadatelé vytýčili dva paralelní čtyřlístky a piloti opět bojovali o 5 sekundovu penalizaci pro poraženého. Naši piloti zvládli čtyřlístek výtečně a spolu s ranní disciplínou by měli figurovat v popředí výsledkové listiny. Říkám měli by, protože u motorových paraglidistů jeden nikdy neví, kdy bude kolo zrušeno.
Pátek 12.6.
Neuvěřitelné se stalo skutečností. Organizátoři dnes umožnili odletění dvou kol a dokonce došlo i na všechny rejumpy z minulých kol. Ještě před námi se na trať vydali rychlostní rogalisté, kteří předvedli nízké průlety. Jeden z nich v zatáčce mezi pylony zachytil křídlem o vodní hladinu a zapíchnul to. Pilot to odnesl dvěma krvavými šrámi na ruce a rogalo přeraženou trapézkou…
My jsem vyrazili na start kolem půl jedenácté a hned nahoře zjistil srbský pilot Gugi (Zoran Petrovič), že si zapomněl přilbu a tak si ji pro závodní kolo vypůjčil od italského předletce. Ani jsem se mu moc nesmál a dobře jsem udělal… Podmínky se výrazně měnili a tak piloti dosahovali jak dobrých tak velmi špatných výsledků a někteří ani nedoletěli na ponton. Japonskému pilotovi Joshikimu Oka chyběly asi dva metry. Mi se nálet celkem podařil, ale závěrečné brždění padáku jsem začal příliš brzo a musel jsem se k „palačince“ natahovat. Sice mi ukázala 12cm, ale protože jsem dopadl na obě nohy, tak mi rozhodčí změřili tu vzdálenější a výsledkem bylo neradostných 95cm.
Páté kolo bylo poznamenáno mírným shonem při organizaci výjezdů a tak jsem na start dorazil v poslední skupině pilotů. Bohužel těsně před startem jsem zjistil, že jsem si v tom spěchu nechal dole záchranou vestu, bez které let nebyl možný. Naštěstí organizátoři zajistili přivezení vesty spolu s piloty, kteří let opakovali a já jsem si na let půjčil od Joshikiho, který na startu sušil padák. Po startu jsem si pro jistotu dotočil výšku ve stoupáku a pak jsem se vydal nad jezero. Nad ponton jsem dorazil zhruba v úrovni startu a zjistil jsem, že rukávy ukazují každý jiným směrem. Vyklesal jsem spirálou (naštěstí to bylo před akrobaty :) a pak se rozhodl pro směr přistání podle předpokládaného směru větru. Při přiblížení se nad pontonem utrhl stoupák, který mi podstatně stížil nálet a tak už jsem si myslel, že zajedu pod ponton. Naštěstí jsem to vybral a ve zhruba půl metrové výšce nad pontonem jsem přeletěl až na palačinku. Výsledkem bylo v tu chvíli skvělých 13cm a vědomí, že jsem stále ve hře…
Na letišti mezi tím proběhly poslední kola prašutistů na přesnost a do finálové 10 nejlepších se dostal pouze Jindra, který byl na děleném 2. místě. Při finálové skoku dal 1cm a tak měl stejný výsledek jako Rus Maximov, který však kvůli vyššímu počtu nul bral stříbro a na Jindru zbyl „pouze“ bronz. Vítězem se stal maďarský parašutista Istvan Asztalos výkonem 8cm.
V podvečer se konalo také finále motorových paraglidistů a z našich se tam probojoval na 8. místě Franta Salava. Finálový závod probíhal na čtyřlístkové trati vyřazovacím způsobem, a tak Franta narazil hned v provním letu na vedoucího amerického pilota Mathieu Rouaneta. Let byl nesmírně vyrovnaný, ale nakonec z něj vyšel vítězně americký pilot a na Frantu zbylo 8. místo.
Sobota 13.6.
Poslední a zároveň finálový den soutěže. Na ranním brífinku evidentně nervózní pořadatelé nadnesli návrh, že z důvodu časové tísně se nebudou létat rejumpy a soutěžící dostane 1000b. Při pohledu z okna se nezdálo, že by to vůbec mohlo nastat a tak byla tato změna pravidel přijata. Toto rozhodnutí nakonec zásadním způsobem ovlivnilo celou soutěž a konec konců i můj výsledek…
Na startu jsme i přes časovou tíseň vyčkávali více než třičtvrtě hodiny i když se dole nic nedělo. Hned italský předletec letěl proklatě nízko a nakonec přistál do vody asi 200m před raftem. Napětí na startu narostlo skokově alepsoň o 1000%. Nebudu to příliš natahovat, takže ke strtu jsem se dostal jako třetí od konce a to již 5 pilotů nedoletělo na raft. Přede mnou startující turek Hakan Cici však měl slušnou výšku a tak jsem odstartoval za ním. bohužel všechny stoupavé proudy odešly neznámo kam a já jsem pouze klesal místy velmi výrazně. Nakonce jsem asi 10 minut svahoval podél malého hřebínku před jezerem abych za nějakých 10min přistál ještě před jezerem. Zklamání z toho, jak mi medaile proklouzla mezi prsty bylo obrovské. Nakonec jsem tedy obsadil pátou pozici…
Odpoledne proběhl medailový a uzavírací ceremoniál, který završil tyto Světové letecké hry. Zlatým hřebem bylo vystoupení formace devíti švýcarských vojenský turbovrtulových cvičných strojů Pilatus PT – 7, kteří nás v podvečer nadchli nádhernou skupinovou akrobacií.
Světové letecké hry Turín 2009 skončily a rozhodně ukázaly smysl této akce, která by měla na jednom místě přiblížit široké spektrum leteckých sportů veřejnosti. Z mého pohledu se letecké sporty prezentovaly v dobré světle a i čeští piloti a stroje zanechaly na italském nebi výraznou stopu.
Anakis, na kterém jsem létal, se ukázal jako velmi hodné křídlo s velmi dobrý výkonem a vysokou stabilitou a odolností proti přetažení. Část úspěchu tedy patří i SKY Paragliders.