STŘEDA 2.9. – Task 80 km
Bohužel se letos potýkáme s menšími problémy s ubytováním a internetem, takže informace o dění budu podávat s menším zpožděním. Navíc máme přislíbeno, že budeme startovat na více místech s cílem v jiných lokalitách. Každopádně dnes nás čekal den jako stvořený pro rychlý Task s 6 Ob v horách a závěrem v dolině. Počasí fantastické, stejně jako předešlé dva tréninkové dny. Začátek trasy vypadal nádherně, není problém se zachytit nad startem a vyčkávat na hodiny otevření startu. Díky mému brzkému vletu do kružnice se vracím pro čas a ztrácím tak drahocennou výšku i minuty. Ocitám se na ocase a tak nezbývá, než závodit. Beru to zkratkami a noha je zaražená na první hrazdičce speedu. V porovnání s tréninkovou termiky v Bulharském Sopotu to byl slabý odvárek, křídlo drží perfektně, tak si to můžu dovolit. Konečně doháním nějaké kusy, většinou děvčata. Několikrát letíme cik cak po hřebeni s pastičkou na posledním otočném bodu umístěném v rovině, který mi byl osudným. Závodila jsem tak, že jsem projela poslední stoupák a zbylých 7 km jsem nenašla už ani ťuk. Prostě jsem se zapíchla do země 400 m před pásku. Kdo z naší skupinky prohraje ten vaří a tak se dám hned do díla…Dnešní menu „Riziko“ aliaz rizoto hoodně pikantní.
ČTVRTEK 3.9. – Aquila
Jak slíbili, tak i splnili přesun na jiné startoviště, do pohoří Gran Sasso, nedávno postižené těžkými zemětřeseními. Malou vesničku Onno, která byla srovnaná se zemí, jsme posléze měli možnost navštívit a pohovořit si s místními obyvateli (tedy jen ti, kteří ovládají plynnou italštinu). Výjezdem na start se nám otevírá nádherné panorama hor. Pro dnešní den hlásili zesilující západní vítr a tak se i stalo. Dvacet minut po vypsání 54 km kola se start zavírá kvůli turbulencím a silnému větru. Obrovská skupina pilotů, která stihla odstartovat, měla pěkné hoňky. S nohama pevně na zemi pozorujeme několik kolapsů, ale hlavně i těm nejzkušenějším křídlo rohlíkovatělo do té doby, než proletěli závětrný rotor a dostali se do kotle. Tam už nebyl problém se zvednout a pokračovat proti větru. Nejbezpečnější to bylo prý vysoko. Poté Task cancelovali a my jedeme opět busíkem dolů do vesničky na přistávačku, kde si vyslechneme zajímavé historky z přistání, o kterém jsme se dozvěděli, nebyl žádný med. Následují další 2 hodiny zpět do Poggia a polomrtví z nic nedělání, ale hlavně ze silného sluníčka padáme do spacáku. Jak jsme se později dozvěděli, toto místo není přímo ideální pro závody. Je ovlivňováno oběma mořema a sebemenší odchylka tlaků může způsobit silný vítr. Místňáci tvrdí, že se tam jezdí pouze na super předpověď a to ještě není jisté, zda vyjde. A tak se promrhal krásný letový den v Poggiu, kde by se dalo letět minimálně po větru dlouhý task.
PÁTEK 4.9. – Task zrušen
Počasí se zhoršuje a vítr stáčí na sever. Přes silný vítr a velkou oblačnost nás stejně vyhnali na startoviště, kde v závětří pohotově vyčkáváme, až nám to konečně písknout. Přesto se většina pilotů vybaluje a naťukává trasu do GPS a pár odvážlivců ověřuje podmínky. Ovšem velké poryvy na startu nás přesvědčují o tom, že je to fakt neletové a přijímáme nabídku svozu dolů. Když nic, tak alespoň cyklistika. Vypadá to, že tady více najezdíme kilometrů na kole či v autě, než nalétáme na padáku. Počasí nepřeje, a na další dny hlásí stále severní situaci.
