Tisovec – srdce slovenského paraglidingu? Termické místo, odkud si můžete naplánovat přelety na všechny světové strany bez omezení, s překrásnou přírodou a pohostinnými obyvateli. To vše jsem slýchala od mnoha slovenských kamarádů, kteří se účastnili minulých dvou ročníků.
Neodolatelné. Toto kouzelné místo patří do Slovenského rudohoří, na cestě mezi Breznem a Revúcou. Zvláštností tohoto kraje je krasová oblast z mnoha jeskyněmi a Muráňská planina, která je součástí rezervace. Nejen milovníci agroturistiky zde mohou vidět jediné volně žijící plemeno koní (Huculů) ve střední Evropě. Samozřejmě zde nechybí salaše a bačové se svými stády ovcí.
PÁTEK 27.8. Bohužel nikoho z Moravy nepřesvědčím k této hurá akci. Sleduji předpovědi počasí, řeším dilema padáčkáře, rozhodující se mezi povinnostmi a výletem. Po shlédnutí synoptické předpovědi bylo i laikovi jasné, že když je nad Slovenskem namalované velké H a roztahané izobary, tak to tam bude! Rozhodnuto, zkoušky odkládám až na další týden, během 5 min mám sbaleno a hurá na stopa. Je půl druhé, snad tam do tmy dorazím. Při pohledu do autoatlasu si nejsem tak jistá, ale to už mi na výpadovce z Ostravy zastavuje auto do Frýdku Místku. Absolvuji snad stý rozhovor a vysvětlování řidiči, že v tom obrovském báglu nic nepašuji, že ani neskáču z letadla i když jsem paraglidistka a podobně. Další auto mě veze do Frýdlantu a poté Slováci na Bumbálku. Po půlhodince čekání za celnicí milé překvapení, pán jede až do Bánské Bystrice. Odtud pokračuji Škodovkou s chlápkem přičmoudlejší pleti, budící na první dojem nedůvěru. Vyklubal se z něj velice slušný pán, který mě ochotně zavezl až do Tisovce. Místo srazu jsem z propozic zapomněla. Proto mířím tam, kde se vždy člověk nejvíce dozví, a to do krčmy. Potkávám akorát Vrabčáka s rodinkou a dozvídám se, že první závodní den je až v sobotu. Ubytování je zařízeno v bývalé železniční ubytovně za 150 Sk, s milou paní domácí a její věrnou psí ochrankou.
SOBOTA 28.8. Zahájení Cross Country závodů se koná v Bryndzárni, sloužící nejen jako výrobna sýra, ale i jako restaurace Dolina s místními specialitami z brynzy. Slavnostní přivítání v podobě hlavního organizátora Luboše Manici, Štefana Hlavatého a neodmyslitelného Mira Jančiara. Přihlášeno je celých 16 závodníků ze Slovenska, Polska a ČR. Na těchto závodech se létá podle pravidel Slovenského poháru. Před letem si každý pilot libovolně stanoví trať. Trasy jsou různě bodově hodnoceny, stejně jako v ČPP. Nemusí se vypisovat žádný protokol, stačí se ve vzduchu rozhodnout, kam letět a večer stáhnout GPS. Program vyhodnotí nevíce bodově hodnocenou trať ze všech možných. Po úvodní ceremonii se všichni závodníci skládají do vývozového auta, vojenské vé3esky. Výjezd na kopec patřil k jednomu z nejsilnějších zážitků dne, obzvláště když se člověk vezl na korbě. Výmoly na cestě, kameny, stromy, to vše auto zvládlo. Avšak 30ti stupňový svah nepomohlo ani tlačení všech 16ti párů očí. Pěšky dojdeme na očekávané startoviště. Průsek v lese o šířce minimálně dvou rozložených vrchlíků, s výhledem na městečko. Tisovec je rozhraním třech pohoří. Muráňské planiny, Veporské a Stolické vrchy. Ústí třech údolí je zakončeno kopcem Strelnica (Šajba) s převýšením 450 m a jižním startem. Za dobrých letových podmínek termika zpravidla přetlačí i severní proudění. Díky dnešnímu západnímu směru si většina pilotů přelet plánuje směrem na vesnici Muráň. Jako první se ve vzduchu ocitá Vrabčo, následován dvojicí Mišo Čé a Ivča. Pro případné vyhnívky je nachystána náhradní disciplína, a to přistání na terč na fotbalovém stadiónu. Problém se zachycením nemá téměř nikdo, stejně jako se ocitnout vertikálně mezi dvěma kumuly. Jedny se tvořily v 1600 m a další mohutnější ve 2000m. Skvělý zážitek točit vedle chmurky, na kterou vrhá padák svůj stín. V určitém úhlu vytvářel stín na mraku obrázek v kruhu duhy. Není kam spěchat, a tak vychutnávám první pohledy na Nízké i Vysoké Tatry. Nad Muráněm se zachraňuji u skalnatého hřebínku, u kterého bojují také bratři Vyparinovci. Pokračuji přes Muráňskou planinu a v dolině před Nízkými Tatrami jdu se stoupátkem směrem na východ.
