Předem musím poděkovat za pěknou organizaci těchto, po dlouhé době, prvních závodech v Beskydech, které se ujal Kamil Konečný jako organizátor a Karel Janků coby ředitel závodu. Nesmím opomenout ani jeho pomocný team – Vašek, Elasťák, meteorolog Jančík a podpora firmy Sky. Podrobný průběh závodů si můžete přečíst na stránkách [a „http://paragliding.vsb.cz/liga/“]klubu VŠB[/a].
Přihlášeno bylo celkem 30 pilotů, z toho i dva slovenští kamarádi. Předpověď počasí ovšem vypadala na tyto dny špatně. Tomu nasvědčoval i zahajovací čtvrteční den, kdy se mraky plazily po zemi a občas z nich padaly i srážky. Úvodní briefing byl stanoven na 10 hodin na dolní stanici lanovky Javorového vrchu. Dnešní den byl beznadějně odpískán a jako náhradní program zvolen přebor v kulečníku.
Pro rozptýlení nálady se dnes konala párty v ceně startovného, jež zahrnovala několikero kalíšků Radegastu a grilované kuřecí stehýnko. Ubytování bylo zajištěno v dřevěných chatkách areálu chaty Mír, která, jako všechna rekreační střediska, ještě nebyla v provozu z mimo sezónních důvodů.
PÁTEK Počasí se naštěstí umoudřilo a celé další tři dny přes všechny pesimistické předpovědi bylo překvapivě příznivé. Na brzkém raním briefingu se rozhodlo o odjezdu na Javoráč, odkud byla zajištěna lanovka v 11:30.
Mírné severní proudění umožní rozhodnout o disciplíně FAI trojúhelník s otočnými body Prašivá a Travný vrch o délce 32km. Na dnešní den pozval Karel Janků ČT1 pro zviditelnění tohoto sportu v Beskydech.
Vyčkávám na startu, protože podmínky se mi jeví nevýrazné. Když však spatřím Romana Vaňka, škrábajícího se skoro z přistávačky slušnou trojkou nahoru, neváhám a mířím rovnou k němu. V tuto dobu začal chodit celý kopec a zvednout se nedělalo problém skoro žádnému pilotovi, krom smolaře Bráby, kterému se podařilo neuvěřitelně třikrát vyhnít.
Ve výšce je snos větru ze SZ, tudíž slabé stoupání nás zanáší zpět ke kopci. První místo, kde skončilo mnoho závodníků, bylo údolí Řeky. Bylo velice obtížné se dostat k prvnímu otočňáku, vzdálenému pouze 10 km proti větru. Vytvořily se tři skupiny a trasy, kudy se tam dostat. První skončila v Řece, druhá to vzala vlevo dokola přes hory a třetí vpravo před kopci. Těm se podařilo také přistát ještě před 1OB. Letěla jsem první stopu vpravo a pak to stočila na hory.
Stoupání bylo nevýrazné a stále zanášelo zpátky ke startu. Laicky řečeno: „byla to drbačka“. Nad hřebínkem Prašivé jsem si už vyhlížela, kam přistát, naštěstí přišel vymodlený stoupák a zvedla jsem se až pod základnu mraku. Někdo na startu ještě zdůrazňoval, že je Prašivá mrtvý kopec, avšak dnes to byla tutovka. Tři km od kopce v údolí byl 1OB, po jeho otočení se vracím na označkované místo jinými padáky a opět přitáčím do 1860m. Řeším dilema, kudy se vydat k Travnému. Byly dvě možnosti, buď přímo přes údolí Morávky, nebo okolo podél kopců. Zariskovala jsem a zkusila štěstí na daleko kratší variantě. Nad údolím vidím tvořící se chmurku, ovšem dostávám se pod ni příliš pozdě a plynulou dvojkou klesám.
Na levém nafukovaném rameni Travného se již nezvednu a přistávám na úpatí kopce. Těchto 17 km trvalo neuvěřitelné dvě hodiny. Špatná volba, teď vím, že jsem udělala chybu. Na tomto místě přistáli ještě další tři piloti a deset doletělo do cíle. Zajištěný svoz nás odváží pod lanovku a poté na Mír k vyhodnocení GPS a opět pokračuje grilovací párty.
SOBOTA Jak už to bývá, ke krásnému dni je potřeba se propít. Tak se stalo, a přes různou předpověď se pro dnešek rozhodlo jet na Radhošť. Což je rarita, jelikož se zde poprvé startovalo na závodech. Příznivý jižní směr větru zajišťoval snadné zachycení u kopce. Avšak tento masiv skýtá i pro závodníky některé záludnosti. První problém byl v tom, že někteří nejsou už zvyklí chodit s batohem. Byl zde výjezd lanovkou na Pustevny, ovšem další 4km se muselo po svých.