SOBOTA 5.9. – 2. Task – 76 km
Probouzíme se do nádherného letového dne a po včerejším odpočinku jsou všichni pořádně nažhaveni na let. Vypisují 76 km dlouhé kolo, napříč údolím, takže trasu bylo možné naplánovat několika způsoby. Zpočátku byl problém se zachycením na startu a pilot si připadal jako v závětří. Bylo také obtížné se seřadit na kružnici, a tak startujeme opět nízko a vzadu. Po prvním otočném bodu na konci hřebínku bylo obtížné pokračovat levou stranou údolí. Proto sleduji nádhernou kumulostrádu napříč údolím a s několika piloty volíme riziko opustit skupinu. Bude to sice delší, zato rychlejší cesta a jistější. Taky že ano. Podařilo se nám jen jednou natočit pod základnu a poté pokračovat na 3.ob pod mraky. Do toho jsme se museli vyhýbat zakázané zóně okolo letiště. Skvělý nástup, doháníme takto první skupinku. V ten moment se však natahuje dlouhý ocas cirru z bouřky, a tak se ve stínu snažíme znovu zvednout. Na 4.ob se povedlo doletět už jen 50ti pilotům, zbytek sedáme na 40 km. V ten moment se velice rychle přihnala bouřka a kolo bylo zastaveno. Tomu nejlepšímu pilotovi se povedlo doletět na 47 kilometr, já skončila hned za Petrou Slívovou na 42 km. Kolo je platné a my máme radost, přesto nám toto kolo vyneslo dost bodů.
NEDĚLE 6.9. – Silný sever
Během dopoledních hodin se natolik rozfoukalo, že druhou várku pilotů nestihli ani dovézt na severní startoviště do druhého údolí. Den je zrušen a my opět můžeme prozkoumávat okolí na kole. Příroda, hory, jezera a malebné vesničky jsou opravdu nádherné, takže je co objevovat.
PONDĚLÍ 7.9. – Norma 3.Task
Pro dnešek vymysleli jiné startoviště, taktéž se koná tří hodinový přesun k moři, na letové místo známe pod názvem Norma. Tento skalnatý hřeben je nejen známé letové místo, kde se dá provozovat paragliding celou sezónu, ale i historické místo. Po příjezdu si máme možnost prohlédnout městečko přilepené na skále jak ptačí hnízdo a podívat se na nádherná panoramata, na pohoří a táhnoucí se rovinu až k moři. Organizátoři zajistili jak ubytování tak i povolení ke startu v tomto historickém místě pro 130 lidí na dva dny. Task komise vypisuje 73 km kolo, cik cak podél hřebene. Díky vojenským cvičením nemůžou trasu nakombinovat s rovinami, a tak dnes šlo o rychlostní kolo. Kdo netočil a šlapal plný speed, měl vyhráno. Severní situace na jižním startu udělala své a ve vzduchu bylo opravdu živo. Holčičky letěly na první šlapce a dotáčely poctivě, bohužel jsme dolétli 40 min. za prvním smrčko-plazem Lucou Donini, místním Italem, vítězem kola. První Keiko, minutu na ni Elis a pak Renča. Následuje večeře v podobě rautu a příjemná noc v místním hotelu.
ÚTERÝ 8.9. – Norma
Probuzení do krásného slunného dne poblíž startovačky nás nenutilo nikam spěchat. Přesto jsou organizátoři velmi aktivní a vyváží nás na start ještě před polednem, abychom si mohli podívat na představení čertíků. Silný severní vítr nevypadá, že by měl zeslabit. Místňáci nás však ujišťují, že až se natáhne mořská breeza, můžeme kolem 15 hodiny startovat a uletět pěkný task. A taky že měli pravdu. Po poledni se vítr zklidňuje a větrné rukávy otáčí na ten správný směr. Bylo vypsáno kolo do hor i rovin, ale start otevřen v zrovna tu nejhorší dobu. První partička měla bezproblémové starty, poté vítr zesiluje natolik, že znemožňuje odstartovat. Pár pilotů předvedlo starty na vrtulník, couvačku i povláčení mezi bodláky. Tou dobou už nebylo možné déle čekat, protože vzdušný start byl stanoven, 50 pilotů ve vzduchu a zbytek na zemi. Nezbývalo než to pro silný vítr na startu zrušit. Ve výšce to vypadalo už všechno v pořádku a podle informací si skvěle zalétali až do 2800m, zaletět k moři a nazpět, prostě pohoda. Poté, co máme sbaleno, vítr tak na hodinku utichl, ale to už se bohužel nedalo s dnešním dnem nic vymyslet. Žal nad promarněným dnem si hojíme na zmrzlině a před dlouhou 160 km cestou se jdeme ještě svlažit do moře.