Přeskočit na Královu horu se nepodařilo, zato velice zajímavě přistát. Již 100 m nad zemí slyším řev přibíhajících cikánských dětí z celé vesnice. Sotva se dotknu země, nacházím se v zajetí malých uřvaných špinavých, ale vysmátých capartů. „Ujo, odkal ste priletel?“ „Ja niesom ujo, ale těta.“ Ale to už si sundávám helmu a dávám pozor na všechny kompjutry. Jako ochranka posloužili starší kluci, ke kterým jsem neoplývala důvěrou, ale jiného východiska nebylo mezi padesáti cikáňaty. Za slíbený obrázek z fotoaparátu děcka ochotně sbalili padák. Nejprve však musím tři vymotávat ze šňůr. Tihle prckové předvedli, že křídlo jde srolovat jako koberec. Asi už v tom mají praxi. „Tětáá, aspoň peť korun mi dajťé, albo keksiki mi kúptě!“ Žadonili všichni s nataženýma rukama. Dokonce jsem nějaké přistihla při šacování kapes od kombinézy. Po náročném balení se vydáváme celý průvod Telgártem, až na autobusovou zastávku. Jediná metoda, jak se jich zbavit, byla hodit do davu nějaké drobné. Z této mely prchám. Starším hochům, kteří mi pomohli s padákem dávám na cigára. Po dokonalé kontrole všech cenností si mohu s klidem oddechnout. Zkouším štěstí na stopa, ale po půl hodině velice ráda vítám autobus. Dva přestupy, 2 hodiny jízdy zpět a nezapomenutelné zážitky sděluji kamarádům v Brynzárni. Nechybí slavnostní večeře v podobě brynzových halušek se smetanou, slaninkou a zakysankou. Většina lidí skončila v Muráni, vrátit se stačili akorát Vyparinovci, z nich Pišta si vyrobil hezký trojúhelník. Turistou dne se stal Vrabčák, který sedl na Muráňské planině. Cestou nelenil a nasbíral dvě igelitky hřibů. Po třech hodinách se mu povedlo dostat do civilizace a navečer jej vítáme v krčmě. Na zahrádce si chystáme stany a vyrážíme do ulic. Živá kapela v místní vinárni, Hormoníkova rákia a tatarské bifteky…vypadá to na nadějný večírek. Náročné oslavy Hormoník neunesl a tradičně usnul v nedefinovatelné poloze na lavičce. „Ako sa móže tento člověk zmestit na 80 cm?“, podivuje se Mišo Čierny. [page]
NEDĚLE 29.8. Na spravení je po ránu nejlepší mléko. Ale jaké tu mají! Domácí a ve skle dostanete koupit v každých potravinách. Jako pozornost podniku podává organizátor snídani v podobě brynzové pomazánky s chlebem. Dnešní den se s námi rozloučili přátelé z Polska, zato jiní se dostavili. Vymetené nebe, ranní rosa a slabý vítr naznačují opět výborný termický den. Stejně jako včera prožíváme dobrodružnou cestu vé3eskou na startoviště. Tentokráte řidič pořešil převodovku (majzlíkem), a tak se dostáváme téměř až na start. Chroust Vrabec tentokráte vyhnil, raději hodinku počkáme. Pravidelné kabinky pod mráčky zapnuli po jedné hodině a zapomněli vypnout až do pěti večera. Po včerejší zkušenosti volím uzavřenou trať a pokouším se o FAI trojúhelník, který vyšel. Tentokráte jsem se vydala východněji a jižněji, poznat místní hrady, zákoutí vrchoviny a pozdravit se s dravci. Očividně jsme jim nevadili a vytrvale společně kroužili. Po třech hodinách se vracím a přistávám nedaleko centra dění. Výsledky byly zajímavé, ale nejvíce byl překvapen Mišo Čierný. „Len som sa motal okolo kopce a nakonec mi vyšiel FAI trojúhelník.“ Jednoho rameno 2,5 km za 19 bodů. Vrabčo se po druhém startu vydal opět přes oblíbenou planinu, kterou zdolal. Ovšem přeskok na Nízké Tatry mu nedal. Skončil naštěstí blíže civilizace, vyhlášení výsledků však zmeškal. Dnešním dnem skončily tyto malé místní, ale velice přátelské závody. Vyhlášena byla kategorie muži, kde první příčku obsadil Peter Vyparina, v těsném závěsu Pišta Vyparina a třetí zmiňovaný turista Peter Vrabec. První dvě příčky v ženské kategorii jsme obsadili jediné dvě závodnice s Ivčou. Takže jsem předposlední a Iva je druhá. Oficiální výsledky naleznete na [a „http://www.gemercc.szm.sk“]www.gemercc.szm.sk[/a] I přes vnikající termické dny zde byla malá účast nejen slovenských pilotů. Věřím, že by přijelo daleko více lidí poznat tento úžasný terén, kdyby byli lépe informováni. Tak snad příští rok se sejdeme v hojnějším počtu. Poděkování všem, kteří se podíleli na organizaci, především majiteli Brynzárně Lubošovi Manicovi, milým obyvatelům, malým cikánkům a lidem, kteří zastavili a zastavují všem stopařům s obrovským batohem.