Naštěstí se i zde dá stopovat, a tak ti nejvíce zmožení pod váhou batohu se svezli traktorem na korbě vlečky se dřevem. Druhý problém bylo přistání. Byla zde jediná malá přistávačka mírně ve svahu v Rozpitém, což se některým nezamlouvalo. Ovšem jeden z mladých talentů nám ukázal o existenci další, o to menší loučky, kde se vleze padák na uších. Jediná šance je se chytit a odletět. Vypsána byla disciplína CL s otočnými body Skalka-Ondřejník a Prašivá a cílem pod Javorovým, celkem 36,4 km.
Termika začíná sílit a tak nikdo neváhá a startuje. V kotli to pěkně vaří a stoupáky se začínají slívat teprve pár set metrů nad hranou. Letím ve druhé skupince spolu s Masoxem, Kamilem a Frantouškem. Nad Radhoštěm společně vytáčíme do 2100m a míříme na Skalku. Držím se zuby nehty céčkových padáků, které mi však s přehledem ulítávají.
Nad Ondřejník se dostávám s nižší výškou a o něco později, takže hlavní kabinka mi ujela. V době, kdy stoupu plynulou dvojkou, Frančes s Kamilem už míří přímo k Prašivé přes údolí Frýdlantu. Stoupák vypnuly a sleduji kudy letí ostatní piloti. Roman s Masoxem vyráží s ještě menší výškou k Prašivé, ale je jasné, že nedoletí a zapíchnou to. Mraky se tvoří pouze nad horama, proto volím variantu oklikou přes Lysou horu. Nad Frýdlantem chytám velice slabé stoupání a poté se přilepím na Ostrý vrch pod Lysou, kde zhruba půl hodiny bojuji o každý metr výšky. Ne nadarmo se říká o Lysé, že je zde běžný výprask. Tak se stalo, vyměkla jsem a přistála v Ostravici. Další skupinka, přilétající půl hodiny po mém marném boji se zvedá, což mě neskutečně rozčílilo. A o tom to je. Být včas na správném místě. V Ostravici se nás sešlo více a odvoz nás veze na chatu Mír.
Tak jak vypadal dnešní den slibně, trať nedoletěl žádný pilot a o nejlepší výkon se zasloužil Skoky. Smůla se na mě nalepila nejen při letu, ale i při odvozu Bílého Bleska z parkoviště pod Pustevnama na chatu. Pro objasnění této okolnosti, kterou jste mohli spatřit na stránkách skyfly, to raději popíšu. V ostré zatáčce jsem si dostatečně nepřibrzdila a trošku jsem škrtla sloupek hlavní brány, což mělo za následek srolování shnilého blatníku a rozbití předního světla. Brána nezaznamenala větší poškození než odřenou barvu. Největší „radost“ měl šéf soutěže, kterému toto přibližovadlo doposud sloužilo.
[h]NEDĚLE Ráno proběhla evakuace z chatek, jelikož se rozhodlo odjet na Straník a většina závodníků se sem již nebude vracet. Výjezd na kopec opět zajistila Šikecova želva obtěžkána bágly a piloty nejen zevnitř, ale i zvenčí „ na popeláře“. Jedinečný zážitek, doporučují všem vyzkoušet. Po poradě vypsali disciplínu s návratem „FAI čtverec“, který vznikne z dvou FAI trojúhelníků, přidáním startu a přistání doprostřed jednoho ramene. OB byly – Ľadonhora, Nesluša kostel a zámek Budatín .Trať měřila 31,2 km. Zachytit se u kopce bylo velice obtížné, a nevýrazné stoupání bylo do 1800m. Nad lomem se ovšem trhaly bubliny a zajišťovaly stoupání do výšky 2150 m. Nad 1OB Ľadonhorou chytám krásnou šestku a připojuji se ke skupince přede mnou. Za 2OB dotáčím poslední pořádné stoupání tohoto dne. Zde už záleželo na kluzácích. Některým se podařilo dostat a přeskočit brdky za Kysuckým novým Mestem, většina však přistála v tomto údolí. I dnes se nikomu nepodařilo doklouzat do cíle, Tondovi Palasovi chybělo pouze 200 m a Pištovi s Radarem 1 km.
Dnešní den byl poslední závodní, odlítala se tři kola, což považuji za úspěch a možnost pro závodníky poznat nové terény nabízející Beskydy. Vyhlášení výsledků bylo na Salaši, kde bohužel došly halušky. Vítězem celého závodu se stal Charlie Vejchodský a z mladých talentů šestnáctiletý Michal Šneiberg.