STŘEDA 9.9. – 4.Task
Unavení z neustálého přesouvání se z místa na místo, přesto stále plni energie a elánu do závodění jedeme tentokráte na domácí startoviště v Poggio. Neustále nás trápí severní situace, ale pro tyto podmínky zde nebyla připravena startovačka naproti přes údolí pro 130 závodníků. A tak spoléháme jen na to, že to stále silné sluníčko s termikou přetlačí na jihu. Ze startu pozorujeme, jak se od jihu natahuje oblačnost, a tak jsme zvědaví, jaký bude mít průběh letu. Vypisují 78 km trasu na okolo celé doliny. Hned po startu se chvíli trápíme, ale intervaly chodí a my si konečně užíváme ve 2500 pod mraky. Máme ještě půl hodiny a tak se přibližujeme a hledáme tu nejoptimálnější pozici před startovní kružnicí, vzdálenou 8 km od startoviště. Ocitám se v početnější skupině, která si nestoupává proti větru po zadním hřebeni a nacházíme stále aktivní kompaktní mrak přímo nad lyžařským střediskem. Po otevření okna to máme na 1.ob pěkně po větru. Takže jsme tam daleko rychleji a ve větší výšce, než druhá skupinka, vyčkávající v údolí z druhé strany kružnice. Poté směřujeme proti větru po malých žebírkách. První skupina se nám utrhla neuvěřitelným způsobem. To s jakými prototypy přišli na svět některé firmy, se nemáme šanci na klouzáku srovnávat. A tak mi nezbývá, než si hlídat výšku a letět s babama. Cestou na 2.ob stále přitáčíme a s velkou výškou to posíláme do údolí, které se jak naschvál zastiňuje. První skupinka už bojuje a šudlá nulky v blízkosti země, druhá skupinka to samé, tak kam teď? Všude tma, jinou variantu než pokračovat za nimi nevidím. A také bojuji, ale sfoukává nás to všechny směrem ke sportovnímu letišti, které je pro nás tabu a zároveň zakázaná zóna o poloměru 3km. Spousta lidí bude mít dnes zářez, včetně naší skupinky, která jsme tam musela nouzově přistát, protože kukuřice se nám nezamlouvala. Světe div se, 20 pilotům se podařilo zvednout ze země a pokračovat po trase. Vítězí dvojka nových prototypů Ozon Mantra R (první dvou-lajnové křídlo), které jen na závěrečném 12 km klouzáku ukázali rozdíl třídy oproti jiným superbrusům od Ginu či Niviuku. Toto zápolení do cíle sledujeme již po svozu, stažení GPS přímo od našeho baráčku s vyhlídkou. V pásce je 20 pilotů a výsledky opět míchají řádně pořadím.
ČTVRTEK 10.9. – Přeháňka
Rána jsou už chladnější, když vylézáme ze stanu a rozehříváme kosti na raním sluníčku, jde cítět podzim. Po klasickém ranním rituálu vyčkáváme na kopci, kde máme každý den několik hodin času probrat všechnu taktiku z leva i z prava, popovídat si o životě se všemi piloty, prostě nějak zabít čas. Nakonec si už podruhé přepisujeme trasu, kterou zkrátili na 54 km. Neváhám a dnes startuji mezi prvními. Sotva jsme se však dostali nad hory, vidíme blížící se přeháňku. Z tohoto důvodu bylo kolo opět zrušeno zrovna v momentě, když to začalo stoupat naprosto všude. A tak si máme možnost vyzkoušet všechny vyklesávací figury a okolo přistávačky je hodně husto. Večer nás čeká hlavní meeting všech pilotů i organizace PWC, kde hlavními body diskuze byly – rozpočet, volba nové komise, zhodnocení nového systému za rok 2009, ale hlavně přijetí nových návrhů na další rok. V jednu v noci končíme s tím, že diskuse pokračuje následující den, vzhledem k velkým nespokojenostem s novým systémem selekce a superfinále.
PÁTEK 11.9. – Kolo zrušeno
O zrušení dne rozhodli již v 10 ráno. Podle organizátora je silný severní vítr, a tak první várku pilotů sváží opět z kopce. Avšak tvořící se kumuly a poletující padák nás přesvědčuje o opaku. Jak se později dozvídáme od Andyho a Karlíka, nebylo to ideální, ale hodně turbulentní nad kopcem. Organizátor konečně volí rozhodnutí, že se závod neruší, ale pokračujeme i v sobotu, jelikož očekávají poslední letový den.
Z tohoto Superfinále, jak to nazývají slovinci „Turbofinal“ není nikdo z pilotů moc nadšený jak z organizace, tak z důvodů a neschopnosti optimálně vytvořit tasky a zvolit správné letové místo na daný den. Do toho moc nepřeje počasí a taky špatné rozhodnutí přispívá k celkové nespokojenosti všech pilotů. Vždyť tento závod měl být jakýmsi vyvrcholením celé sezóny, kde se utkají v boji jen ti nejlepší z nejlepších!!! Bohužel se tak nestalo a spoustu skvělých pilotů se ocitá na listině někde v půlce závodního pole. Očekávání nepředčilo realitu a s velkým zklamáním asi pojedeme domů. Jedna pozitivní věc však tomuto prospěla, a to ta, že si z toho vezmou všichni poučení. Neúspěch popohnal k dalším jednání o budoucnosti PWC mezi piloty i komisí. Během těchto dnů se dospělo k rozhodnutí, pro které bude každopádně potřeba hlasovat na fóru, a tím je toto: Každý kontinent bude pořádat 2–3 PWC kterými se piloti budou moci kvalifikovat do Kontinentálního hlavního závodu PWC, kterými budou – Amerika, Asie a Evropa. Ti piloti, kteří mají už kvalifikaci z tohoto roku, těm stačí objet jen tyto tři hlavní závody. Ti noví se musí kvalifikovat v jiném závodu. Z těchto třech hlavních, se bude počítat každé kolo (každé třetí se škrtá) do celkových výsledků PWC. O tom, jak to dopadne vám dáme každopádně vědět následující sezónu 2010. Je to kompromis mezi novým a starým systémem a zní přijatelně. K tomu se přikládá návrh Italů o změnu bodování, které přirovnali k závodům v cyklistice a tedy časovky. Tak a my jdeme na kolo a zítra nás čeká poslední snad letový den.
SOBOTA 12.9. – Task je zrušen
V jednu odpoledne už Italové očekávají bouřky. Task komise vypisuje krátké rychlé kolo 54 km s 3 ob. Vzduch je po startu velmi výživný a není jednoduché se vyzvedat. Motám se kolem startu jak motovidlo a nemůžu se pořádně vyzvedat. Stoupáky jsou ufouknuté a úzké. Těsně před otevřením vzdušného startu jsem konečně pod tmavnoucí základnou a začíná opravdový Race. Všichni mačkají ze svých křídel všechno a letí se na 1.ob. Je to mazec se všemi piloty na stejné úrovni v 400 m kružnici, raději všem uhýbám, než abych skončila v plachtě. Na druhém ob u Rieti se horko těžko zvedáme v hromadném stoupáku. Jedna skupina letí přes hory kolem startu, já v druhé přímo dolinou. Mezitím mraky tmavnou a slévají se, v horách už prší, tak se jen čeká, až to písknout. Většina přistává za deště zpět na přistávačku. Jen já s pár piloty nedáváme přeskok sedýlka a zapíchnu se přímo na vrcholek hřebene na krásnou louku. Před deštěm mě schovali a pohostili důchodci a po 2 hodinách jsem konečně zpět. Scházíme se na závěrečném vyhlášení v Poggiu. Tak to vypadá, že máme na další sezónu milionářské čísla J. Tomík Brauner končí na šťastné 13., David Ohlídal s Radkem Večeřou se podělili o 37.m, Karlík Vrbenský 73.m. Vítězi se stali nečekaně na novém Ozonu proto Mantra R, francouz Charles Cazaux v závěsu s Russellem Ogdenem ze stejné stáje, třetí Ital Luca Donini. A co jiní favorité? Bratři Valičové získali 36. a 43.pozici, a dokonce vedoucí závodníci Bulhar Yasen Savov 83.m a Švýcar Stefan Wyss skončil na 50.m. Z žen zvítězila Keiko Hiraki (80.), druhá Eliza Houdry (84.) a třetí Peťka Slívová (92.), Renča brambora (106.). „TURBOFINAL“ neboli „Mickeymouse“ závod je za námi a jedeme domů!!! Tak snad nový systém bude pro příští rok lepší!
